Checomacoco

28. ledna 2012
Ze zemědělského učiliště v Belénu právě přišla potěšující zpráva:

Sdělujeme Vám, že byly vyhodnoceny přijímací zkoušky a vybráni noví studenti pro tento školní rok. Všichni tři Vaši uchazeči měli výborné výsledky a byli přijati. Jejich celá jména jsou: Joaquín Gabriel Chamorro Vega, Julio Daniel Ortiz López a Carlos Andrés González Santos. Joaquín byl třetí nejlepší ze všech adeptů. Posíláme Vám fotografii.

Celkový počet našich studentů v Belénu je tedy už jedenáct!

23. ledna 2012
Milí přátelé v České republice!
Sděluji Vám, že konečně vyschla cesta do Nueva Esperanzy. Zítra ráno nám starosta z Bahía Negra půjčí dodávku a odvezeme sazenice stromků. Jede Saulo, Graciela, Carmelo, Malchi a já, abychom je zasadili. Zkusíme Vám udělat nějakou fotku mobilem, protože fotoaparát tady nikdo nemá. Měli jsme ho půjčený od Saulovy dcery Rosy, ale už odjela s manželem do Brazílie. O stromečky se doteď starala Fany, takže je Vám jasné, že byly v dobrých rukou, žádný neuschl.
Jinak o Nueva Esperanzu se nyní stará deset rodin, máme tam asi 200 kusů dobytka. Tento měsíc bude očkování, tak to spočítáme přesně. Vloni jsme měli zvířata porůznu kvůli té povodni, ale letos se zaměříme na další rozmnožování. Chtějí se k nám také připojit Leandro, Leavin, Marvincol, Machilina a Leoncio, kteří mají zatím dobytek v Puerto Esperanze. Hodně tu pršelo, takže nový tajamar je už způlky plný. Zdraví Vás a objímá
Cándido

Belén, 10. ledna 2012
Drazí přátelé a dárci v České republice!
Protože jste mě pověřili, abych se postaral o převoz sazenic ovocných stromečků sazenic ovocných stromečků z naší školy domů, tak hlásím, jak to probíhalo. V sobotu 17. prosince brzo zrána jsem začal vybírat nejlepší sazenice. Dali jsme je do 9 krabic. V pondělí v jednu hodinu po poledni jsme odvezli stromky školní dodávkou do přístavu. Museli jsme jet nadvakrát. Bylo příšerné vedro. Loď byla narvaná, ale měli jsme štěstí, že jsme vybojovali místo. Jela spousta lidí a nákladního zboží, někteří celou cestu stáli. Jeli jsme 4 dny. Celou cestu jsme rostliny zalévali. Když jsem konečně uviděl naše, po tak dlouhé době, byl jsem opravdu šťastný. Do Nueva Esperanzy jsme se nakonec nedostali, protože celou dobu strašně pršelo, bylo bahno, nedalo se jít. Rostliny napadl nějaký hmyz, ale obstarali jsme hned insekticidy. Předal jsem rostliny strýčku Saulovi (on je náčelník Nueva Esperanzy) a vysvětlil mu, co všechno je třeba udělat. Teď už jsme zase zpátky ve škole, věřím, že letos školu v pořádku dodělám. Mám docela dobré známky. Čekalo nás tu překvapení - dárek. Český velvyslanec z Argentiny nám poslal mičudu, přikládám fotografii.
Jonatan

Carlos: Šťastný nový rok, Boží požehnání a úspěchy ve všem, co podnikáte, v roce 2012 pro Vás a Vaše rodiny! Celou dobu od Vašeho odjezdu jsem nabízel svůj životopis různým podnikům, a teď konečně mám naději na dvě místa. Dám Vám hned vědět, kdyby to dopadlo. Mezitím jsem aspoň dokončil náš domek, chybí jen pořádné dveře, ale na ty snad našetříme. Mé ženě Soledad všichni říkají, že je to nejhezčí bydlení tady v naší kolonii Api v Asunciónu. Máme teď dva pokoje a koupelnu se záchodem! Na zahrádce nám kvete maracuja.

