Gran Chaco

  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.

paraguayské regiony
Řeka Paraguay rozděluje republiku Paraguay na dvě rozdílné části. Na východě se nachází dobře zavodněná zvlněná planina s rozsáhlými lučinami a nepravidelnými částmi subtropického lesa. Žije zde 95 % obyvatelstva. Na západě leží Gran Chaco, rozlehlá nehostinná plošina, kde většina Paraguayců nikdy nebyla. Je to domov většiny původních obyvatel, kteří dnes v Paraguayi tvoří 3 % populace. Indiáni z Chaka jsou příslušníky pěti jazykových rodin, rozdělených do třinácti etnik.

Z přednášky A. V. Friče (1908):

"Chaco je obrovská nepropustná novodobá naplavenina, kde nenajdete kámen, ani v hloubce dvě stě metrů. V období dešťů je celá krajina zaplavená sladkou vodou, takto vzniklá jezera se přelévají do řek a nestále tak mění jejich tok. Když v Andách taje sníh, rozvodní se řeky, protékají velkými salinami a zaplavují krajinu trpkou nepoživatelnou vodou. V době sucha pak půda okorá a promění se v tvrdý a holý mlat. Indiáni jsou nuceni stále se stěhovat z místa na místo, podle toho, kde je pitná voda a kam se přestěhovala zvěř a ryby. V severním Chacu je to ještě horší – voda se drží jen v kališích broméliovitých rostlin, které je třeba vytrhnout, když se chcete napít, a tak se člověk může vrátit na totéž místo až po dvou třech letech, až znova vyrostou.
Nestojí tedy za to stavět pořádná obydlí, stačí bouda z několika palmových listů, přehozených přes větve, zaražené do země, nebo skladný a snadno přenosný stan, spletený z rákosu. Kmeny jsou pěší – snad že žijí v tak hustých lesích, kde nejsou žádné cesty, snad proto, že kvůli slané vodě a koňskému moru zhynou všechna nákladní zvířata. Veškeré domácí předměty nosí ženy: pytle z provazů, stočený stan, kuchyňské nářadí, malé děti. Muž – lovec, ochránce rodiny kráčí vpředu, nese jen luk a šípy a malou provazovou brašnu na úlovek, jde bez zátěže, vždy připravený pustit se za zvěří..."

Gran Chaco

Department Alto Paraguay

V XVI. Paraguayském departmentu zvaném Alto Paraguay (větším než Česká republika) se správním městem Fuerte Olimpo, dnes tvoří indiáni – příslušníci kmenů Ayoreo, Čamakoko a Maskói asi 20 % společnosti, celkový aktuální odhad počet obyvatel departmentu je asi 15 000. Kromě Paraguayců se v poslední době v oblasti usadilo mnoho Brazilců, věnujících se chovu dobytka, a korejských a japonských přívrženců sekty reverenda Moona, kteří vlastní více než 600 000 ha půdy v Chaku.

Department na severu sousedí s Bolívií a Brazílií, od které ho odděluje řeka Paraguay; na jihu sousedí s departmenty Presidente Hayes a Boquerón; na západě s departmentem Boquerón; a na východě s Brazílií, kde je součástí tzv. pantanalu, rozhlehlé oblasti, kde přechází amazonské pralesy do celosvětově významného vodního systému podél řeky Paraguay, který svou vlhkostí ovlivňuje biodiverzitu rozlehlého území. V období dešťů tvoří vodní plocha pantanalu cca 133 465 km2, přičemž na území ležící již v Paraguayi připadá 660 000 ha.

Gran Chaco vykácené
Chaco odlesnene
Krajinu tvoří rozlehlá rovina, poněkud skloněná k jihu (oblast zvaná Bajo Paraguay) a k východu, k řece Paraguay. Nadmořská výška malých vršků, jako jsou Tres Hermanos nad Fuerte Olimpo, nepřevyšuje 300 metrů nad mořem. Na severu, u bolívijských hranic, je krajina více zvlněná, kdežto severovýchod představuje typické Chaco, s tropickým klimatem a střídáním dlouhodobého sucha a prudkých dešťů. Jsou zde dobré podmínky pro chov dobytka, nížina však trpí častými záplavami. Přírodní prostředí bylo během posledních desetiletí systematicky poškozováno intenzivním odlesňováním; i dnes (2009) padne podle satelitních fotografií každý den za oběť zemědělské produkci 500 ha půdy. Bezohledné těžení dřeva a vypalování podrostu provádějí zejména farmáři, kteří potřebují pastviny pro svá stáda hovězího dobytka. Podle zákona je majitel půdy povinen ponechat 25 % pozemku v přirozeném stavu, vzhledem ke stálému rozdělování parcel však původní celistvý biotop nemá šanci na přežití.

Alto Paraguay je jediná oblast země, kde neexistuje žádný průmysl a ani jeden metr asfaltové silnice. Hlavní ekonomický příjem (90 %) zde plyne z chovu dobytka. Dalším zdrojem obživy se stalo v posledních letech rekreační a sportovní rybářství, které vyhledávají hlavně Brazilci. V osadách, jako Carmelo Peralta, Isla Margarita, Fuerte Olimpo nebo Puerto Guaraní, se obyvatelstvo věnuje prodeji návnad a provozování rybářských člunů. Tato činnost však nemá perspektivu, protože během několika let turistických nájezdů a neregulovaného drancování řeky byly ryby prakticky zlikvidovány. V důsledku uzavření poslední továrny na tanin prudce pokleslo množství obyvatel v Puerto Casado, kteří se přestěhovali za prací do jiných částí země.

