Aktuality

warning: Creating default object from empty value in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/modules/taxonomy/taxonomy.module on line 1418.


...

Červené varování nahoře neohrozí nijak Váš počítač. Je to jen upozornění pro nás, že naše stránky jsou už za hranicí životnosti. Omlouváme se, zkusíme s tím něco dělat...


Prohlášení Náčelníka Checomacoco

Já, Náčelník Checomacoco jsem dne 18. 6. 2016 vyhrál v barvách Checomacoco 1. ročník Příbramského půlmaratonu (v kategorii dědků). Součástí první ceny byla finanční odměna 400 Kč. Od okamžiku, kdy jsem v dětství dočetl knihu "Klapzubova jedenáctka", mám jasno v problematice profesionalismu ve sportu. Proto se zříkám této částky a věnuju ji ve prospěch Checomacoco. Howgh.

viz náš transparentní účet číslo 2800123841/2010


Joaquín píše z Kuby

Havana, 13. června 2016

Moji milí, píšu vám, protože jsem to už dlouho neudělal a vím, že si o mě děláte starosti. Je tady však těžké dostat se k internetu. No ale: mám se dobře, jsem zdravý, ve škole vše ok, přes problémy, které jsem měl v minulém semestru (okradli ho na koleji, mj. přišel o tablet se všemi studijními materiály). Máme teď zkouškové období, zatím mám všechny zkoušky za druhý ročník v pohodě.

Žít a studovat v cizině není nic lehkého, studium a vůbec pobyt zde dá hodně úsilí, zvykal jsem si těžko na zdejší podnebí a zvyklosti, ale poslední dobou se věci mění, hlavně poté, co tu byl americký prezident. Předtím jsme platili 5-7 dolarů za hodinu na internetu, a teď jen 2 dolary. Ale ve srovnání s Paraguayí je tu velice draho, přestože klesly trochu i ceny potravin. Když mám čas, tak si sám vařím, hlavně o víkendu, protože to, co nám dávají v menze je fakt hnus, kromě toho, že je to každý den stejné, nikdy jsem si nic takového ani neuměl představit, ale přesto jsem vděčný kubánské vládě za stipendium, i když způsob života tady je fakt těžký. Ale mně to zas až tolik netrápí, jsem tu hlavně kvůli studiu, které je tu vynikající, a jsem spokojený i proto, že v naší zemi je tento obor velice drahý, málokdo si to může dovolit, a už vůbec ne ten, kdo nemá zajištěný příjem. Myslím, že v tomhle jsem jiný než moji paraguayští kamarádi a spolužáci ze všech škol, kterými jsem doma prošel, protože nikdo z nich moc nepřemýšlí o budoucnosti, prostě žijí ze dne na den, ale nemyslí na to, co bude potom. Ale já o tom přemýšlel odjakživa a nic mi nezabrání v tom, abych šel za svým lékařským vzděláním. Chtěl bych pomáhat lidem ve své zemi, nejen indiánům, ale i chudým Paraguaycům, kteří potřebují zdravotní péči snad ještě víc - např. když jsem byl na zemědělské škole v Belénu, viděl jsem spoustu ubohých lidí na venkově v okolí, kteří tolik potřebují zdravotní péči, jsou to oblasti zcela odříznuté od civilizace a nemocnic, jejich životní způsob, zvyky a chudoba jsou podobné jako v indiánských komunitách.

K mému cíli mám ovšem ještě daleko, protože jsem si vybral jako obor chirurgii, což znamená po ukončení studia všeobecného lékařství (ještě 4 roky) další 4 roky, čili celkem 8 let. Ale co jsem si předsevzal, to dokončím. Fandím lidem, kteří chtějí studovat a jednou je budu sám podporovat. Vždycky jsem to taky vtloukal do hlavy svým kamarádům, jak je studium důležité, ale připadá mi, že jim to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven... Ale každý má mozek v hlavě, už nejsme děti, každý se musí rozhodnout sám za sebe, zda vezme život do svých rukou.

