Checomacoco

5. cesta: srpen–září 2009

Cesty se zúčastnili (za vlastní prostředky) Pavel a Yvonna Fričovi se synem Tondou a Vendy Novákovou. Ve vesnici trvala od loňska napjatá atmosféra: polovina obyvatel podporovala náčelníka, zvoleného v roce 2008 do druhého funkčního období, druhá (nespokojená) půlka si v dubnu zvolila jiného náčelníka, ale ten starý to odmítl akceptovat. Kvůli sporům o vedení školy část rodičů v čele se "starým" náčelníkem zamkla školu a děti se několik měsíců neučily. Řada rodičů poslala svoje starší děti, žáky vyšších ročníků, do jiných škol, hlavně do Bahía Negra a Fuerte Olimpo, aby neztráceli čas. Výuka byla obnovena v září 2009, pro nedostatečnou kvalifikaci učitelů jen od první do šesté třídy. Přes nepříznivou situaci se podařilo pod vedením Lamberta Ferreiry za české peníze vzorně opravit budovu staré školy.
Viděli jsme podstatnou část "našeho" dobytka (asi 286 kusů), ale přesný počet se nepodařilo zjistit, protože některá zvířata se nepodařilo zahnat do ohrady, jiná se pásla za potokem... Na velké rodinné schůzi se řešily různé problémy, které narostly během uplynulého roku - naše přítomnost byla příležitostí, aby se sešla většina členů Asociace Checomacoco - Paraguay, což se nepodařilo od naší loňské návštěvy zrealizovat. Diskuse byly bouřlivé, ale plodné, a závěrem byl slib a ohodlání pořádat schůze každý měsíc, vyříkat si navzájem potřebné věci a přijmout opatření.
Zrealizovali jsme projekt Políčka: nakoupili jsme potřebný materiál (cca 1 100 m PVC trubek, 700 m hadic, 1 000 l nádrže na vodu, spojovací materiál atd.) a s pomocí paraguayské armády ho dopravili z Asunciónu 1 000 km do Puerto Esperanzy.
Přivezli jsme naši obvyklou dávku léků pro vesnici a přispěli k rozšíření zásob zdravotníka Rodolfa, který je spokojený, protože od letošního roku se zásobování léky i zdravotní dohled velmi zlepšil (na místě jsme potkali zdravotníky z oblastní nemocnice, kteří prováděli očkování a další, kteří plošně kontrolovali obyvatele jako prevenci tuberkolózy). Domluvili jsme se s Rodolfem, že další léky prozatím nebudeme nakupovat, ale budeme i nadále vytvářet finanční rezervu pro nenadálé akutní případy. Naši pacienti z loňska (Pablo Romero, Diego Martínez i Carmelo Romero se těší celkem dobrému zdraví), děkují uctivě všem dárcům, kteří jim přispěli na operace a léčení.
Navštívili jsme střední zemědělskou školu v Cerritu, abychom pozdravili naše žačky a poptali se na jejich prospěch a vyhlídky dalších zájemců o studium (Yudith, Kevin a Claudemir). Setkali jsme se s našimi vysokoškoláky Soledad, Vidalem a Hadasou a předali jim dary jejich sponzorů (finanšční prostředky a dva notebooky).

4. cesta: srpen–září 2008

Cesty se zúčastnili (za vlastní prostředky) Pavel a Yvonna Fričovi a Andrea Fajkusová. Naše kontakty s lidmi v Puerto Esperanze během uplynulého roku byly mizivé, spojení nefunguje. Rozhodli jsme se tedy sami (a za vlastní prostředky) přesvědčit se, jak se Asociace Checomacoco-Paraguay stará o "české" krávy, jaké jsou přírůstky, v jakém stavu jsou pastviny, jak byly investovány peníze z loňského daru. Přes různé těžkosti projekt zdárně pokračuje, i když se stále potýká s nedostatkem zdrojů na průběžné výdaje. Naše další peněžní injekce na podporu chovu dobytka byla tedy velice vítaná.

