Naši absolventi

  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Lic. MARISLEIDES (Soledad) BAEZ MARTÍNEZ,
pedagogika, 2007–2012

nar. 1988, pravnučka Hermíny (vnučka její dcery Angely), dcera Fany Martínez a Estanislaa Baeze. Po maturitě se roku 2007 dostala na obor pedagogika na městské univerzitě v Asunciónu (UMA).

Soledad absolvovala diplomní prací Příprava na vyučování ve vzdělávacím procesu indiánské základní školy Arandura Rekávo v předměstí Asunciónu Luque včetně ankety mezi učitelkami místní školy. Práce byla ohodnocena jako výborná a Soledad získala titul "licenciada" (Mgr.). Žije v Asunciónu a vyučuje na základní škole. Chtěla by ještě studovat psychologii pedagogiky. Je vdaná za Carlose Serviana, 25. března 2009 se jí narodil chlapeček Carlos Matias, 27. 5. druhý syn Antonio Valentin. Žije a od roku 2011 učí na základní škole v předměstském indiánském "ghettu", s manželem si postavili pěkný domek, který slouží jako zázemí pro mnoho lidí z rodiny, kteří přijíždějí do Asunciónu k lékaři apod.
Pro další informace o Soledad klikněte na její obrázek (foto s manželem a sestrami Hadasou a Sineides).

MUDr. EMIGDIA BARBOZA FERREIRA
všeobecné lékařství, 2007–2013

Emigdia s notebookem
Emigdia s darovaným notebookem a lékařským pláštěm

pravnučka Hermíny (vnučka jejího syna Rodolfa), dcera Eunice Ferreiry a Pablo Barbozy, od roku 2007 studovala na základě vládního stipendia medicínu na Kubě (Escuela Latinoamericana de Medicina), dosáhla vynikajících studijních výsledků. Po návratu do vlasti na podzim 2013 absolvovala povinnou praxi na umístěnku ministerstva zdravotnictví v okresní nemocnici v městě Marriscal Estigarribia v Chaku. Tam se seznámila se svým partnerem a v roce 2015 se jí narodil syn Ever Nathan. Od podzima 2014 pracuje ve zdravotním středisku v Puerto Dianě, odkud pochází. Dosud zde žádný lékař nepůsobil. Druhý úvazek má v nemocnici v nedalekém Bahía Negra.
Pro další informace o Emigdii klikněte na její obrázek.

----------

ABSOLVENTI DVOULETÉHO ZEMĚDĚLSKÉHO UČILIŠTĚ V BELÉNU od roku 2011

Po přijetí do školy nám napsali všichni studenti krátké životopisy, které přikládáme.

GRACIANI BARBOZA BALBUENA

Narodil jsme se 28. září 1992 v Puerto Dianě a mám sedm tříd. Chci se naučit něco pořádného jako můj bratr Virginio. V naší rodině totiž nikdy nikdo nic nestudoval. Moje rodina je velice chudá a živíme se tím, co nám dá příroda. Lovíme ryby šípem, stopujeme zvěř nebo hledáme lesní plody. Moje maminka dělá na prodej tašky z ananasových vláken. Je nás osm bratrů a dvě sestry, takže včetně rodičů je nás doma 12. Jedna moje teta si vzala jednoho ze synů babičky Hermínie, říkali jsme jí babička, protože vychovávala taky některé děti z naší rodiny, třeba mého tatínka, když byl malý. Takže jsme vlastně také trochu příbuzní... Tady ve škole se mi velice líbí, dělali jsme zkoušky a nešla mi moc matematika, ale je to tu fajn. Na práci na pole máme mít dlouhé kalhoty, ale já žádné dosud nemám. Děkuji Vám, že jste mi koupili pomůcky, jako trojúhelník a sešit.

