Vzdělání
Povinné základní vzdělání v Paraguayi je devítileté, což platí i pro příslušníky kmene Čamakoko.
Paraguayský stát je podle ústavy bilingvní a tomu je podřízeno i vzdělávání, které používá pro vyučování oba úřední jazyky - španělštinu a jazyk původních obyvatel Guaraní. Nicméně pro indiánské skupiny existuje i bilingvní/trilingvní vzdělávání ve vlastním jazyce, zejména v předškolní výchově a prvních ročnících základní školy. Pro Čamakoko je dosud charakteristické, že si uchovávali znalost vlastního jazyka išir, naprosto odlišného od guaraní; malé děti a starší osoby ho používají výhradně.
Vzdělání v Paraguayi bylo po dlouhou dobu na velmi nízké úrovni. Ještě v roce 1982 podíl analfabetů přesahoval 21 %. Bylo to způsobeno mnoha důvody, historickými – dlouhé etapy vlády různých diktátorů, kteří vzdělání příliš nepřáli –, ekonomickými atd. Jedním z významných faktorů ovlivňujícím vzdělávání v Paraguayi je však její výjimečná jazyková situace.
Pro více než dvě třetiny obyvatelstva – a po většinu 20. století bylo toto procento ještě výrazně vyšší – je rodným jazykem guaraní, někdejší indiánský jazyk původního zaniklého obyvatelstva, který je v Paraguayi již dávno jen jazykem mesticů a bělochů, na venkově je často jazykem výhradním. Na tento fakt však vzdělávací politika dlouho nebrala ohled a výuka až donedávna probíhala oficiálně pouze ve španělštině. Učitelé si většinou stejně museli guaraní neoficiálně vypomáhat, aby se se svými žáky vůbec dorozuměli, ale učivo a zkoušky byly ve španělštině, a tak obrovské procento dětí ve škole propadalo a nakonec z ní uteklo.
V roce 1989 padl režim Alfreda Stroessnera a radikální změny zasáhly i oblast vzdělávání. Paraguay byla novou ústavou z roku 1992 prohlášena za plurikulturní a bilingvní zemi a guaraní a španělština za úřední jazyky. Tím se snaží reflektovat skutečnost, že témeř 60 % obyvatelstva hovoří oběma jazyky, přičemž zbylé procento jsou většinou lidé monolingvní v guaraní, v menší míře ve španělštině či při hranicích s Brazílií v portugalštině.
V roce 1994 byla provedena zásadní reforma školství, šestiletá povinná školní docházka byla prodloužena na devítiletou. Od stejného roku se začalo postupně zavádět bilingvní vzdělávání v obou úředních jazycích.
Zvýšení vzdělanosti obyvatelstva je však dlouhodobý projekt a nízká úroveň vzdělání dosud trvá: podle posledního sčítání obyvatelstva z roku 2002 je průměrná doba školní docházky osob nad 15 let 7 let. Analfabeti tvořili v tomto roce 7,1 % obyvatelstva, což je jistě velký pokrok vzhledem k roku 1982.
Vedle guaraní se v Paraguayi hovoří ještě dalšími dvaceti indiánskými jazyky, které však nemají status úředních jazyků, a to ani na území, kde se jimi mluví.
Šest je ze stejné rodiny jako guaraní, ostatní však patří do dalších čtyř jazykových rodin a jsou mezi nimi zásadní rozdíly. Situace jednotlivých jazyků je odlišná, existují relativně velká etnika (Mbyá – 14 000 osob; Avá či Paî-Tavyterâ – přes 13 000; Nivaclé – kolem 12 000 apod.), jiná jsou velmi malá (Guaná 250 osob, Manjui necelých 500, Toba Maskoy 750 apod.). Indiáni Čamakoko se svým jedním a půl tisícem osob patří v Paraguayi ke středně velkým kmenům. Mezi jednotlivými etniky jsou také rozdíly v tom, do jaké míry si uchovávají vlastní jazyk, některé už v podstatě přejaly většinové guaraní či španělštinu a jejich jazyky jsou tudíž na pokraji zániku (Toba Maskoy 8 mluvčích, Guaná 19 mluvčích), jiné – a to je právě případ kmene Čamakoko – si svůj jazyk dosud uchovávají stoprocentně.
Na rozdíl od žáků, kteří mají jako rodný jazyk španělštinu nebo guaraní, nezaručuje ústava indiánům právo na počáteční výuku čtení a psaní v indiánských jazycích. Získá-li však škola status indiánské školy, je jí umožněno až do třetí třídy (tedy do završení tzv. prvního cyklu základní školy) v příslušném jazyce vyučovat. Od čtvrté třídy si však musí zvolit jeden z úředních jazyků, španělštinu nebo guaraní. Většinou se však ve školách vyučuje alespoň jako předmět i druhý úřední jazyk, protože jeho neznalost značně znevýhodňuje žáky při přestupu do vyšších ročníků v paraguayských školách.
Ministerstvo školství a kultury tedy dává tuto možnost, její realizace však spočívá plně na bedrech učitelů, kteří mohou vytvářet vlastní materiály v indiánských jazycích a používat je ve výuce, pro tyto aktivity však nemají žádnou státní finanční podporu. Ta se hledá u jiných organizací (nevládních, církevních, nadnárodních typu Banco Interamericano de Desarrollo), vše ale závisí na iniciativě a obětavosti učitelů, kteří takové materiály obvykle připravují zcela zdarma.
I Čamakokové mají některé materiály ve vlastním jazyce, vytvořené zejména v komunitě Misión Santa Teresita ve Fuerte Olimpo, ale jejich užití je omezené. V současné době někteří učitelé i v Esperanze sbírají různá vyprávění a tento materiál by pak měl sloužit jako čítanka. Oficiálním vyučovacím jazykem je ve škole tedy španělština, ale ve skutečnosti většina komunikace mezi učiteli a žáky probíhá v ishir, jazyce čamakoko.
Referát pro indiánské vzdělávání (Educación Indígena) při Oddělení pro základní školství na Ministerstvu školství a kultury také občas organizuje školení indiánských učitelů, tyto nečetné možnosti však Čamakokové mohou využívat jen zřídka pro nedostupnost oblasti, kde žijí. Pokud se tato setkání konají mimo Asunción, bývá to v centrálním Chaku, kam se mohou dostat jen obtížně.