Pracovní příležitosti indiánů

Zákaz vstupu
Soukromé vlastnictví - nevstupovat
Zákaz lovu
Zakázano: lovit, tábořit, rozdělávat oheň

Pracovní příležitosti indiánů jsou mizivé. Jejich současná situace započala v průběhu 20. století kontakty s podniky na výrobu taninu z kebračových stromů, které platily za jejich otrockou práci almužnou nebo alkoholem. Dnes se živí se příležitostnou pomocnou prací a přilepšují si tradičními způsoby, jako je lov, rybolov a sběračství, nově se pokoušejí zapojit do chovu dobytka, drobného rodinné zemědělství nebo komerční výroby artesanií. Indiáni přišli o svůj přirozený způsob stravování a místo tradičních potravin se přeučili na chleba, nudle, maniok a rýži, hovězí, vepřové a drůbeží maso. Některé kulturní plodiny jako maniok, citrusové ovoce a yerba maté (jehož pití je zvyk pocházející z gauaraníjské, východní části Paraguaye) se pro ně staly nezbytné. Neznamená to jenom rozšíření stravovacích možností a snížení úmrtnosti dětí a dospělých, ale také větší závislost na potravinářském průmyslu a vnucení životního způsobu většinového paraguayského obyvatelstva. Situace domorodců dnes závisí především na jejich kontaktech s paraguayským a brazilským obyvatelstvem a velkými zahraničními vlastníky v severním Chaku, kteří od šedesátých let systematicky mění jeho tvář. Brutální vymýcení tradičních lesních oblastí a ekologická proměna krajiny definitivně indiány vytlačilo z původního prostředí a přinutilo je přizpůsobit se. Začali se orientovat na rodinné zemědělství minifarem (minigranjas) a políček (chacras), ale pravidelné záplavy a absence základních technických prostředků pro zemědělskou výrobu a uchování produktů neuspokojují ani jejich základní stravovací potřeby, natož aby jim zemědělství přinášelo výdělek.

Obecně jsou zdejší indiánské komunity vysoce ohrožené nejistým vlastnictvím půdy, omezenými zemědělskými možnostmi a možnostmi využívat přírodní zdroje, ztrátou kulturní identity a rodinnou destabilizací.

Čamakokové v minulosti svobodně využívali území od Fuerte Olimpo až po hranice s Bolívii. Ze svých tradičních lovišť je postupně vytlačili samozvaní majitelé pozemků, kteří Chaco oplotili, indiány vyhnali, často za asistence státní policie nebo armády, a zakázali zde lovit a rybařit. Po přijetí zákona 904/1981 stát vykoupil od statkářů některá území a půdu předal indiánům.

Projekt PRODECHACO

Paraguayský tisk na jaře 2006 informoval o skandálním způsobu nakládání s prostředky Evropské unie při realizaci ambiciózního Projektu udržitelného rozvoje pro oblast Chaca, zvaného PRODECHACO. Jednalo se o dlouhodobý program spolupráce mezi EU a paraguayskou vládou, který probíhal v Paraguayi v letech 1995–2004. Byla do něj investována astronomická částka přesahující 18 milionů eur. Za tyto peníze měly být zkvalitněny životní podmínky, zdravotní, hygienická a ekonomická situace indiánských komunit v Gran Chaku při proklamovaném respektu k jejich původnímu způsobu života s ohledem na ekologii životního prostředí. Indiánské komunity programu od počátku vytýkaly protektorský přístup, podceňování jejich schopností, neochotu ke komunikaci a spolupráci s jejich představiteli a organizacemi.

Projekt vyzněl „do ztracena“. Nejen že nebyl splněn harmonogram a postupy Projektu, ale nyní se začínají objevovat důkazy o trestné činnosti a o zpronevěře prostředků. Byly objeveny falešné dokumenty k milionovým výdajům. Řada podniků, které figurovaly na seznamech dodavatelů, potvrdila, že se žádné obchodní styky nerealizovaly. Zjistilo se, že státní instituce uzavíraly smlouvy s fiktivními podniky, které nejsou evidovány v adresáři registru daňových poplatníků Ministerstva financí. Řada lidí, kteří měli osobám zodpovědným za projekt prodat kozy a ovce určené pro indiány, jsou „mrtvé duše“. Policie například informovala, že jakýsi Joaquín Parada, od kterého byly údajně zakoupeny kozy v hodnotě přibližně 3 milionů guaraní, není nikde registrován a číslo občanského průkazu uvedené na stvrzence patří jiné osobě. Utratilo se více než 279 tisíc eur na nedoložených nákladech, nápadně vysoké částky byly vynaloženy za poplatky za dopravu a cestovné, v účetní dokumentaci byly zjištěny závažné nedostatky a neracionálnost jednání.

Realizace programu Prodechaco spadala pod kontrolu a zodpovědnost následujících osob: inženýr Miguel Ruiz Arce - paraguayský ředitel od dubna 1998 do března 2001; inženýr Michael Holland - evropský ředitel od listopadu 1996 do roku 2003; inženýr Luis Darío Macchi Salim - paraguayský ředitel od března 2001 do ukončení programu, a inženýr Alessandro Boccoli - evropský ředitel od února 2003 do ukončení projektu.