VIRGINIO BARBOZA BALBUENA

Pocházím z Puerto Diany, jsem z deseti sourozenců a je mi 19 let. Doteď jsem chodil na víceleté gymnázium v Bahia Negra, absolvoval jsem celkem devět tříd. Ale rozhodl jsem se, že bych chtěl studovat tuto zemědělskou školu, když jsem viděl první absolventy, jak se vrátili domu šťastní a spokojení. Pochopil jsme, jaká je to příležitost pro mě i pro nás všechny. Strašně se mi tady líbí. Všichni jsou přátelští a dobře nás přijali.

Virginio absolvoval v roce 2014 a získal titul zemědělského instruktora. V roce 2015 zůstal v učilišti jako praktikant, aby si mohl dokončit maturitu v kurzech pro dospělé na gymnáziu v sousedním městečku Horqueta, kam dojížděl po oba roky studia zemědělské školy. Odmaturoval v srpnu 2015. Vrátil se domů do Puerto Diany.

LORENZO ROMERO FERREIRA

Píši vám svůj první dopis v životě. Posílám vám srdečné pozdravy. Je mi 16 let a mám 8 tříd základní školy. Moji rodiče jsou rozvedení, ale vždycky jsem s nimi mohl o všem mluvit a povzbuzovali mě, abych chodil do škol. Vyrostl jsem u prarodičů. Pamatuju si, jak k nám poprvé přijeli naši čeští příbuzní. Připadalo mi to jako zázrak, byl jsem z toho úplně vedle a cítil jsem se velice hrdý. A teď jsem v této škole. Od prvního dne se mi tady velice líbí. Už během přijímacích zkoušek jsme se naučili spousty nových věcí, hodně nám to usnadnili kamarádi z druháku. Učíme se prostě pořád, to se mi líbí. Tak to je tak asi všechno. Líbí se vám můj první dopis? Objímám vás a zdravím.

Lorenzo absolvoval v roce 2014 a získal titul zemědělského instruktora. Nyní slouží ve vojenské posádce v Bahía Negra.

VICTOR GEDEON ROMERO

Je mi 18 let a minulý rok jsem dokončil šestou třídu v Puerto Esperanza. Můj tatínek je učitel, jmenuje se Carmelo, s mojí maminkou jsou velice rádi, že po mých bratrech tu teď studuji i já. Podařilo se nám díky starším kamarádům udělat reparát přijímacích zkoušek z matematiky, takže tu budeme studovat. Když jsme sem přijeli, všichni se k nám chovali hezky, spolužáci i učitelé. Myslím, že také starší kluci od nás jsou rádi, že tu jsme. Dávají na nás pozor a učí nás všechno ohledně naší práce i vyučování. Mě baví studovat a všechno poznávat, taky proto, že to pak budu moci sám učit ostatní lidi u nás. Díky!

Victor absolvoval v roce 2014 a získal titul zemědělského instruktora. Pracuje v malé domácí pekárně svého strýce ve Fuerte Olimpo, kde také večerně studuje gymnázium, aby měl maturitu.

JOAQUÍN GABRIEL CHAMORRO ACOSTA

Je mi 18 let. Pocházím z Puerto Esperanzy, kde mě vychovávala babička, naši se rozvedli a nestarají se o mě. Pak jsme se s babičkou kvůli mé škole přestěhovali do Fuerte Olimpo (v naší vesnici nebyla osmá a devátá třída). Tam jsem ukončil základní vzdělání, ale kvůli naší ekonomické situaci jsem nemohl jít studovat dál. Dozvěděl jsem se od kamarádů o téhle škole a když jsem zjistil, že i já bych mohl využít téhle obrovské příležitosti, kterou jste nám dali, neváhal jsem ani okamžik. Snad mě Bůh pomůže. Jsem šťastný, že tu mohu být.