Sineides: Strávila jsem krásné prázdniny doma s našima v Puerto Dianě. Vánoce jsme oslavili krásně a za rozbřesku jsme se vypravili do Puerto Esperanzy (traktory tam nedávno protáhly širokánskou cestu!), abychom mohli být pohromadě se zbytkem rodiny. Byla to nááádhera! Na novoroční oslavy jsme tam chtěli také jet, ale strašně pršelo, tak byla cesta rozbahněná a nešlo to projet. Nad ránem tady došlo na jedné diskotéce k hrozné tragédii: dva kluci se poprali a jeden vytáhl nůž a bodl druhého. Zemřel na Nový rok, bylo mu teprve osmnáct. Jsme tím všichni otřeseni. Příští týden se vracíme do školy, musíme ještě zopakovat nějaké zkoušky za druhé pololetí. Doufám, že Vy se máte dobře a vše u Vás proběhlo hladce.

Vidal: Drazí přátelé, přeju Vám všem šťastný nový rok, plný radosti a zadostiučinění ze všech krás života. Udělal jsem v prosinci dvě zkoušky, v únoru mě čeká farmakologie a genetika. Strejček Carmelo vzkazuje, že máme tři nové uchazeče do zemědělské školy v Belénu, pojedou na přijímačky se studenty, co byli doma na prázdninách. Už jsou prý celí žhaví vrátit se do školy (fakt!). Ptají se, jestli jim (uchazečům) opravdu proplatíte jízdné do školy?

Soledad: Psala jsem Vám před Vánoci dlouhý e-mail, ale přišel Matýsek a vyrval mi počítač ze zásuvky, tak jsem o to přišla... Na začátku prosince jsem dělala tu poslední zkoušku z matematiky, mám z toho dobrý pocit, hodně jsme se učila a z Vašeho příspěvku jsem si taky koupila učebnici a kalkulačku a brala jsem kondice. Neřekli mi ale, jak jsem dopadla, prý až třetí týden v lednu. Snad mě to zas nebude stát další peníze. Termín obhajoby diplomky mi odložili na září 2012, protože té kolegyni, co spolu máme dělat výzkum, chybí 5 zkoušek. Já začínám s výzkumem na začátku února a kdyby to ona snad nedodělala, zažádám, že chci dělat diplomku sama. Nechci ztratit další rok. Dnes jsem podala přihlášku k přijímačkám do zemědělské školy v Cerritu mému bratranci Danielovi. Přijede 22. ledna, snad se dostane!

Cándido (prezident Asociace Checomacoco-Paraguay): Přeju všem přátelům v ČR vše nejlepší do nového roku! Strávili jsme s manželkou a dětmi svátky v Asunciónu. Musel jsem přijet, mám velké starosti. Náčelník Puerto Esperanzy usiluje o to, aby nám zabavil náš nový tajamár. Obesílá různé úřady různými nótami a říká, že žádná asociace Checomacoco neexistuje. Tak to tady obíhám. Do Nueva Esperanzy má jet v lednu komise z INDI, aby zjistila, zda to místo existuje... Na konci roku v Chaku hodně pršelo a tajamar se už prý pěkně plní vodou. Ti, kdo zatím váhali, tam teď poženou dobytek z pobřeží. Dnes tam dorazilo prvních pět lidí. Sazenice stromečků studenti v pořádku přivezli do Puerto Esperanzy, nemějte obavy. Ale pořád pršelo, takže se nedalo dostat do Nueva Esperanzy. Starosta z Bahia Negra nám slíbil, že jakmile vyschne cesta, půjčí nám náklaďák, abychom to tam dovezli. Vzal si to na starost Carmelo se ženou a jeho sestra Graciela. Studenti se v pátek 6. ledna vracejí do Belénu. Můj syn Diego byl na prázdninách s námi v Asunciónu. On chodí rád po diskotékách, tak jsem ho chtěl mít pod kontrolou, když jsem nebyl doma v Bahia Negra, aby neprovedl nějakou hloupost. Na Silvestra to tam bývá nebezpečné. Jako bych měl předtuchu. Jeden sedmnáctiletý mladík tam zapíchl druhého, osmnáctiletého... Vracíme se domů tento týden, Diego jede do školy. Rozhodli jsme se se ženou, že se co nejdřív přestěhujeme na stálo do Nueva Esperanzy. Dům zatím nemám dokončený, protože mi došly peníze, ale nějak to dopadne.

