Checomacoco

Zde se můžete seznámit s příběhy několika indiánských studentů, jejichž odhodlání studovat a přinést kvalitu do svého života a v budoucnu i do života své komunity je zavedlo daleko od domova, kde jsou odkázáni jen sami na sebe a pomoc přátel z České republiky. Po zveřejnění jejich osudů se totiž našli laskaví dárci, kteří je podpořili, takže jsme jim již několikrát mohli poskytnout tak potřebnou finanční pomoc.

Naposledy, v září 2011, jsme přivezli do Paraguaye na podporu vysokoškolského studia našich studentů 39 240 Kč.

Peníze spravuje pan účetní Lic. Gavilán a pokud studenti řádně studují a předkládají průběžná vyúčování svých výdajů, bude jim vyplácet podle našich pokynů dohodnuté stipendium:

Vidal: měsíčně 360 000 Gs (cca 1 600 Kč) na poplatky fakultě, pracovní materiály, studijní pomůcky, městskou dopravu a cca 300 Kč příspěvek na živobytí

Soledad: nemá již pravidelný měsíční příspěvek, protože studium ukončila. Jsme připraveni pomoci jí s platbami souvisejícícími s její diplomovou prací, kterou má odevzdat v roce 2012

Carlos: měsíčně 127 000 Gs (cca 570 Kč - polovina měsíčního školného)

Emigdia: studuje pátým rokem medicínu na Kubě, v roce 2009 obdržela náš jednorázový příspěvek 1 000 USD, v roce 2010 materiální pomoc (oblečení, trvanlivé potraviny, léky, školní potřeby, hygienické pomůcky, vybavení pro bydlení v internátu), v listopadu 2011 jsme jí poslali další příspěvek ve výši 820 eur, léky (trpí podvýživou a anemií), hygienické pomůcky, repelenty a trochu oblečení. Děkujeme za doručení Martinovi a CK Adventura.

Děkujeme všem dárcům za podporu studentů! Máme z nich radost, "rostou" před očima.

A další pomoc přichází:

jméno sponzora	částka v Kč	datum připsání na účet	komu
Monika Beranová	2 000	22. 8. 2011	Carlosovi
Ferdinand Forró	150	23. 8. 2011	Vidalovi
Danka Karasová	1 000	5. 9. 2011	Vidalovi
Ferdinand Forró	150	21. 9. 2011	Vidalovi
MUDr. Pavel Frič	5 000	26. 9. 2011	Emigdii
Danka Karasová	1 000	5. 10. 2011	Vidalovi
Ivana Vodrážková	237	6. 10. 2011	Soledad
Jan Pivoňka	2 500	17. 10. 2011	všem
Ferdinand Forró	150	21. 10. 2011	Vidalovi
manželé Kolínovi	1 000	21. 10. 2011	Emigdii
Danka Karasová	1 500	8. 11. 2011	Vidalovi
Jaromír Chlada	1 000	21. 11. 2011	Soledad
Ferdinand Forró	150	22. 11. 2011	Vidalovi
Anna a Ivan Tkáčovi	2 000	23. 11. 2011	Emigdii
Ivana Vodrážková	500	1. 12. 2011	Soledad
Vladimír Urban	1 000	2. 12. 2011	Emigdii
Vladimír Urban	1 000	5. 12. 2011	Carlosovi
Danka Karasová	1 500	6. 12. 2011	Vidalovi
Jaroslava Hillová	500	9. 12. 2011	Carlosovi
Helena Tvrzová	2 500	13. 12. 2011	Emigdii
Vladimír Urban	1 000	14. 12. 2011	Soledad
Vladimír Urban	1 000	14. 12. 2011	Vidalovi
Miluše Skočkopolová	6 000	20. 12. 2011	všem
Ferdinand Forró	150	21. 12. 2011	Vidalovi
Danka Karasová	1 500	6. 1. 2012	Vidalovi
Andrea Fajkusová	5 000	6. 1. 2012	Carlosovi
Ferdinand Forró	150	21. 1. 2012	Vidalovi
Bohumil Houška	500	25. 1. 2012	Emigdii