Joaquín vyl vyhodnocen jako nejlepší ze studentů ve školních letech 2012–2013. Byl velmi zodpovědný a oblíbený v kolektivu, pomáhal slabším spolužákům s doučování a motivoval je ve slabých chvílích. V prosinci 2013 získal titul zemědělský instruktor se specializací na ovocnářství.Vedle zemědělské školy souběžně dálkově vystudoval v nedalekém městečku Horqueta gymnázium a v červenci 2013 úspěšně odmaturoval.
Joaquín od školního roku 2014/2015 studuje medicínu na Kubě. V dubnu 2014 byl vybrán paraguayským ministerstvem školství jako nejúspěšnější z několika set uchazečů a získal státní stipendium.

JULIO DANIEL ORTIZ LOPEZ

Narodil jsem se v Puerto Esperanze a žil tam až do doby, než tatínek opustil maminku. Maminka se rozhodla přestěhovat do Fuerte Olimpo, protože doufala, že tam najde nějakou práci, aby nás uživila, a také že je tam lepší škola. Mám dvě setřičky a dva mladší brášky. Maminka nemá stálou práci, ale každý den jde do města a prosí u lidí, že by jim vyprala. Já jsem ve volném čase chodil na ryby a když jsem měl štěstí, prodal jsem úlovek a mohl jsem si koupit školní pomůcky a něco k jídlu pro naši rodinu. Sem do Belénu jsme chtěl už vloni, ale ještě jsem na to neměl potřebný věk. Teď se mi to konečně vyplnilo. Je to tu krásné! Prostředí, škola, spolužáci, všechno. Učitelé jsou fajn. Chtěl bych se tady co nejvíc naučit a na maximum využít příležitost, kterou jste mi dali. Až bych skončil, chtěl bych pracovat pro svou rodinu, aby se měli líp.

Julio Daniel obdržel v prosinci 2013 titul zemědělský instruktor se specializací na dobytkářství. Poté pokračoval s naší pomocí v dálkovém kurzu na gymnáziu v Horquetě a v prosinci 2014 maturoval. V roce 2015 studoval na zdravotníka na univerzitě v Asunciónu, po prvním ročníku se vrátil do Chaka, protože náklady na pobyt v hlavním městě neufinancoval.

CARLOS ANDRÉS GONZÁLEZ SANTOS

Před dvěma lety jsem se přestěhoval z Puerto Esperanzy do Fuerte Olimpo, abych si po osmé třídě dodělal 9. třídu. V naší vesnici to totiž nešlo, protože učitelé utekli, když náčelník zavřel školu. První rok se mi to nepodařilo, protože spolužáci ve škole byli mnohem dál a také jsem často chodil na ryby nebo do lesa na lov, abych vypomohl rodině. Můj bývalý učitel a tatínek mého kamaráda Cristiána mi řekl o možnosti jít studovat sem do Belénu. Už jsem se sem dostal. Velice se mi tu líbí a vidím, že se tu naučím spoustu zajímavých věcí. Jsem velice spokojený a děkuji Vám, že jste nám dali tuto velikou příležitost chodit dál do školy.

Carlos obdržel v prosinci 2013 titul zemědělský instruktor se specializací na zelinářství. Pracuje na farmě v Puerto Leda, živí partnerku.

GERALDO BALBUENA SOSA

Je mi 21 let, jsem z Puerto Esperanzy. Mám 3 sestry a 2 bratry, moji rodiče jsou Pablo Balbuena a Felipa Sosa. Až dosud jsem žil s nimi doma. Chodil jsem do školy až do šesté třídy, ale pak už jsem nemohl pokračovat, protože naši nemohou ve škole podporovat všechny děti, nemají žádný stálý příjem ani práci. Tatínek je rybář a když má štěstí na rybách, stačí to sotva na jídlo pro nás všechny. Maminka vyrábí artesanie (tradiční výrobky) a sem tam se jí podaří něco prodat. Od malička jsem jim musel pomáhat, také jsem jezdil na ryby a chodil prodávat artesanie. Já bych si strašně rád doplnil vzdělání. Jsem rád, že jsem od vás dostal tuto velkou příležitost a chci vás přesvědčit o svém zájmu o školu a svou budoucnost. Chtěl bych být technikem zemědělské výroby. Také moje rodina děkuje za tuto příležitost.