V Asunciónu jsme se sešli s českým velvyslancem Štěpánem Zajacem z našeho zastupitelského úřadu v Argentině a s honorárním konzulem v Paraguayi Anthony Chytilem, kteří nám předali finanční dar Ministertva zahraničí (cca 92 000 Kč) na opravu základní školy v Puerto Esperanze; ve vesnici jsme poté projednali způsob a rámec potřebných oprav a předali obnos k tomu účelu vytvořenému šestičlennému školnímu výboru (Lamberto Ferreira za asociaci Checomacoco-Paraguay, ředitelka školy, náčelník vesnice, zástupci rodičů a učitelů) - po delším vyjednávání s náčelníkem vesnice, který měl představu, že si peníze ponechá a bude s nimi nakládat dle vlastní úvahy. Dětem jsme kromě filtrů na pitnou vodu LifeStraw (dar Rotary Clubu Praha City) a malých dárků přivezli spousty dopisů a fotografií od dětí ze Základní umělecké školy V. Nováka v Jindřichově Hradci, které již druhý rok své vzdálené kamarády s velikou vynalézavostí podporují. U účetního Asociace Checomacoco-Paraguay v Asunciónu jsme složili peníze na průběžné potřeby projektu VZDĚLÁNÍ a finanční rezervu pro neočekávané výdaje spojené s chovem dobytka nebo akutním zdravotním stavem lidí z vesnice. Studentům jsme předali další finanční podporu jejich příznivců, u účetního asociace jsme zkontrovali jejich výdaje a ověřili jsme si, že mají dobré studijní výsledky. Navštívili jsme střední zemědělskou školu v Cerritu poblíž Asunciónu, jejíž tříletý studijní program se nám velice líbí - představili jsme ho v Puerto Esperanze rodičům absolventů devátých tříd (v roce 2006 byli čtyři, vloni žádný, letos někteří skončí) s cílem získat adepty pro třítýdenní přijímací zkoušky v prosinci. Prohlédli jsme si také soukromou Metropolitní univerzitu (má 1 300 studentů), kde studuje pedagogický obor "naše" studentka Soledad a navázali přátelské styky s rektorkou Mariou Liz Garcia de Arnold, velkou obhájkyní lidských práv v Praguayi. Škola je otevřená všem indiánským uchazečům s maturitou - v současné chvíli jich zde studuje jedenáct ze všech částí Paraguaye. Jsou osvobozeni od měsíčních poplatků, jen si kupují studijní materiály - a také se sami živí a bydlí v hlavním městě. Finančně nejnáročnější je poslední ročník, kdy studenti píší diplomovou práci a musejí platit konzultace svým učitelům.
Nakoupili jsme léky pro potřeby vesnice a předali finanční podporu Darciovi Vera (po úrazu páteře nemůže plnohodnotně pracovat) a Pable Romero (půjčka na cestu do Asunciónu, kde si má vyřídit papíry pro své zaměstnání jako druhá zdravotnice vesnice). Pokračovali jsme v přípravách projektu vodovodu pro vesnici a jednali s firmou Metalmek, která by měla zajistit jeho technickou realizaci. Promítali jsme fotografie v Rotary Clubu Villa Morra, který přislíbil na tomto projektu spolupráci svým kolegům z Prahy. Další přednáška "se světelnými obrazy" o naší činnosti proběhla v antropologickém muzeu Andres Barbero v Asunciónu, ale největší úspěch měly naše fotografie přímo v Puerto Esperanze, kde jsme našim přátelům předvedli, jak o nich referujeme na besedách v České republice. Společně jsme si také vesele zanotovali naši společnou "hymnu" - trochu pro naše účely upravenou písničku Ach synku synku ve španělské verzi: "Ach synku, synku, pracoval jsi? Strejček se tě ptá, zda máš vše hotové? Pracoval jsem, pracoval, ale málo, kolečko u vozu se mi polámalo. Když se ti zlámalo, dej ho spravit, nauč se synečku hospodařit!"