14. května jsem byl spolu s ostatními 5 paraguayskými studenty tady pozván na naši ambasádu na oslavu státního svátku (den nezávislosti Paraguaye), bylo národní jídlo, tance a zpěvy... Tady je teď léto, vedro a pořád prší, ale už jsem zvyklý.

Děkuji všem dárcům za jejich podporu, vážím si toho a přeju jim všechno nejlepší. Snažím se studovat co nejlépe a také se ve volném čase učím různé jazyky, jednou se pustím i do češtiny :-)



Graciani píše z Belénu

Náš jediný současný student zemědělského učiliště Graciani prožívá svůj druhý rok ve škole. Přibral si ještě sobotní maturitní kurz v sousední Horquetě. Píše nám:
Předem mého dopisu posílám srdečné pozdravy a objímám všechny své dárce. Pak Vám chci sdělit, že jsem zdráv, že jsem zde velice spokojený a mám pěkné vztahy se spolužáky. Dostal jsem od Vás všechny školní pomůcky, které jsem potřeboval, a také peníze na jízdenky do Horquety, za což jsem velice vděčen, protože budu mít za rok maturitu. Také děkuji, že mě pořád povzbuzujete a píšete mi, když je mi těžko, a někdy je mi opravdu velice těžko, protože jsem tak daleko od mé rodiny a někdy bývám nachlazený a na všechno sám. Ale snažím se, protože potom budu moci být šťastný. Pokud jde o práci, tak mě zařadili do slepičárny, mám na starosti slepice-nosnice a to se mi líbí tady ze všeho nejvíce. Pokud jde o výuku, tak máme dobré učitele, kteří nás všemu moc hezky učí. Jsem tak rád, že mě máte rádi, mám Vás také rád.
Výstavbu "slepičárny" v Belénu financovalo na naše doporučení Ministerstvo zahraničních věcí ČR jako malý rozvojový projekt.


Krátká návštěva Asunciónu

Na konci dubna 2016 provedlo naše kompletní sdružení (náčelník Pavel Frič + Yvonna Fričová + Andrea Fakjusová) krátkou "inspekční cestu" do Paraguaye. Zkontrolovali jsme naše studenty v Asunciónu Vidala, Esteli, Aury a Santiaga a probrali s nimi možnosti a podmínky další podpory. Setkali jsme se s některými přáteli z Chaka, kteří právě byli v hlavním městě, a předali jim fotografie z našeho minulého setkání a další drobné dárky pro lidi z Chaka. Navštívili jsme úřad pro indiánské otázky INDI jako doprovod Lamberta a jeho syna Santiaga (studuje práva), abychom se dozvěděli, proč od loňského srpna nebyla potvrzena volba nového náčelníka v Puerto Esperanze, a vyslechli zajímavé výmluvy a požadavky, které nemají oporu v žádném právním předpise. Santiago si vzal za úkol důsledně "kauzu" sledovat.


Cesty ve vnitrozemí jsou stále většinou zaplavené a nesjízdné z důvodů stálých dešťů. Přesto v květnu probíhalo povinné očkování dobytka ve vnitrozemních estanciích. V Puerto Esperanze mají jednotliví majitelé toto množství dobytka (připomínáme, že v roce 2011 každá rodina dostala do osobního vlastnictví 11 kusů):
  • Rodolfo 66 ks
  • Febe 45 ks
  • Miriam 16 ks
  • Eunice 27 ks
  • Sindulfo 12 ks
  • Lamberto 142 ks
  • Při té příležitosti byla opravena již chátrající ohrada, v níž očkování probíhá. Rozdílné počty dobytka jsou dány tím, jaká zvířata na jednotlivé majitele připadla při dělení (březí krávy, jalovice, býčci; rozdělovalo se losem), nakládáním s přírůstky a také štěstím v chovu (nemoce, uštknutí, úhyn telat porozených do vody v období dešťů ap.) a obchodními schopnostmi.
    