Geraldo obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na ovocnářství. Pracuje na farmě v Puerto Leda.

ROSALÍA MARTÍNEZ FERREIRA

Je mi 18 let, pocházím z Puerto Esperanzy. Mám 7 sourozenců. Můj tatínek se jmenuje Saulo Martínez a je lovec a rybář. Moje maminka se jmenuje Graciela Romero. Když jsem byla přijata na školu, museli jsme školu na 14 dní opustit na prázdniny, ale nemohla jsem jet domů, protože lístek je drahý, k nám domů je to 800 km, musí se jet tři dny a tři noci na lodi. Tak jsme jeli do Asunciónu, který je blíž, kde jsme u příbuzných čekali, až přijde den našeho návratu. V internátu se mi velice líbí, připadá mi to úplně jako kdybych byla doma, ale kromě toho jsem tady poznala spoustu nových a hodných lidí. Když něco potřebuju, obrátím se na naši ředitelku Dalilu, ona je úplně jako moje maminka. Když jsem potřebovala něco z domova, zatelefonovala jsem našim a oni mi to poslali lodí. Dalila jela do přístavu a přivezla nám všem věci, co nám rodiče poslali. Nyní máme praxi, učíme se společně a pomáháme si navzájem. Posílám Vám všem srdečné pozdravy a loučím se s náležitou úctou.


Rosalia obdržela v prosinci 2012 titul zemědělská instruktorka se specializací na zahradnictví. Vrátila se domů a žije střídavě v Puerto Esperanze a u sestry v Brazílii, kde vaří v pizzerii. Na jaře 2017 čeká první dítě.

DIEGO ARIEL MARTINEZ ROMERO

Je mi 23 let, narodil jsem se v Puerto Esperanze, moji rodiče jsou Cándido Martinez a María Romero, mám pět sester. Od první do šesté třídy jsem chodil do indiánské školy u nás ve vesnici, ale vyšší ročníky už ve škole nebyly, tak mě rodiče poslali do Asunciónu, kde jsem dokončil devátou třídu. V roce 2007 jsem rok sloužil na vojně u pěchoty, myslel jsem, že při tom budu moci studovat střední školu, ale to jsem se spletl, nebyl na to vůbec čas. Na začátku dalšího školního roku, kdy jsem začal chodit v Asunciónu na gymnázium, jsem v květnu 2008 utrpěl během dopravní nehody vážný úraz – měl jsem zlomeninu kyčelního kloubu, musel jsem na operaci, tak jsem ztratil rok. Na další studium pak nebylo pomyšlení, protože rodiče se mezitím ocitli bez prostředků, když se potopila naše loď, s kterou tatínek jezdil na ryby a přepravoval různé zboží. Tento rok jsem však dostal díky podpoře z České republiky novou příležitost doplnit si vzdělání a byl jsem díky tomu přijat na zemědělskou školu. Posílám Vám tento krátký životopis s nadějí, že se snad najde někdo, kdo by mi pomohl s mými výdaji na studium. Děkuji mnohokrát.

Diego obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na včelařství. Založil rodinu a v říjnu 2013 se mu narodil syn Thiago. Pracuje jako správce farmy poblíž Bahia Negra.