3. cesta: září–říjen 2007

Cesty se zúčastnili: Pavel Frič, Yvonna Fričová, Andrea Fajkusová a Pavel Lipanský. Hlavním důvodem byla příprava projektu VODA PRO PUERTO ESPERANZU. Pavel Lipanský z firmy Watersystemve vesnici provedl potřebná měření a hydrogeologická pozorování. Součástí průzkumu byly i důkladné rozhovory s lidmi z vesnice, protože na způsob používání vody tam mají různí lidé různé názory. Projekt jsme zpracovali a předložili Rotary Clubu Praha City, který mu přislíbil podporu.
Zkontrolovali jsme "naše" krávy a stav oplocení. Prodiskutovali jsme všechna úskalí a problémy, které nastaly během prvního roku chovu, a předali finanční dar na rozšíření stáda, dokoupení býka, koně, a na další akutní výdaje spojené s chovem. Povzbudili jsme lidi, kteří se aktivně zapojili do starosti o stádo. Našli jsme v hlavním městě účetního a právního poradce pana Gavilána Mazacote, který asociaci zpracoval účetnictví za uplynulý rok a přislíbil proškolit odpovědné osoby z vesnice v základních ekonomických otázkách a povinnostech právnické osoby. Nalezl také způsob komunikace s vesnicí, jejíž absenci (pro špatné spojení) vidíme jako největší problém v naší spolupráci s přáteli v Puerto Esperanze.
Vyzkoušeli jsme v praxi, že je možné občas získat bezplatně základní LÉKY pro vesnici v indiánské nemocnici v Limpiu a získali jsme bezplatnou lékařskou pomoc pro dvě členky asociace díky přímluvě vlivného poslance - generála Maximo Díaze. Pomohli jsme náčelníkovi vesnice podat žádost o zapojení do projektu paraguayských očních lékařů nadace Vision. Zdravotníku Rodolfovi jsme předali obvyklou dávku léků pro celou vesnici pro nadcházející období respiračních nemocí.
Domluvili jsme s představiteli vesnice otevření projektu VZDĚLÁNÍ, který se bude bude týkat především vylepšení technického místní školy a jejího vybavení, prověření možností studia učňovských zemědělských oborů a podpory již studujících studentů. Předali jsme škole sešity, pastelky a psací potřeby na celý školní rok a založili jsme základ školní knihovny. Přivezli jsme spousty dopisů a obrázků od dětí, které by chtěly získat české kamarády k dopisování.
Viděli jsme úspěchy i neúspěchy pokusů o drobné zemědělské pěstování a zakoupili jsme pro lepší závlahu políček pět přenosných ručních čerpadel.
Předali jsme katedrále v krajském městě Fuerte Olimpo kopii sošky Pražského Jezulátka, které je v celé latinské Americe nesmírně populární. Žehná svou malou ručkou z jediného vysokého kopce v Gran Chaku nesmírným pustinám Alto Paraguay a připomíná, že tady žijí indiáni s českou krví v žilách.

2. cesta: září 2006

Cestu s cílem uskutečnit první plány asistenční pomoci podnikli: Pavel Frič, Yvonna Fričová, Pavla Hrdličková, Lenka Zajícová a Martin Dvořák.