    Santiago chce být starostou

    Santiago (nar. 1995) studuje druhý ročník právnické fakulty v Asunciónu. Studia mu platí jeho tatínek Lamberto z výnosu chovu dobytka v Puero Esperanze. Vysokou školu studuje i jeho bratr Ariel (veterinární medicínu na soukromé univerzitě) a teď ale chce začít studovat i sestra, takže tatínek to všechno už asi nezvládne. Santiago se na nás na začátku semestru obrátil s prosbou o finanční pomoc na nákup pomůcek a na některé školní poplatky (viz níže). Již v říjnu 2015 jsme mu nakoupili některé knihy (Paraguayskou ústavu, římské právo atd...). Poskytli jsme mu jednorázovou rychlou pomoc ve výši 1 500 Kč a během naší nadcházející cesty do Paragaguaye probereme možnost pravidelné podpory.

    Jmenuji se Santiago Ferreira, pocházím z Puerto Esperanzy. Můj tatínek pracuje s dobytkem a maminka se stará o domácnost. Šest mých sourozenců chodí do různých škol, ostatní již pracují. Já jsem chodil na druhý stupeň základní školy a na střední školu v Asunciónu, protože škola u nás ve vesnici není příliš dobrá. Pak jsem se na čas musel vrátit domů, abych pomáhal tatínkovi, studoval jsem na dálku a do Asunciónu jsme se vrátil složit maturitu. Teď jsem na univerzitě UNASUR. Tatínek si přál, abych studoval práva a já sám jsem si tento obor také vybral. Právník v naší komunitě by byl velice užitečný, častokrát se různé osoby pokoušejí zneužívat nevědomosti našich lidí. Až dostuduji, chtěl bych jít do komunální politiky a stát se v naší oblasti starostou, protože když tuto funkci v našem zaostalém kraji dělají Paraguayci, tak jen kradou a nedělají pro veřejné blaho vůbec nic.
    12. února 2016

    Poskytneme Santiagovi jednorázovou rychlou pomoc ve výši 1 500 Kč a uvažujeme i o pravidelné podpoře.
    

    Léto v Puerto Esperanze

    24. ledna 2016

    V kontrastu k naší mrazivé zimě je dnes v Puerto Esperanze 42 stupňů. Několik týdnů hodně pršelo, takže "naše" tajamary v Nueva Esperanze jsou pěkně naplněné děšťovou vodou do zásoby. Voda v řece zatím stoupla jen o pár centimetrů. Zato v Asunciónu jsou domky ve čtvrti Viňas Cue zatopené skoro až po střechu. Žije tam několik mladých Čamakoků, kteří se stihli včas evakuovat a vystěhovat věci k příbuzným v jiných částech města, nyní jsou většinou v Puerto Esperanze. Santiago a Ariel, kteří studují VŠ, jsou prozatím umístěni v kasárnách, kde už byli při loňské povodni. Období dešťů bude trvat asi do března–dubna.

    Nově zvolený náčelník Alejo stále nemá oficiální pověření k výkonu funkce od indiánského úřadu INDI. Je to opravdu nevídané, protože úřad má volby stvrzené podpisy voličů a volební komisí potvrdit do 30 dnů. Volby proběhly vloni srpnu, pak se v září opakovaly za účasti úředníků INDI a znovu v prosinci. Vždy se stejným výsledkem v neprospěch náčelníka Chana, který je u moci již 13. rok. Přesto úřad stále nového náčelníka nechce potvrdit. Ten starý se alespoň stáhl z veřejného života, nic neorganizuje a drží se doma.

    Situace se prý celkově uklidnila, každý si může pást svůj dobytek v klidu, každý si hospodaří na svém a neškodí si. V těchto dnech probíhá očkování dobytka proti slintavce, chov je před povodní zajištěn. Nejnovější telátka se narodila kravám Jiřině a Vendy. Na maso je odbyt buď v městečku Bahía Negra, nebo i v Esperanze. Prodává se buď celé zvíře za 11 000 Gs. (cca 50 Kč) za kilo (mají tak 220–230 kg), nebo v malém za jednotkovou cenu 15–18 000 Gs.