Emigdia: Zrovna dnes na Tři krále jsem si vyzvedla zbytek věcí, co mi napodruhé přivezl don Martin z Adventury. Byla jsem na svátky na venkově u známých, tak jsme se bohužel nesetkali. Jsem opravdu šťastná! Jak jste věděli, že to, co jste mi poslali, je přesně to, co jsem tak potřebovala?!? Moc Vám děkuji, za ty věci, za Vaši lásku a za všechno.

Fotografie z naší poslední cesty do Puerto Esperanzy, ze středních zemědělských škol v Cerritu a Belénu a také snímky z nové osady Nueva Esperanza, jak jsme ji viděli v září 2011 i jak nás průběžně informují o jejím budování (NUEVA ESPERANZA_construcción) přátelé z Chaka vlastní fotodokumentací, jsou umístěné v několika albech na facebookovém profilu checomacoco.

Prosinec 2011
Vyšla kniha A. V. Friče Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu - příběh indiána z kmene Čamakoko, který společně s cestovatelem Fričem přijel v roce 1908 z Gran Chaka do Prahy. Z každé zakoupené knihy poskytuje nakladatelství 10 Kč na projekty Checomacoco.

Studentka pátého ročníku mediciny Emigdia právě obdržela náš finanční dar 850 eur, léky a osobní věci (po dvou letech hledání, jak to dopravit do Santiaga de Cuba; děkujeme Martinovi a CK Adventura). Píše:

Santiago de Cuba, 12. listopadu 2011
Vážení dárci,
cítím se provinile, protože nedokážu najít správná slova ani náležitou formu, jak Vám vyjádřit svou vděčnost za to, že mě podporujete na studiích. Naplňuje mě radostí, že na opačném konci světa jsou lidé, kteří mi přejí úspěchy ve studiu a tolik mi pomáhají, ačkoliv mě neznají. Je to nádhera, že mohu počítat s takovými lidmi, kteří mi přejí dosáhnout mé mety a navíc mi pomáhají finančně a materiálně. To nejdůležitější pro mě je však ten pocit, že jsou lidé, kteří při mě stojí a nezištně mi pomáhají. Hodně to pro mě znamená, dává mi to sílu jít dál a povzbuzuje mě to ustát těžké chvíle.
V současné chvíli dělám "kolečko" po různých oborech, teď právě na dermatologii. Podle mého názoru 3 týdny na jednu specializaci nestačí, ale takový máme prostě studijní program. Snažím se z toho alespoň vždy vytěžit maximum. Mám už za sebou urologii, oftalmologii, ORL. Během praxe se vždy seznámíme s tím základním z oboru, s nejčastějšími a nejdůležitějšími případy, a učí nás, jak postupovat v obvyklých situacích. Čeká mě ještě 6 týdnů na psychiatrii (také dost málo na tak složitý obor), všeobecné lékařství a na závěr ortopedie. Pátý ročník má prostě nejnabitější program, ale je to také to nejzajímavější, co jsem dosud absolvovala, protože je to velmi praktické. Přestože si každý nakonec vybereme nějakou specializaci, je důležité mít přehled o všem, aby byl člověk připravený na jakoukoliv věc a měl ponětí, jak se zachovat.
Mám velké plány, co bych chtěla dělat, až se vrátím domů. Budu muset kvůli stipendijnímu závazku pracovat v sociální sféře, nevím, jakou práci seženu a jestli to bude poblíž mé komunity. Chtěla bych ale také pomáhat lidem, kteří mají zájem něčeho dosáhnout a kteří pro to také něco dělají. Vím, jaké to je - nestačí chtít, vyžaduje to mnohem víc. Chtěla bych jednou sama podporovat druhé jít krůček po krůčku za lepším životem, jako to děláte Vy. A chtěla bych také pokračovat ve studiu, specializovat se na nějaký obor - zatím mě nejvíc zajímá pediatrie a gynekologie a porodnictví, ale kdoví, jak to dopadne. Také musím pomýšlet na osobní život. No ale nyní musím soustředit síly do závěru studia a opakovat, co jsem už pozapomněla, abych byla po promoci dobře připravená pro praxi.
Děkuji tedy Vám všem a jmenovitě Vlastě Bursíkové, Miloslavu Dočkalovi a jeho rodině, MUDr. Pavlu Fričovi, MUDr. Evě Králíkové, MUDR. Petře Petrovské, Janu Pivoňkovi, Ireně Ryantové, Alici Řezníčkové, Janu Smejkalovi a manželům Anně a Ivanovi Tkáčovím. Děkuji Vám neskonale a slibuji, že budu studovat co možná nejlépe, abych Vám vynahradila Vaši pomoc a abych jednou i já mohla pro druhé dělat to, co Vy teď děláte pro mě. Srdečně Vás zdravím a budu Vás nadále informovat, jak probíhá mé studium.
Emi
P.S. Zapomněla jsem poděkovat za fotografie mé rodiny, byla jsem tak dojatá, že jsem celou dobu plakala, když jsem si je prohlížela a četla Vaše dopisy. Maminka mi připadá smutná, to mě znepokojuje... Nedávno mi poslal jeden kamarád fotografie mé mladší sestry - byla jsem velice překvapená, jak vyrostla, a trochu mě vyděsilo, že kdybych ji potkala na ulici, asi bych ji nepoznala..."

