Aktuality

  • warning: Creating default object from empty value in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/modules/taxonomy/taxonomy.module on line 1418.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Joaquín je slavný

5. března 2014

Joaquínovi se splnil sen. V prosinci úspěšně ukončil studium na zemědělském učilišti v Belénu a stačil také odmaturovat na blízkém gymnáziu. Jeho učitelé byli od počátku překvapeni jeho inteligencí a studijním nasazením. Toužil po studiu medicíny. Po dohodě s námi, že mu budeme v případě přijetí na vysokou školu dále pomáhat, zjišťoval v Asunciónu možnosti. Náklady na studium a život v hlavním městě jsou však značné a nebylo myslitelné, aby Joaquín současně studoval náročný obor a vydělával na své platby, ani my mu nemůžeme garantovat podporu v plné výši. Nemá rodiče, vychovala ho babička, která se stará ještě o jeho další mladší sourozence. S jistým zklamáním se tedy rozhodl pro studium večerní vyšší odborné zdravotnické školy a paralelní zaměstnání. A před 14 dny udělal ještě poslední pokus: Přihlásil se na konkurz na získání vládního stipendia ke studiu všeobecného lékařství na Kubě. Z celé Paraguaye byli vybráni jen dva studenti s vynikajícími studijními výsledky, nejlepšími odbornými testy a pohovory. Zkoušela se i vůle a odolnost vůči stresu a roli hrál i požadavek, že musí jít o uchazeče z nízkopříjmových rodin. Zvítězila dívka z venkova a JOAQUÍN!

V Paraguayi se z toho stala událost, vysílaly o tom všechny televizní stanice a psaly noviny. Lidé to Joaquínovi upřímně přejí, okouzlil je příběh nadaného chudého sirotka ze zapadlé vesnice...

Na Kubu odjíždí dnes, týden po ohlášení výsledku. Stipendium zahrnuje letenku, výuku, stravování a ubytování na koleji. S dalšími potřebami studenta medicíny na Kubě máme bohaté zkušenosti - šest let jsme podporovali nynější MUDr. Emigdii Barboza. V rychlosti jsme tedy Joaquína vybavili nejnutnějšími věcmi (dvě prostěradla, dvě osušky, zubní pasty, kartáček, mýdla, lékárnička, vitamíny, psací potřeby, předepsané tmavomodré kalhoty a bílý plášť, školní batoh, cestovní taška, botasky, paraguayský fotbalový dres a vlajka dle požadavku kubánské univerzity atd.), celkem cca za 4 500 Kč. Náš pan účetní s ním všechno nakoupil a sehnal mu i použitý notebook. Dali jsme mu v hotovosti 500 USD a požehnání na cestu.

Doufáme, že budeme co nejdříve zase v kontaktu - spojení s Kubou je ještě obtížnější než s Paraguayí. Začínáme tedy opět hledat lidi, kteří by byli ochotni při osobní návštěvě Kuby předat drobnou výpomoc (mobil, peníze, léky apod.). Děkujeme za případný kontakt.



Esteli

Jmenuji se Esteli Martínez Barboza, narodila jsem se 1. září 1990 a jsem indiánka z kmene Čamakoko. Pocházím z Puerto Esperanzy a právě začínám třetí ročník veterinárního lékařství na státní univerzitě v Asunciónu. Do školy chodím od 5 let. Po prvním stupni se naši kvůli mně přestěhovali do našeho správního městečka Bahia Negra, abych se mohla dál vzdělávat, protože u nás je škola jen do 6. třídy. Od 7. třídy jsem tedy začala chodit na víceleté gymnázium, kde jsem odmaturovala.

z velice skromné rodiny s minimálními příjmy. Moji rodiče jsou zemědělci, tatínek také loví a rybaří. Mám 11 sourozenců, nikdo z nich nemá žádné vzdělání, věnují se také lovu a rybaření. Já jsem z nich jediná, kdo studuje. Od malička jsem se snažila udělat něco se svým životem, abych nedopadla jako naši. Od 11 let jsem pracovala jako služka, abych si vydělala na školní pomůcky a další věci, co škola požadovala. Pracovala jsem vždy dopoledne a odpoledne jsem chodila do školy. Můj plat mi všechno nepokryl, často jsem se styděla, že nemám, co je potřeba, ale nějak jsem tím vším proplula. Naši mě absolutně nemohli materiálně podporovat, když je nás doma tolik. Bylo to dost těžké období, skloubit práci a studium dohromady, ale bylo to jediné řešení, jak jít za svým snem studovat veterinární lékařství. To je obor, který se mi odjakživa líbil. Už jako malá holčička jsem si hrála na zvířecí doktorku, líbilo se mi starat se o malá i velká zvířata a hrát si s nimi, bavily mě všechny práce v přírodě, na zahradě a na poli, s tatínkem jsme chovali včely.

