Checomacoco

Projekt CHECOMACOCO - S h r n u t í

Indiáni Čamakoko žijí v rozlehlé nehostinné plošině Gran Chaka, v paraguayském departmentu Alto Paraguay, vzdáleni tisíc kilometrů od hlavního města. Stejně daleko mají k pohodlnému životu, pracovním příležitostem, zdravotnictví, vzdělání.

Puerto Esperanza, rozměry největší z čamakokských osad vznikla v roce 1986, kdy bylo území o rozloze 21 330 ha zaknihováno jako majetek kmene a asi pětašedesát rodin definitivně skončilo s nomádským způsobem života a postavilo si zde příbytky se záměrem věnovat se rybaření a drobnému zemědělství. Chybějí jim však prostředky i zkušenosti.

Zhruba třetinu vesnice tvoří rozvětvený rod dosud žijící Herminie Ferreiry Fric (nar. asi 1905), dcery indiánské dívky a českého cestovatele Alberto Vojtěch Friče (1882–1944). Pět generací jeho potomků si je vědomo své etnické odlišnosti a nazývají se s nadsázkou Checomacoco – Čamakoko s českými (checo) předky.

V roce 2005 bylo vytvořeno stejnojmenné občanské sdružení v České republice a v roce 2006 asociace v Paraguayi. Spojuje je záměr asistenční a humanitární pomoc pro česko-indiánské obyvatele Puerto Esperanzy.

Prvním krokem bylo stanovení priorit komunity, jejich pořadí a metod efektivní asistenční pomoci s co nejmenším zasahováním do autentického způsobu života ve vesnici, a to na základě průzkumu současné situace a aktuálních potřeb komunity přímo v Puerto Esperanze.

Výchozím bodem se stala možnost samostatného hospodaření komunity. Jednoznačnou prioritou se stala vstupní investice do zemědělského podnikání, na kterou by indiáni sami nikdy nedosáhli. Z výnosů ze svého hospodaření doufají postupně zajišťovat další nezbytné životní potřeby.

Hlavní ekonomický příjem oblasti (90 %) plyne z chovu dobytka, pro který jsou zde dobré podmínky, přestože nížina trpí častými záplavami, extrémním suchem i následky dlouhodobého odlesňování. Cílem první fáze projektu se tudíž stalo založení chovu skotu. Během jediného roku (2006) se nám podařilo získat pomoc z České republiky v celkovém objemu finančních prostředků cca 900 000 Kč (500 000 Kč prostřednictvím daru OKKV MZV ČR a více než 400 000 Kč z darů individuálních sponzorů). Paraguayská strana investovala fyzickou práci na zabezpečení podmínek chovu (příprava pastvin, ohradníky, ploty, transport dobytka, značkování atd.).

V nadcházejícím období cítíme jako povinnost pomoci překonat česko-indiánské asociaci úskalí, spojená s tímto darem. Po technické stránce je akutně nutné vybudovat protipovodňové oplocení pastviny ve vnitrozemí a vybagrovat tam jednu nebo více velkoobjemových nádrží na dešťovou vodu (tajamares) pro suché období. Chtěli bychom také zvýšit počet kusů základního chovného stáda ze zakoupených 140 krav a tří plemenných býků asi o třetinu, protože časově daná investice byla poškozena nákupem v období vysokých cen hovězího masa, způsobeném dlouhodobými spekulacemi na jihoamerickém trhu dobytka.

Stejně nutné je zaměřit se na sociální aspekt projektusociální aspekt projektu – zpětnou vazbu, počínaje kontrolou hospodaření, bezpečnosti a zdraví dobytka přes metodickou a organizační pomoc až po morální podporu asociace vůči zbytku kmene i většinové společnosti. Protože komunikace na dálku je prakticky vyloučená, budeme usilovat o další osobní cestu do Paragauye.

Dalším zdrojem obživy s možností přivýdělku by se mělo stát pěstování kulturních plodin. Závažnými překážkami je malá praxe, klimatické extrémy, nekvalitní a zasolená půda, problém dopravy zemědělců na jejich políčka a nedostatek prostředků pro zahájení činnosti a její rozvoj. Jako zásadní se jeví nedostatek závlahové vody. Užitková voda se získává jedině namáhavým donášením z řeky. Systém čerpadla na větrný pohon a rozvod po vesnici, jaký zde byl v minulosti zaveden, z technických důvodů zkolaboval. Bylo by třeba opravit jeho funkci, zvýšit výkon i distribuci. Kapacita systému by ideálně měla dostačovat i na zemědělské zavlažování.

Rovněž jako pitná voda se používá pouze voda říční, bahnitá a vysoce biologicky kontaminovaná. Zavedení a užívání čištěné nezávadné vody je třeba doprovodit osvětou, motivací a výchovou k odpovědnosti, zejména žen.

Další priority – zdravotnictví a školství negativně ovlivňuje velká vzdálenost od civilizace a přezíravost paraguayských úřadů. Ačkoliv má indiánská populace nárok zdravotní péči i školu ze zákona zdarma, realita je jiná. Přestože se zaměřujeme na průběžné zajištění léků a zdravotnického materiálu, lékařskou pomoc a materiální podporu místní základní školy, považujeme za stejně důležité podporovat komunitu, aby se domáhala všech možností, které dávají paraguayské zákony a systém zdravotní a sociální podpory indiánského obyvatelstva. Tyto oblasti patří k těm, které by si ráda asociace obstarávala sama, z výnosů zemědělského podnikání.

Během dvou letech řešení projektu Checomacoco jsme se ujistili, že chceme participovat pouze na těch projektech, o které usilují sami indiáni. Nechceme do Paraguaye exportovat naše vlastní „dobře míněné“ nápady a nevyžádané rady. Jsme přesvědčeni, že pouze tak mohou projekty pomoci dlouhodobě fungovat. Je nutné předat odpovědnost za přípravu, řízení, průběh a výsledky projektu do ruky samotným příjemcům pomoci – navíc si to sami přejí. Napomáhat jim, aby si uvědomili důsledky a souvislosti. Radit se s nimi a chtít znát jejich názor, důvody a motivace. Zaměřit se na zpětnou vazbu, hodnocení výsledků, návaznost projektů. Podporovat jejich svéprávná rozhodnutí.

Česko-indiánská komunita v Puerto Esperanza nás přesvědčila, že nečeká s rukama v klíně na opakovanou nebo pravidelnou pomoc zvenčí, kterou by jen spotřebovávala. S vděčností kvituje ochotu ke kontaktu z české strany a projevuje velký zájem o Českou republiku, která pro ně především reprezentuje nedostupný svět vzdělaných a bohatých. Zájem českých úřadů i veřejnosti je ohromuje, protože ve vlastní zemi nezajímají vůbec nikoho.

Pavel Frič, Yvonna Fričová, Pavla Hrdličková, Lenka Zajícová