V Paraguayi se blíží léto a v prosinci až lednu nastanou hlavní prázdniny. Naši studenti žijí ve znamení zkoušek.

Střední zemědělskou školu v Cerritu v sobotu 29. října navštívila delegace z českého senátu, která je právě na státní návštěvě v Paraguayi a Brazílii. Naše studentky Magda, Yudith a Sineides ji provedly po areálu a předvedly zbrusunovou "prasečí porodnici", která vznikla díky grantu MZV ČR. Magda, která vyniká svými organizačními schopnostmi, byla pověřena řízením této nové školní sekce. Yudith se zase nejvíce osvědčuje v sekci "marketing", umí dobře nabízet zboží na trzích a po domech, škola studentům dává 10 % z prodeje. Rozhodla se, že o prázdninách nepojede domů do Puerto Esperanzy, protože by za zpáteční jízdenku utratila všechny svoje těžce našetřené peníze (rodiče jí přispět nemohou). Chtěla by si koupit něco na sebe a najít si na prázdniny nějakou brigádu.

Osm studentů zemědělského učiliště z Belénu začalo v druhém semestru objevovat internet a facebook (svůj profil si museli povinně založit v rámci výuky a také, aby mělo vedení školy lepší přehled o jejich aktivitách ve volném čase v internátu). Diego se dal na fotografování (mobilem) a informuje obrazem o všem, co se ve škole děje. Vyvrcholením druhého semestru byl agrotrh ve školním areálu, otevřeném minulý víkend pro veřejnost.