Po maturitě jsem měla vážný pohovor s rodiči. Sdělila jsem jim, že odjedu do Asunciónu a najdu si tam nějakou práci, abych mohla chodit na univerzitu (studium v Paraguayi je placené), chtěla jsem prostě studovat stůj co stůj. Tatínek mi řekl, že to všechno záleží jedině na mně. Že mě bude vždycky podporovat, jak jen to v jeho situaci půjde. Řekl mi, že je na mě velice hrdý, že jsem se sama probojovala celou střední školou a že mi věří, že to dokážu i na vysoké škole. Ten rozhovor mě velice pomohl. Tatínkova slova jako by mi nalila sílu do žil. Rozhodla jsem se, že prostě budu bojovat dál a jednoho dne se vrátím domů s diplomem MVDr.

Takže přišel nejtěžší okamžik mého života: odejít z domova. Byla jsem totálně rozpolcená. Nechtěla jsem opustit na dlouhá léta maminku a tátu, ale současně mě to táhlo za studiem. Bála jsem se odjet sama do hlavního města, kde jsem nikoho neznala a nevěděla jsem, kde bych tam spala a vůbec. Nakonec mě do Asunciónu vzal jeden příbuzný, který se tam vyznal. Pomohl mi zařídit potřebné papírování, protože byl nejvyšší čas zapsat se do přípravného kurzu (nultého ročníku) na veterinu. Jako největší problém se však ukázalo, že můj vytoužený obor se dá studovat jedině na denním studiu, takže není ani pomyšlení na to, že bych vedle toho mohla ještě pracovat. Ale stejně jsem se do kurzu zapsala a po roce mě přijali k řádnému studiu.

Teď mám za sebou dva ročníky, protloukám se ze dne na den, tatínek pro mě dělá, co může, ale je to těžké. Pořád někde obcházím a snažím se získat různá stipendia nebo jednorázovou pomoc. Nemám tady žádné příbuzné, u kterých bych mohla být, bydlím v podnájmu jeden blok od univerzity – to mi poradil tatínek, ušetřím tak za veřejnou hromadnou dopravu. Všechno je pořád dražší a dražší, někdy si ani nemůžu vzít do školy svačinu a moje spolužačky, když to vidí, zaplatí mi nějaké jídlo v bufetu, jsem jim vděčná, ale je mi hanba. Jeden čas jsem se za sebe styděla tak, že jsem málem odešla z fakulty a měla jsem ty nejčernější myšlenky. Nikomu jsem nic neřekla, ale chtěla jsem se vším skoncovat. Ale pak jsem si řekla, že se svého oboru nevzdám a přece ještě něco vydržím. Takhle to se mnou jde nahoru a dolů, ale chci dosáhnout svého cíle. Byla jsem teď o prázdninách doma a pomáhala jsem našim a viděla jsem, jak se začíná propojovat můj dětský sen s s třemi odbornostmi, které jsou předmětem mého studia: živočišná výroba (čili „hrát si se zvířátky“...), zemědělská produkce („hrabat se v zemi“...) a včelařství („chodit včeličkám na med“...). Vidím, že lidi u nás se těmto věcem začínají věnovat a já jim můžu být velice platná svými znalostmi a praxí.

Nyní jsem opět v těžké situaci, protože potřebuji zaplatit zápisné do třetího ročníku, což činí 700 000 Gs. (cca 3 200 Kč) a dokud to nezaplatím, nemohu chodit na přednášky. Odhodlala jsem se tedy obrátit se na Vás, poradil mi to Vidal, který si prochází tím samým, ale už je ve čtvrtém ročníku. On mě a moji situaci i naši rodinu dobře zná, jistě by Vám o mě řekl více a také to, že si v ničem nevymýšlím, on je na tom podobně. Budu Vám vděčná, když se pro mě najde nějaká pomoc, ale vím, že to také nemáte jednoduché. Děkuji Vám už za to, že jste mě vyslechli...