VIDAL BAEZ MARTÍNEZ

nar. 1987, pravnuk Hermíny (vnuk její dcery Angely), syn Fany Martínez a Estanislaa Baeze. Od roku 2007 studuje státní univerzitu v Asunciónu (UNA), obor veterinář. Nyní je ve čtvrtém ročníku, který bude v roce 2012 ze zdravotních důvodů opakovat. (V roce 2010 prodělal neurologické onemocnění, takže nesložil všechny zkoušky za třetí ročník. Pokud je do února 2012 dodělá, může řádně pokračovat ve 4. ročníku). V roce 2011 přesídlil do Asunciónu z fakulty v Concepciónu, pochvaluje si kvalitnější výuku i vybavení školy. Bydlí prozatím v jakési staré dílně, kterou mu poskytl náš paraguayský účetní. Má vlastní postel, skříňku na šaty, stůl, židli, vařič, větrák, sprchu a WC. V létě 2011 jsme mu pomohli vybavit tento skromný příbytek lůžkovinami, nádobím, rychlovarnou konvicí a pomůckami pro praní prádla. Na jeho účet jsme v září 2011 složili dotaci k postupnému čerpání ve výši 26 146 Kč.
Pro další informace o Vidalovi klikněte na jeho obrázek.

jak podpořit Vidala

MARISLEIDES (Soledad) BAEZ MARTÍNEZ

nar. 1988, pravnučka Hermíny (vnučka její dcery Angely), dcera Fany Martínez a Estanislaa Baeze. Po maturitě se roku 2007 dostala na obor pedagogika na městské univerzitě v Asunciónu (UMA). Studium dokončila, k absolvování jí zbývá napsat diplomovou práci. Je vdaná za Carlose Serviana, 25. března 2009 se jí narodil chlapeček Carlos Matias, žije v předměstském indiánském "ghettu", kde zatím učí prvňáčky v místní škole. Uvažuje o studiu práv.
Pro další informace o Soledad klikněte na její obrázek.

jak podpořit Soledad

EMIGDIA BARBOZA FERREIRA

pravnučka Hermíny (vnučka jejího syna Rodolfa), dcera Eunice Ferreiry a Pablo Barbozy, od roku 2007 studuje na základě stipendia medicínu na Kubě (Escuela Latinoamericana de Medicina), dosahuje vynikajících studijních výsledků. Po dvou letech v Havaně byla na podzim 2009 přeložena do provincie Santiago de Cuba, nyní studuje pátým rokem, líbí se jí obor porodnictví. Máme s ní jen omezený kontakt, prože nemá přístup k internetu.
Pro další informace o Emigdii klikněte na její obrázek.

jak podpořit Emigdii

CARLOS ANTONIO SERVIAN

nar. 1984, manžel Soledad. Usiluje o studium inženýrského oboru agronom; byl dokonce přijat na prestižní univerzitu San Carlos, ale protože nezískal stipendium, ke studiu nemohl z finančních důvodů nastoupit. Jelikož živí rodinu, může pomýšlet jen na večerní (nebo víkendové) studium při zaměstnání. Prozatím (od února 2011) navštěvuje sobotní kurzy - management podnikání a informatiku. Díky tomu dostal nabídku stát se lektorem počítačové učebny, která má letos vzniknout v indiánském ghettu, kde bydlí.

Můj životopis:

Jmenuji se Carlos Antonio Servian, narodil jsem se ve Fuerte Olimpo 21. března 1984, jsem indián Čamakoko. Pocházím z chudé početné rodiny. Je nás 11 sourozenců - 5 dcer a 6 synů. Jsem jediný, komu se podařilo udělat si maturitu a pomýšlí na další studium.

Chodil jsem do školy až do šesté třídy, ale pak už naši neměli na to, aby mě ve škole vydržovali - musel jsem začít vydělávat. Rybařil jsem a pomáhal tak rodičům zaopatřovat chléb náš vezdejší. Tatínek ani maminka nemají stálou práci, rodina žije jen z tatínkových příležitostných výdělků - je holič. Mně to také naučil. Na začátku školního roku maminka pro každého z nás vždy dostala od jeptišek z misie jeden sešit a trochu obnošeného oblečení.