Na prázdniny také netrpělivě čeká skoro-absolventka pedagogické fakulty Soledad. Nebude se muset věnovat svým žáčkům z první třídy a začne konečně pracovat na diplomní práci. Píše ji společně s dalšími dvěma kolegyněmi, každá provede vlastní výzkum efektivnosti studia indiánů na středních školách, Sole bude spolupracovat se střední zemědělskou školou v Cerritu. Její manžel Carlos ukončí zkouškami 1. ročník nástavbového studiua (informatika, manegment) a bude se připravovat na přijímací zkoušky na agronomii. Vidal právě odjíždí do Concepciónu, aby tam do prosince složil na své bývalé veterinární fakultě zkoušky (parasitologie, epidemiologie, fakmakologie, sociologie a genetika), které mu chybějí z 3. ročníku, kdy onemocněl. Pak bude moci od nového semestru pokračovat řádným studiem 4. ročníku v Asunciónu. Studentce Emigdii, která již pátým rokem úspěšně studuje medicínu díky státnímu stipendiu na Kubě, se nám právě podařilo odeslat finanční a materiální podporu (820 eur - tj. 17 928 Kč vybraných 2. 11. 2011 z našeho transparentního účtu, hygienické a školní potřeby, oblečení) díky cestovní agentuře Adventura.

Jsme zvědaví, jestli se pro nový školní rok objeví další zájemci o studium středních a vysokých škol.

31. října 2011
Nikanor, který se stará o "české stádo", je po úspěšné operaci šedého zákalu, oko se mu dobře hojí a během několika dní bude moci odjet z Asunciónu domů, do Chaka. Bude překvapen, jak jeho lidi za tři týdny pokročili. V osadě nazvané Nueva Esperanza, kterou založili letos v létě, se právě dokončuje stavba velké vodní nádrže na dešťovou vodu (tajamar) a navazující systém pro napajedla pro dobytek (ale i pro lidi, protože ve vnitrozemí jinou možnost získat vodu nemají). Těžká technika, kterou bylo třeba kvůli tomu dopravit, současně zprůchodňuje provizorně vysekanou cestu z Bahía Negra a odtud také do Puerto Esperanzy. Cándido, který tento projekt prosadil, si staví první domek. Jeho dcera, patnáctiletá Ruth, které se zjara narodila holčička Diana, nám včera z Bahía Negra přes facebook napsala: Dnes se tu na skok stavil můj manžel Arcenio, aby si dobil mobil, protože v Nueva Esperanza ta možnost není. Pomáhá se vším tatínkovi a příští týden dodělají náš domeček, takže tam budu moci s Diankou taky odejít. Jo a Arcenio říkal, že prý už jim vzešla semínka, která s tátou zasili.

19. října 2011
Nikanor, kovboj jak má být, má problém. Postupně přestával vidět na levé oko, až se mu zatáhlo šedou clonou úplně. Nepamatuje se, kdy mu to začalo, takových drobností on si nevšímá. V září se nám ale svěřil stístěným hlasem, že asi bude přece jenom muset k lékaři do Asunciónu. V lese to on se vyzná, ví, jak na jaguára i zdivočelého býka. Horší je to s městskou hromadnou dopravou.

Dnes nám píše z Asunciónu jeho synovec Vidal:

Dovedli jsme strýčka Nikanora na kliniku nadace Visión a vyhledali tu lékařku, jak jste nám řekli. Stanovila mu diagnózu jako šedý zákal a budou ho co nejdříve operovat. Museli jsme sehnat po nemocnicích a zaplatit různá vyšetření jako EKG a rozbory krve, operace samotná stojí 1 800 000 guaraní (cca 8 000 Kč), ale coby indiáni prý dostaneme slevu na milion (cca 4 500 Kč). Zjistilo se, že Nika má také zánět močových cest, tak dostal na 10 dní nějaké prášky a operace se uskuteční teprve, až bude v pořádku. Je ubytovaný u Soledad a její manžel Carlos ho všude vodí a vozí ho po vyšetřeních na motorce. Zatím totiž stále nemá nové zaměstnání a do školy chodí jen v sobotu. Jak víte, Nika chtěl být v Asunciónu jen nezbytně nutnou dobu, je tu jak na trní, ale nedá se nic dělat. Vzkazuje Vám, že je dojatý, že si kvůli němu děláte starosti. Také chce, abyste věděli, že všechno, co udělal pro Asociaci Checomacoco, dělá, protože si Vás váží a má Vás rád, a že v tom bude i nadále pokračovat. Jen aby už měl tu operaci za sebou.