Checomacoco

S Puerto Esperanzou jsme se v září 2010 rozloučili kuriózním filmovým večírkem. Victor nainstaloval DVD přehrávač, který vyhrál před časem v soutěži paraguayského deníku ABC, Lamberto půjčil litr a půl benzínu a Rodolfo nahodil motor. V tmavém palmovém srubu si posedalo, kde se dalo, na pětadvacet lidí, dospělých i dětí všeho věku, a na televizní obrazovce, která do té doby nepoznala jiný žánr než brazilské telenovely prokládané desetiminutovými reklamami na posilovací stroje pro domácnost, se rozjel kouzelný film Karla Zemana Cesta do pravěku (1955) se španělskými titulky. Největší údiv vzbudila ledová tříšť na řece a čtyři vesla u pramice cestovatelů proti proudu času - tady se vesluje jedině se dvěma vesly. Děti poznaly, že některé scény asi budou "kreslené", ale jinak bylo vše srozumitelné - příroda, souboje zvířat, číhající tygr, bouře na řece. Tady se tak přece žije.

Také do Puerto Esperanzy už vede cesta. V červnu ji prosekali chlapi z vesnice za pomoci těžké techniky, kterou zapůjčila radnice ve správním 40 km vzdáleném městečku Bahia Negra: koncem roku tady budou volby, a tak je třeba naklonit si voliče. V noci sem odtamtud občas přijede džíp naložený opilou partou, aby se koukli, jak vypadá indánská vesnice. Dvakrát do týdne přijede dodávka-mrazák, aby se poptala po rybách, jindy náklaďák-pojízdná prodejna přiveze potraviny a jiné věci, na které se doteď úpěnlivě čekalo, až je každý pátek nad ránem přiveze parníček Aquidabán. Ten stále vozí předražené a po čtyřech dnech plavby z civilizace zkažené zboží, ale tržby poklesly. Jako všude na vesnici, puberťáci túrují laciné motorky. Náčelník dělá, co může, aby si uhájil pozici důležitého muže, který jediný umí získat pro svůj lid výhody a ekonomickou pomoc, kterou pak přiděluje svým oblíbencům výměnou za loyalitu a spoluúčast na pochybných kšeftech. Sype se mu to pod rukama, a tak zuří. Poslední, co potřebuje, jsou lidé, kteří se chtějí starat sami o sebe, a vymýšlejí, co pro to udělat, a metodou pokus-omyl to zkoušejí.

Kromě asociace Checomacoco, která chová dobytek, se ve vesnici zformovala asociace rybářů (včetně žen, které ryby čistí a zpracovávají, a včetně mužů, kteří pletou sítě a loví návnady) a asociace "čakrérů" - lidí, kteří se pokoušejí vypěstovat si něco na políčkách podél řeky ( chacras ) nebo na zahradě kolem domu. Někteří lidé se rozhodli přestěhovat se mimo vesnici, kde posledních pár let není dobrá atmosféra, a staví si domky v překvapivě hezkých zákoutích ve vnitrozemí. Chtějí tam chovat dobytek a drobná hospodářská zvířata, pěstovat si zeleninu a ovoce a mít svatý klid a milé sousedy. Někteří chtějí do práce zapřáhnout děti, ale jiní je poslali do Bahia Negra, do Fuerte Olimpo nebo do Asunciónu, aby mohly pokračovat ve vzdělání, když škola v Puerto Esperanze nestojí za nic.

"Jednou jsem vzala děti do vnitrozemí na tanec duchů," říká Graciela, učitelka z místní základní školy, která může učit jen, když náčelník zrovna není naštvaný na jejího manžela. "Pro naše předky to byl posvátný obřad, mystérium, základ kultury. Teď je to jen šaškárna, s kterou nechci mít nic společného. Jsem civilizovaná a vedu k tomu i svoje děti. Chtěla jsem ale, aby moji malí žáčci viděli, jak to v minulosti probíhalo. Dospělí muži vedli dospívající mladíky k odvaze, cti, pravdomluvnosti, úctě k tradici. Dnes je to ale záležitost jen pár fanatiků, kteří si hrají na něco, co se tomu navenek podobá, ale ztratilo to vnitřní smysl. Vedou svoje učedníky k tomu, aby neměli respekt k nikomu a ničemu. Aby kradli, protože soukromý majetek je "proti tradici". Aby byli vzpurní, protože kázeň ve škole a vzdělání je "proti tradici". Ztratila jsem vztah ke kultuře Čamakoků, protože ve skutečnosti přestala existovat."