    Všechny české přátele po telefonu zdraví Victor s manželkou Febe a tchánem Rodolfem

    

    2015

    Děkujeme všem příznivcům za stálou podporu a povzbuzení. Na náš transparentní účet byly v roce 2015 připsány dary v celkové výši 298 041 Kč! Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v osobním kontaktu, o adresu, na kterou bychom mohli poslat darovací smlouvu pro daňové účely. Náš mail je checomacoco@yahoo.com

    

    Paraguay 2015

    Asunción, 1. listopadu 2015

    Hlásíme, že jsme splnili úkoly, které jsme si předsevzali pro náš letošní pobyt v Paraguayi. Navštívili jsme zemědělské učiliště v Belénu a indiánské komunity v Puerto Dianě, Nueva Esperanze, Puerto Esperanze, ve Fuerte Olimpo a na předměstí Asunciónu (tzv. API).

    Konzultovali jsme v mennonitské kolonii v Chaku (Filadelfie), jak se dá hluboko ve vnitrozemí získávat a uchovávat dešťová voda, a navštívili jsme jejich experimentální družstevní farmu, kde se od 60. let zkoumají možnosti zemědělského využití tamní nehostinné krajiny.

    Viděli jsme také ekologickou stanici v rezervaci "Tři giganti" (kterými se míní pásovec, želva a říční vydra), kde působí spřátelený veterinář Nery a jeho spolužák Carlos, který nás doprovodil do Nueva Esperanzy, aby posoudil stav tamního dobytka a způsob chovu. Spřátelil se tam s našimi hlavními kovboji Nicanorem a Saulem a probírali jsme možnosti budoucí spolupráce např. v oblasti inseminace, chovu drobných domácích zvířat nebo údržby nádrží na dešťovou vodu. Rozhodli jsme se podpořit Nueva Esperanzu výstavbou dalších domků (stojí tam dosud čtyři) s jednoduchým systémem jímání dešťové vody.

    Z Puerto Esperanzy pozdravuje autor "Indiánské knížky" Rodolfo své čtenáře a příznivce. Ve vesnici se právě po 12 letech změnil náčelník - k velké nelibosti onoho dosavadního, snad se mu nepodaří volby dodatečně zvrátit...

    Mluvili jsme rovněž s většinou našich studentů a absolventů a jsme rádi, že mnoho dalších mladých indiánů studuje nebo se chystá studovat různé střední a vysoké školy. Slyšeli jsme různé smutné i povzbudivé příběhy a s trochou nostalgie dnes opouštíme Asunción...

    

    Návštěva v Belénu

    Asunción, 26. září 2015
    Zajeli jsme si tisíc kilometrů, abychom viděli našeho studenta Gracianiho v zemědělském učilišti v Belénu. Škola stále stejně dobře využívá asi polovinu z 80 hektarů střídavě obhospodařovaných pozemků pro rostlinnou i živočišnou výrobu. Dalším ze studijních oborů je hotelnictví, takže jsme si užili pozorné péče a výrobků ze studentské kuchyně. S výkladem studentů a profesora Ladislava (!) jsme si prohlédli všechny zemědělské sekce, mj. roubování citrusů a ovocné stromůy a dozvěděli se např., že papáju na marmeládu je nutno zavařovat ještě zelenou a je dobré přidat trochu quinota (maličké pomeranče s jedlou slupkou, Fortunella)... Viděli jsme i "českou slepičárnu" s líhní kuřat a chovem nosnic, která vznikla jako malý rozvojový projekt financovaný Českou republikou: ministerstvo zahraničí přihlédlo před časem k našemu doporučení a navázalo spolupráci s Nadací Paraguay, která založila a provozuje tyto školy ve formě rodinných farem na několika místech v Paraguyi, ale i v Africe. Žáci si zde kromě odborného vzdělání mohou doplnit i chybějící základní vzdělání, pokročilí případně mohou dojíždět do maturitního kurzu do sousedního městečka Horqueta.
    Vzali jsme s sebou také Cándida (prezident Checomacoco-Paraguay) a Hadasu (která po pauze kvůli narození dítěte nyní studuje inženýrský obor zemědělství na univerzitě v Asunciónu), aby na vlastní oči viděli kvality učiliště a pomohli s náborem dalších uchazečů.