CLAUDEMIR ROMERO FERREIRA

Je mi 18 let, jsem z Puerto Esperanzy a moji rodiče jsou Carmelo Romero a Mally Ferreira. Doma je nás 5 kluků (Cristian a Nestor jsou jeho starší bratři) a 3 děvčata, všichni chodíme do školy. Tatínek je učitel na základní škole u nás ve vesnici. Maminka se stará o dobytek a my jí s tím pomáháme, mně se to děsně líbí. Když jsem ještě byl doma, vždycky jsem chodil s maminkou ještě za tmy dojit. Tatínkův plat stačí sotva na jídlo a naše školní pomůcky, ale někdy si ti nejmladší musejí školní pomůcky odpustit. Tatínek byl často nemocný (v roce 2008 ho stihla mozková mrtvice), takže jsem místo něj jezdil na ryby. Vloni jsem už do školy nechodil (náčelník vesnice zakázal vyučování). Zkusil jsem to u Japonců (pozn. v církevní škole reverenda Moona v Asunciónu), ale brzo jsem odešel, protože se mi to vůbec nelíbilo. Když jsem se dozvěděl, že nám chcete dát tuhle příležitost doplnit si vzdělání, měl jsem velikou radost, protože to je přesně co bych chtěl - něčím se vyučit a mít lepší budoucnost, abych mohl pomáhat své rodině a svým mladším sourozencům, aby taky mohli jednou studovat. Děkuju vám za to. Udělám všechno pro to, abych školu dokončil.

Claudemir obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na zahradnictví. Vrátil se domů, založil rodinu, v roce 2015 se mu narodila dcerka Maria Herminia a pracuje na farmě v Puerto Leda.

CRISTIAN ADRIAN ROMERO FERREIRA

Jsem stár 21 roků, pocházím z Puerto Esperanzy, jsem syn Carmela Romera a Mally Ferreira, jsem z 8 dětí, zde ve škole mám dva bratry. Poslední dva roky jsem pomáhal doma rodičům, kteří nemají dost peněz na to, aby všechny děti mohly chodit do školy a dokončit vzdělání. Moc vám děkujeme za to, že jste nám řekli o této škole a umožnili nám jít sem studovat. Moc se mi tady líbí a chtěl by tu zůstat až do konce. Můj domov je vzdálen 820 km a musíme jet tři dny a tři nocí lodí. Ať vám nejvyšší Bůh požehná ve všem vašem konání.

Cristian obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na chov hovězího dobytka. Založil rodinu a pracoval nějaký čas na farmě v Puerto Leda. Rok 2016 strávil v Asunciónu, pracoval jako myč oken na laně a večerně si dodělal maturitu.

JONATAN ROMERO FERREIRA

Je mi 18 roků, jsem z Puerto Esperanzy, mám 2 bratry a sestru Judith, která se právě také dostala do střední zemědělské školy v Cerritu. Moje maminka je Domitilia Ferreira a otec Enrique Romero, ale rodiče se před mnoha lety rozešli, maminka se znova vdala. Od svých 9 let až doteď jsem žil s mými prarodiči, dědeček se jmenuje Pablo Romero y babička Yila Baez. Pracoval jsem s nimi na poli, ale bohužel teď už dědeček pracovat nemůže, má nemocnou nohu (pozn. absolvoval před dvěma lety výměnu kyčelního kloubu), špatně chodí a namáhá ho to. Dědeček umí léčit hadí uštknutí, ale nevím, jak to dělá, nikdy jsem se ho na to neptal. Vloni nám Japonci z Puerto Ledy (pozn. Církev sjednocení reverenda Moona) nabídli, že můžeme chodit do jejich církevní školy Asunciónu, takže se mi díky Bohu podařilo dostat se do šesté třídy a dokončit ji. Školu vedli Korejci. Žil jsem u nich celý rok. Nebylo to nic jednoduchého. Každý jsem musel chodit po ulicích a prodávat přívěsky ke klíčům, jen v neděli jsme mohli odpočívat. Pak mě vzali do Brazílie a poznal jsem obrovské město Sao Paulo. To jsem si nikdy nemyslel, že se tam dostanu. Ale musel jsem se velice snažit a prodávat, abych se tam dostal, ale bavilo mě to. Řekli mi, že až dokončím šestou třídu, že mě vezmou do Koreje a ožení mě tam. Ale to jsem přehodnotil všechna svoje rozhodnutí. Když jste se mě před půl rokem v Asunciónu ptali, jestli bych nechtěl jít raději studovat na zemědělskou školu, řekl jsem, že ne. Ale teď říkám, že ano. Mým cílem je něčím se vyučit, abych mohl mít lepší budoucnost. Chtěl bych dobře využít téhle příležitosti, kterou jste mi dali, abych dosáhl svého cíle a slibuji vám, že se budu poctivě učit, abych vás nezklamal. Děkuji vám za tu příležitost a za důvěru, kterou jste nám dali. Zase Vám napíšu.