Předali jsme zástupcům Asociace Checomacoco–Paraguay finanční dar a spolu s nimi koupili 140 krav a 3 býky. Projednali jsme představu asociace o způsobu chovu dobytka v nadcházejících čtyřech letech a představy vesnice o fungování venkovského vodovodu. Předali jsme zásilku léků a lékařka Pavla vyšetřila přes sto pacientů. Martin Dvořák, student Institutu tropického a subtropického zemědělství Zemědělské univerzity v Praze zjišťoval možnosti a předpoklady pro drobné zemědělské pěstování ve vesnici. Věnovali jsme škole sešity a propisovačky pro všechny žáky na celý školní rok a předali dětem společenské hry (magnetické kapesní "Člověče nezlob se" od firmy SPEED PRESS Plus, a. s. dostaly všechny děti ve vesnici), hlavolamy (např. Rubikovu kostku, sudoku), míče na volejbal a fotbal, malé míčky, drobné hračky, knihy a osobní dárky konkrétním lidem od jejich příznivců. Paní Marcela Dostálová vyrobila pro tetičku Hermínu polštářky s voňavými českými bylinkami, které slouží k procvičování jemné motoriky prstů. Manželé Burešovi věnovali Hermíně hrací krabičku s motivem Hradčan a s výstižnou písničkou:

Příloha	Velikost
www-checomacoco-cz-hraci-skrinka.mp3	0.2 Mb

1. cesta: srpen – září 2005

Cestu s cílem prozkoumat současnou situaci a aktuální potřeby komunity Čamakoko uskutečnili Pavel Frič, Yvonna Fričová, Pavla Hrdličková a Lenka Zajícová díky grantu Ministerstvu zahraničních věcí. Výsledkem cesty bylo po podrobném projednání s komunitou v Puerto Esperanza stanovení hlavních cílů budoucí asistenční pomoci:

1. projekt KRAVY: získat prostředky na zavedení chovu dobytka v Puerto Esperanze v takovém rozsahu, aby byl perspektivou pro zvýšení úrovně života v mistni komunitě (tj. asi 150 kusů)
2. projekt VODA: získat prostředky na jednorazovy velky projekt VODA - tedy na zavedení vody do vesnice
3. dlouhodobý projekt LÉKY: získávat prostředky na průběžné zásobování vesnice základními léky a zdravotnickým materiálem
4. projekt VZDĚLÁNÍ: podpora základní školy ve vesnici - zakoupení sešitů všem žákům a učebnic pro učitele, prověření možností získání stipendií na paraguayských univerzitách (lékařské studium, agronomie), získat školitele pro zemědělské otázky

Přivezli jsme dárky: tetičce Hermíně kytici skleněných květin ze železnobrodského skla, štrasový šperk a náhrdelník z jabloneckých korálků a klokočí, pohádky K. J. Erbena a Boženy Němcové ve španělském překladu a modrookou mrkací panenku v hanáckém kroji. Kdyby ji bývala její indiánská rodina jako malou holčičku pustila s otcem do Prahy, možná by takovou pannu dostala...
Rodinám jejích pěti dětí (Angela, Rodolfo, Hipolito, Susana, Lorenzo) rodinné rodokmeny a bibliofilii, kterou jsme vydali jako první ediční počin sdružení Checomacoco: Fričovu povídku z roku 1918 „Měla mě ráda – zvěděl jsem to pozdě“ (v česko-španělském dvojjazyčném vydání) – příběh setkání A. V. Friče a Loray – Černé Kachny, rodičů Hermínie, které svedl dohromady v roce 1905 boj o holý život při katastrofické povodni v okolí osady Bahia Negra.
Přivezli jsme lékařku Pavlu a léky, zejména antibiotika, oční masti (pro silný vítr často trpí záněty) a léky proti průjmovým onemocněním a plísním. Nedostatek těchto léků nám již předem zdravotník Rodolfo v dopise označil jako nejčastější příčinu indiánských obtíží a úmrtí.
Dovezli jsme také (naprosto neskladný) prototyp plastového kužele watercone na kondenzaci pitné vody, který se však v místě pro silný vítr neosvědčil.
Dětem jsme dali míčky, zvířátka, létací vrtulky, švihadla, skákací gumu, stolní hry, didaktické a školní pomůcky, knížky ve španělštině, skleněné kuličky, psací a kreslící potřeby, prstýnky, náramky, bižuterii, kopací mičudu, volejbalový míč a pumpičku, čepice, jojo atd.