Moc rádi bychom byli stále při tom, kam povede v Puerto Esperanze cesta z pravěku do naší žhavé současnosti. Podpořili jsme letos několik nových projektů (oprava zdravotního střediska, nákup dvou mrazáků pro rybáře, nákup pramice a motorové pily pro čakréry, nákup šicích strojů a materiálu na vyšívání pro ženy), uvažujeme i o mnohých dalších možnostech rozvoje. Domluvili jsme se, že budeme jednou měsíčně v pravidelném telefonickém kontaktu, abychom mohli sledovat vývoj událostí ve vesnici. Současně jsme dospěli k závěru, že dokud bude vesnici ovládat současný náčelník, utlumíme naši činnost a zaměříme se převážně na podporu studentů jinde. Náčelnické volby jsou v prosinci.

Naším hlavním letošním úkolem v Paraguayi bylo asistovat Asociaci Checomacoco-Paraguay u rozdělení "českého" stáda krav 27 rodinám vnuků a pravnuků A. V. Friče. Slíbili jsme jim to už před čtyřmi lety, kdy se domluvili, že budou do letoška chovat stádo společně, aby chov by maximálně efektivní.

Během čtyř let mělo postupně potomky všech 139 původně zakoupených jalovic a v pátek 27. srpna jsme v ohradách asociace viděli toto množství dobytka: 155 dospělých krav (masného plemene Santa Gertrudis, Nelore a "híbrido" - neboli kříženci obou), z toho 33 mělo čerstvě narozené tele, dále 54 starších jalovic, 34 odstavených jalovic, 70 odstavených býčků, 20 býků (včetně tří původně zakoupených plemenných býků). Tedy celkem 369 zvířat. Asi 14 krav se nepodařilo do okamžiku sčítání dohledat, což nás vždy u předchozích průběžných sčítání v Praze udivovalo, ale na místě jsme museli uznat, že je opravdu obtížné stádo sehnat na jedno místo (dělalo to několik jezdců na koních dva dny), protože pastviny jsou rozlehlé a krávy značně pohyblivé... I během dne, kdy se dobytek rozděloval, očkoval a značkoval, se podařilo čtyřem krávám ze střežených ohrad uprchnout.

Těmto výjevům jako z nějakého westernu předcházelo několik schůzí členů asociace, na nichž se pro nás překvapivě lidé celkem snadno dohodli, že si dobytek rozdělí rovným dílem. Vyrovnali se také spravedlivě s honákem Nicanorem - dostal celý svůj plat, na který měl podle původní dohody nárok. Na každou rodinu připadlo 12 kusů velkých zvířat a telata "podle štěstí" - dobytek byl postupně naháněn do "corralu", úzké palisádové uličky uprostřed ohrady, kde byl postupně značkován železy jednotlivých rodin podle jmenného seznamu, takže o tom, komu připadne březí kráva nebo kráva s narozeným teletem, rozhodla (většinou) opravdu náhoda. Je to na Paraguay poměrně slušné jmění v hodnotě 17 milionů guaranies (cca 70 000 Kč). Jedna neplodná kráva byla na oslavu na místě poražena na typické "asado" (veliké rožně na otevřeném ohni), dvě dostal dobrovolník Victor, který poslední dva roky pomáhal Nicanorovi, čtyři býci zůstali jako společný majetek asociace (pro pokračování chovu), dvě krávy se rodina rozhodla darovat obci a tři byly investovány jako "hmotné plnění" místo poplatků veterinární správě za provedené povinné očkování. Až dohledají zaběhnutá zvířata, rozdělí si je ti, kteří nejvíc pracovali ve prospěch asociace (stavění ohrad, oplocování pastvin, kácení stromů).