Jonatán obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na ovocnářství. Nyní žije v Asunciónu a živí se příležitostnými pracemi ve stavebnictví.

NESTOR DAVID ROMERO FERREIRA

Je mi 19 let. Jsem z Puerto Esperanzy. Nedokončil jsem poslední dva roky základní školy. Naši neměli peníze. Pracoval jsem, aby moji mladší sourozenci mohli chodit do školy. Snad se teď najde nějaký přítel-dárce, který mi umožní, abych mohl zůstat v této škole. Chtěl bych se něčemu vyučit, abych byl k něčemu mým rodičům i své vesnici. Byl jsem sem přijat. Pak jsme měli 14 dní povinné prázdniny. Teď už jsem zaplať Bůh zpátky ve škole a učíme se. Ve škole se mi moc líbí a doufám, že už nikdy nebudu muset zpátky do vesnice (to je vtip!!). Vypadá to, že se tu naučíme spoustu důležitých věcí. Už jen za ty první dny jsme dělali různé věci, které mě udivily, ale zkouším to a daří se mi to. To, co mě taky překvapilo, je, že jsem viděl poprvně v životě tak veliké prase skoro jako osel, také tu mají úplně jinou půdu a les. Chtěl bych se specializovat jako veterinární technik a ukázat rodičům a celé mojí vesnici, co všechno se tady dá naučit. Do školy nás dovezl můj tatínek Carmelo Romero a byl s námi také v Asunciónu, hezky se o nás postaral a hodně pro nás udělal.

Nestor obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na pěstitelství. Vrátil se domů, založil rodinu, v roce 2015 se mu narodila dcerka Ayleen Teresa. Pracuje na farmě v Puerto Leda a podporuje svoji partnerku, která v Asunciónu studuje střední školu.

LEONARDO SANTOS BERNAL

Je mi 21 let, mám 5 mladších sourozenců. Můj tatínek se jmenuje Sumildo Santos Paya, je to prostý rybář a nájemný dělník, který svou prací pokrývá naše skromné denní náklady. Maminka Mirna Bernal Balbuena je v domácnosti a stará se o všechny a vždycky chtěla, abychom měli nějaké školy. Vesnice, odkud pocházím, se jmenuje Puerto Esperanza. Concepción, poblíž kterého je tato škola v Belénu, je vzdálen 800 km, tři dny a tři noci lodí. Rodiče si dělají starost, jestli bude možné platit měsíční školné, protože oni na to nemají, ale já bych tu moc rád zůstal, protože se mi tu velice líbí. Ve škole už jsme se začali učit novým věcem a technikám. Jsou to moc praktické věci, které u nás ve vesnici postrádáme a neznáme. Musím říct, že se tady opravdu hodně studuje a pracuje. Máme tyto předměty: zemědělské pěstování, chov včel, chov dobytka, zahradnictví, chov drobného domácího zvířectva. To mě povzbuzuje a chtěl bych se to všechno naučit a pak to ukázat všem doma a ve vesnici. Chtěl bych být veterinární technik. S úctou se s vámi loučím a dělám si naděje, že mi někdo podá pomocnou ruku.

Leonardo obdržel v prosinci 2012 titul zemědělský instruktor se specializací na ovocnářství. Vrátil se domů, jezdí za prací na farmy do Brazílie.