Od 14 let jsem pracoval jako peon na statku. Tři roky jsem dovážel povozem vodu z řeky do vnitrozemí v období sucha. Byla to na můj věk velká dřina a bál jsem se volů, které jsem zapřahal. Vstával jsem ve 4 ráno, zapřáhl voly a vezl každý den 1.500 l cisternu na farmu. V 17 letech jsem se nechal naverbovat na vojnu a po roce jsem začal pomáhat strejdovi vozit rybářské úlovky do Asunciónu. Tam jsem poznal jednu rodinu, u níž jsem začal bydlet. Pracoval jsem jako ochranka a dodělal jsem si základní školu a pak i maturitu, protože jsem pochopil, že jedině vzdělaný člověk má v životě šanci. Pak jsem se seznámil se Sole a zamilovali jsme se. Požádal jsem její rodiče, zda by mohla být mojí, a začali jsme se o víkendech stýkat.

Od roku 2008 jsme spolu začali žít v pronajatém bytě. Sole otěhotněla, a tak jsem si vzal družstevní půjčku, abych pro nás mohl postavit domeček v indiánské enklávě na předměstí Asunciónu, kterou dodnes splácím. V roce 2009 jsem musel změnit zaměstnání, protože jsem vydělával velice málo, nestačilo to ani na půjčku a dítě bylo na cestě. Našel jsem pak zaměstnání jako dealer parket, pracoval jsem 12 hodin denně 6 dní v týdnu. Nebylo ani pomyšlení, že bych mohl při práci studovat, ačkoliv jsem byl v roce 2010 přijat na Universidad Autonoma del Sur na inženýrský obor. Studium však bylo příliš náročné na to, abych mohl současně pracovat, po čase jsem to vzdal. Nakonec jsem se odhodlal dát výpověď své zaměstnavatelce, ačkoliv jsem měl docela dobrý plat. Studium mi ale připadá velice důležité, i když musím být živitelem své rodiny. Nějaký čas jsem hledal jinou práci, která by mi to umožnila skloubit, až jsem ji našel v krejčovském obchodě. Pracovní doba byla stejná, ale vydělal jsem trochu víc, nezbývalo mi, než to vydržet, protože naše rodinné výdaje stále rostou a navíc mi dvakrát ukradli motorku, kterou jsem měl na splátky kvůli rozvážkové službě v mém podniku. První mi zmizela v noci z mého domku, podruhé mě přepadli v devět hodin dopoledne. Byli to maskovaní lupiči, kteří vykradli pumpu, porouchala se jim motorka, na které ujížděli, a bohužel mě viděli, že jsem právě zaparkoval před obchodem. Vtrhli dovnitř a musel jsem jim dát klíčky. Splátky za obě motorky jsem musel doplatit. To se mi právě podařilo, a tak jsem odešel z obchodu. Právě zase hledám nové místo, chtěl bych mít kratší pracovní dobu, nebo víc peněz, prostě abych mohl studovat. Sole mě podporuje, ať neberu první zaměstnání, co se namane, mám už docela slušnou praxi a dobré pracovní reference, mám řidičák, zkušnosti z marketingu, základy účetnictví a práce na počítači. Připravil jsem strukturovaný životopis, který nyní podávám v různých firmách. Mezitím dostavuji náš domeček, přistavěl jsem koupelnu a jednu místnost, protože u nás věčně bydlí nějací příbuzní, kteří si jezdí vyřizovat věci do hlavního města, také jsem pro Soledad upravil zahrádku a plot kolem. Můj synáček se jmenuje Carlos Matias a má se čile k světu. Ještě mu nejsou ani tři roky, a Sole už ho naučila trochu číst. Taky jednou jednomu pánovi v sousedství vlezl do malého traktoru, nastartoval ho a narazil do plotu...

jak podpořit Carlose