Checomacoco

Počátkem 20. století vyvedl náčelník jednoho z klanů kmene Čamakoko svůj lid z lesů Gran Chaka na břeh řeky Paraguay, a místo nazval Dihypytyk ele: Ejhle, cizinec. Nikdy předtím se tam neodvážili ze strachu z nepřátelských brazilských indiánů Kaďuveo. Ti se však začali před pronikající bílou civilizací stahovat do vnitrozemí na opačném břehu. Mohutný vodní tok, dlouhý 2600 km, je jedinou dopravní komunikací v oblasti Alto Paraguay, jediným zdejším zdrojem užitkové i pitné vody. Skýtá čím dál tím menší množství ryb a stále rostoucí zdravotní rizika. Zůstaly pravidelné záplavy, ale vlivem globálních klimatických změn mění své staleté zvyky i řeka a počasí.

Dlouhá období veder a nedostatku vody k pití, natož k mytí vždy patřilo k životu Čamakoků. Řešení byla dvě: olizovat z lístků rostlin rosu spadlou nad ránem, nebo se spolehnout na čaroděje. A. V. Frič vzpomínal:

Žil jsem mezi Čamakoky několik měsíců a vedl jejich cikánský život, k němuž jsou donuceni nedostatkem vody, kterou v době sucha nelézají jen v kališích broméliovitých rostlin. Dokud nezaprší a voda nenaplní kalichy rostlin, nemohou indiáni opustit břeh řeky a pobýt nějaký čas v rajském vnitrozemí, daleko od bělochů, v hojnosti zvěřiny a lesního ovoce. Volání kýženého deště je prací čarodějů. K takovému přičarování deště čaroděj potřebuje peří a krev jistého druhu kachny, aby si mohl udělat korunku a pomalovat se – bez toho volat déšť prostě nelze. Dobře však ví, že ten druh ptáků táhne v době dešťů a krátce před tím, takže zabije-li kachnu, je jisté, že jeho čarování bude mít výsledek. Je to tatáž praktika, jakou používají misionáři při zakládání meteorologických stanic. Klesá-li tlakoměr, vyjdou s procesím a modlí se za déšť. Je-li tlak vysoký, najde se vždycky nějaký důvod, proč se na ovečky zlobit a procesí nepovolit.

Kliknutím na spodní červený řádek si můžete stáhnout záznam čamakokského rituálu přivolávání deště.

Příloha	Velikost
www-checomacoco-cz-privolavani-deste.mp3	2.2 Mb