----------

ABSOLVENTKY STŘEDNÍ ZEMĚDĚLSKÉ ŠKOLY V CERRITU, 2009–2012

MAYA (MARÍA MAGDALENA) BÁEZ MARTÍNEZ

Maya_2009
Pocházím z početné prosté rodiny, i se mnou je nás 8 sourozenců, rodiče nás všechny od malička vedou k tomu, abychom chodili do školy. Děkuji všem lidem, kteří mně pomáhají a podporují mě, abych mohla studovat. Děkuji také velice svým rodičům, že jsme vždy u nich měli oporu, ve zlém i v dobrém, ve smutku i v bolesti. Jednota je to, co by nemělo chybět v žádné rodině... Často jsem si myslela, že budu muset se školou skončit, protože naši nemají prostředky na to, aby nám všem mohli studium umožnit, stále jsme se potýkali s tím, že nemáme školní potřeby a všechny ty věci, které nám rodiče prostě nemohli dát. V modlitbách jsem vždy prosila Boha, aby mi dal sílu a odvahu, protože to je to, co co mi vždy chybělo.
Bylo pro mě dost těžké odjet tak daleko od mé rodiny, nikoho jsem tady zprvu neznala, všechno se mi zdálo tak divné a necítila jsem se dobře, ale věděla jsem, že je to pro mě to nejlepší. Jsem si vědomá, že když chce člověk dosáhnout toho, po čem touží, musí také překonávat různé překážky.(2010)

Maya-Magda po druhém ročníku na jeden rok studium přerušila ze zdravotních důvodů, ale pak školu dokončila. Zaměřila se především na administrativní práce a vedení venkovského hotelu.

V prosinci 2012 absolvovala 3. ročník závěrečnými zkouškami na úrovni maturity a obhajobou "obchodního plánu". Vrátila se domů a pracuje v administrativě na dobytkářské farmě. V listopadu 2013 se jí narodil syn Cecilio Estanislao.

Tatínek Magdy Estanislao Baez je kovboj. U příležitosti slavnostního absolutoria Magdy zveřejnil na svém facebookovém profilu zveřejnil tuto fotografii a text:

Blahopřeji své dceři Magdě, že přes své zdravotní problémy zvládla a úspěšně vybojovala etapu svého profesního rozvoje, a to díky přátelům a příbuzným z České republiky, kteří ji vždy podporovali ve studiu i v léčení. Děkuji vám!

SINEIDES BÁEZ MARTÍNEZ - ukončila 2. ročník

19 let, pravnučka Hermíny (vnučka její dcery Ángely), další dcera Estanislaa Báeze a Fanny Martínez, sestra Soledad, Vidala a Marie Magdaleny.
"Do školy jsem začala chodit v Puerto Esperanze. Pak jsme se s rodiči kvůli našemu vzdělání přestěhovali do Puerto Diany, kde jsem chodila od 2. do 5. třídy do indiánské školy. V 6. třídě jsem začala chodit na šestileté gymnázium v Bahía Negra a 7. třídu jsem dělala v Concepciónu, protože jedna naše známá paní si mě u rodičů vyžádala jako společnici pro její postiženou dceru. Je stejně stará jako já. Za to mi ta paní platila školu. Osmou třídu jsem dělala v Asunciónu a pomáhala jsem hlídat Matýska, který se narodil mojí sestře Soledad. Devátou třídu jsem dodělala doma v Bahía Negra a postoupila jsem do dalšího ročníku víceletého gymnázia. Vždycky jsem snila o tom, že bych si udělala nějakou odbornou školu, protože to by mi umožnilo najít si pořádnou práci, abych si vydělala na studia na univerzitě. Jinak to nejde – naši nemají na to, aby vydržovali na studiích tolik dětí, je nás osm a všichni chodí do nějakých škol. Jsem proto velice vděčná z pomoc z České republiky, díky níž mohou studovat všichni 3 moji starší sourozenci. A teď jsem snad na řadě i já. Je to úžasná příležitost, protože tady je velice těžké najít nějakou slušnou práci, obzvlášť, když člověk má nedostatečné vzdělání. Lidi od nás jsou velice zaostalí, snad se díky nám, kteří studujeme, něco změní pro všechny chudé lidi. Uvědomuji si, že ne všichni tady mi tuto příležitost přejí, raději by viděli, kdybychom zůstali nečinně sedět doma; jsou to lidé, kteří jen tak přežívají, řeční a stěžují si, aniž by ale chtěli cokoliv změnit a nejsou ochotní jít za jakýmkoliv cílem. My bychom chtěli ale dokázat pravý opak. Věřím si a doufám, že s Boží pomocí dosáhnu všeho, co mi nabízí - ať dobrého, či zlého."