Ze zůstatku peněz na našem účtu "Krávy" jsme zaplatili poplatky za registraci nových vlastníků a úřední převod vlastnictví krav (cca 14 200 Kč) a apelovali na Saula a Taniho, kteří se v těchto formalitách u úřadů vyznají, aby je pomohli správně provést i těm členům rodiny, kteří se s tím dosud nesetkali, jsou negramotní, staří apod. Slíbili nám to. Celou transakci jsme také nechali řádně notářsky ověřit v Asunciónu, za účasti Rodolfa, jako prezidenta asociace.

Tím pro nás projekt KRÁVY skončil. Pro naše přátele v Puerto Esperanze tím však začíná nová etapa - vlastní hospodaření bez naší asistence. To byl ostatně důvod, proč se na nás před pěti lety obrátili s prosbou o pomoc. Děkujeme všem českým dárcům, kteří jim pomohli v cestě za jejich snem.

Omlouváme se za delší výpadek našich internetových stránek, způsobený technickými problémy na straně provozovatele (hostingu) při přechodu na nový server. Děkujeme Martinovi Ledvinovi z firmy Arachne za pomoc při záchraně našeho starého systému. Zde jsou některé novinky:

• Chov krav v Puerto Esperanze založený pomocí darů z České republiky se zdárně po čtyři roky rozvíjel a stádo nyní čítá trojnásobné množství dobytka.
• 13. srpna odjíždíme do Paraguaye ve složení Pavel a Yvonna Fričovi a Andrea Fajkusová. Naším hlavním úkolem je asistovat při rozdělení krav jednotlivým česko-indiánským rodinám v Paraguayi, čímž bude podle plánu završen náš pětiletý projekt. Snažíme se na dálku připravit všechny právní a notářské náležitosti.
• Chceme navštívit všechny naše vysokoškolské studenty i žačky střední zemědělské školy a hovořit s nimi o pravidlech naší pomoci v dalším období. Děkujeme všem dárcům, kteří přispívají těmto odhodlaným mladým lidem na jejich cestě za snem.
• Náš nejdéle studující vysokoškolák Vidal (studuje čtvrtým rokem veterinární lékařství na státní univerzitě) prožil těžké jaro v důsledku závažného neurologického onemocnění (obrna očního nervu). Děkujeme všem našim příznivcům, kteří nám doporučili české lékaře, s nimiž jsme mohli konzultovat a instruovat pacienta. Zaplatili jsme Vidalovi všechna specializovaná vyšetření a léky, o čemuž by se mu bez českých peněz sni nesnilo, jsme šťastní spolu s ním, že po mnoha týdnech nejistoty bylo vyloučeno podezření na nádrové onemocnění. Léčba Vidalovi zabrala, od začátku června už opět může chodit do školy, ale má stálé existenční problémy, protože ho jeho rodina nemůže nijak podporovat a on sám nemá kapacitu na to, aby si někde přivydělal. V těchto dnech nám napsal: "Drazí přátelé, chtěl bych, abyste věděli, že jsem na tom po zdravotní stránce zase dobře, na univerzitě je všechno v pohodě. Zůstanu vám všem, kteří jste tak hodní, za to nadosmrti vděčný. Ať Vám Pánbůh požehná a dá Vám trvalé zdraví. Vidal"
• Máme nového vysokoškoláka Carlose. Je to manžel naší úspěšné studentky Soledad, která se po stipendijním pobytu v USA rozhodla přibrat si vedle pedagogiky ještě práva - získala přesvědčení, že jedině tak bude moci efektivně pomáhat svým lidem. Příklady táhnou, a tak Carlos začal studovat inženýrský obor informatika. "Vybral jsem si ho vzhledem k tomu, že bez technologie se dnes neobejdeme," napsal o sobě. "Líbilo by se mi sice víc studovat zemědělské podnikání, ale je to velice drahé studium a neměl jsem na zápisné." Přečtěte si více o Carlosovi.
• V Asunciónu se máme setkat s velvyslancem ČR panem Štěpánem Zajacem, abychom asistovali u předání peněžního daru MZV ČR 74 000 Kč, který se nám podařilo získat pro asociaci Checomacoco-Paraguay na opravu zdravotního střediska v Puerto Esperanze.

Děkujeme všem přátelům a příznivcům za stálý zájem o naše projekty, stálou podporu a finanční dary.