Sineides odmaturovala v prosinci 2013 a obhájila závěrečnou práci o chovu ovcí. Nyní studuje vyšší odbornou školu zdravotnickou.

Sineides nám poslala svou maturitní práci v elektronické podobě. V úvodu stojí poděkování:

  • Děkuji Bohu, že mi daroval život a přivedl mě do této prestižní školy, abych se zde vzdělávala a s úspěchem završila své studium.
  • Děkuji rodičům, za jejich finační i morální podporu a hlavně za to, že mi vždy věřili.
  • Děkuji mým drahým příbuzným a přátelům v České republice, kteří mi opatřili prostředky, abych mohla platit školné a další poplatky, nezbytné pro mé studium.
  • Děkuji spolužákům z ročníku za nezištnou pomoc a tři krásné roky společného života.
  • Děkuji své škole a profesorům, že mě nasměrovali a provázeli na nové životní cestě.
  • A v dopise ještě dodává: Jsem Vám neskonale vděčná za všechno, co děláte pro nás pro všechny, je to vskutku velké dílo, které jste vybudovali. Máme obrovské privilegium mít takové příbuzné a přátele, jako jste vy...

    YUDITH YILA ROMERO FERREIRA

    17 let, pravnučka Hermíny, dcera její vnučky Domitily a Enriquea Romera. Bratr Judith Jonatan vystudoval zemědělské učiliště v Belénu. Yudith měla zprvu problémy s předměty jako je matematika, chemie, fyzika a povinný jazyk guaraní, tedy s předměty, s kterými se na základní škole téměř nesetkala. Vše dohnala. V říjnu 2012 reprezentovala školu na dívčím fotbalovém turnaji v Mexiku.
    "Právě se mi vyplnil můj sen – budu studovat na nejlepší zemědělské škole v Paraguayi. Je to jedině díky Vaší podpoře, která mně pomůže všechno překonat. Vždycky jsem chtěla studovat, ale maminka by nedokázala sehnat dost prostředků, abych si to mohla dovolit. Od 1. do 8. třídy jsem chodila do školy v Esperanze, ale dodělat 9. třídu jsme musela odjet do Fuerte Olimpo. Vzala si mě k sobě za služku jedna paní, chovala se ke mně docela hezky, a tak jsem devítku dodělala. Střední školu mi však rozmlouvala a chtěla, abych raději zůstala u ní. Měla jsem strach pustit se sama do světa. Maminka chodila vždycky ráno na pastviny podojit krávy, které si kvůli tomu ochočila, a dělala z mléka karamel, který mi poslala, abych ho prodala, nebo ho prodala sama, když měla komu, a poslala mi trochu peněz. Naši jsou už 13 let rozvedení, ale maminka a její nový partner mi všemožně pomáhají.
    Když v roce 2009 umřela moje babička Herminia, cítila jsem nezměrný žal, protože jsem nemohla přijet domů. Když jsem ještě byla u našich, bydlela jsem s babičkou v pokojíčku, všemožně jsem se o ni starala, koupala jsem ji a s maminkou jsme ji měly na starosti. Babička byla jako moje druhá maminka."

    Yudith odmaturovala v prosinci 2013 a obhájila závěrečnou práci o pěstování rajčat. V roce 2014 si našla zaměstnání v potravinářské firmě, nyní pracuje jako pekařka ve vyhlášené restauraci Lido Bar v Asunciónu. Za vydělané peníze navštěvuje večerní kurzy pro hotelové šéfkuchaře. 3. 1. 2017 se jí narodil syn Bogan