Díky velkorysé dárkyni se podařilo od dubna 2014 pokrýt všechny Esteliny náklady. Zázraky se dějí...


Emi léčí

Chaco, 19. ledna 2014

Konečně mám trochu času, abych si sedla a popřála Vám všem šťastný nový rok 2014. Píšu z městečka Mariscal Estigarribia, kam jsem dostala umístěnku na venkovskou praxi; budu tu do konce dubna. Takže jsem vánoční svátky opět strávila bez rodiny, trochu mě to zaskočilo, že po tolika letech v cizině jsem zase byla sama a daleko od našich, ale uvědomila jsem si, že tak to v mém povolání chodí. Musím se naučit s tím žít a vychutnat si každý okamžik, když budu moci být s nimi.
Pracuji tady jako všeobecná lékařka, v místní nemocnici nejsou skoro žádní doktoři, minulý měsíc jsem sloužila na klinice a tento měsíc mám zas dětskou ordinaci. Takhle se to po měsíci střídá. Poslední dobou pracuji více než obvykle, protože jsou prázdniny a kolegové čerpají dovolené a já sloužím sama na obou pracovištích zároveň. Ale dá se to zvládnout, protože je také míň pacientů. Musejí však dlouho čekat, takže někteří jsou naštvaní a nadávají mi. Ale dneska naštěstí prší, tak tu je klid, lidem se nechce ven, nechávají si to asi až na odpoledne. Jednou týdně mám také službu na pohotovosti, ale naštěstí jsem zatím nemusela řešit žádný hrozný případ, z toho mám strach, co bych sama dělala. Takže Vás srdečně zdravím a jakmile budu mít zas klidnou chvilku, napíšu.
Vaše Emi



Cándidovo poděkování

Milí přátelé a dárci z České republiky, dovolte, abych Vás uctivě pozdravil jako president Asociace Checomacoco-Paraguay a srdečně Vám poděkoval za dary, kterými přispíváte Občanskému sdružení Checomacoco a to pak nám. Vaším přičiněním a díky Vaší pomoci můžeme pokračovat v zemědělské práci v Nueva Esperanze a zabezpečovat si obživu. Děkuji všem těm šlechetným lidem, kteří nám laskavě podávají pomocnou ruku, a také našemu Náčelníkovi Pavlu Fričovi a jeho manželce Yvonně, že neustávají v práci v náš prospěch. Také v novém roce bychom chtěli pokračovat v Nueva Esperanze v rozvoji našich malých projektů na zabezpečení potravinové soběstačnosti, zlepšit bydlení, vybudovat nové příbytky, zdravotní centrum a školu. Doufáme také, že získáme malý traktor nejen jako dopravní prostředek pro jízdu v terénu a v bahně, ale který by nám také pomohl obdělávat pozemky, vozit úrodu a případně přepravit nemocné do nejbližšího městečka. Podal jsem projekt k ekologické organizaci Guyrá Paraguay, tak doufám, že to vyjde.
S pozdravem Cándido Martínez, 30. 12. 2013 (sms)


Úroda z Nueva Esperanzy

Loňští absolventi z Belénu, kterým se nyní říká "naši technici", posílají fotografii své první úrody v Nueva Esperanze: mrkev, okurky, melouny, pomela...


Prázdniny v Belénu

30. prosince 2013

Joaquín, Julio a Carlo ukončili úspěšně dvouleté studium na zemědělském učilišti v Belénu a získali titul "zemědělský instruktor". Talentovaný Joaquín by rád v březnu nastoupil do nultého ročníku na státní fakultu všeobecného lékařství v hlavním městě, Julio se vrátí po prázdninách do učiliště, kde bude ještě jeden semestr působit jako praktikant a dojíždět do sousedního městečka na maturitní kurz. Carlo se vrací domů, do indiánské osady u Fuerte Olimpo, kde si s naší pomocí chce založit zelinářskou zahradu a zaměstnat v ní některé své příbuzné. Dostal peněžitou podporu na nákup osiva a základního nářadí a pomůcek ve výši cca 9 000 Kč (mj. také proto, aby si nevzal nevýhodnou půjčku, kterou nabízí absolventům zřizovatel školy).

Virginio, Victor a Lorenzo mají za sebou první rok. Vytrvali a zvládli nové prostředí, nápor informací, přísnou disciplínu v internátu, odloučení od rodiny (naopak z těchto důvodů školu ukončil po dvou měsících Aldo a po půl roce Job). Na konci školního roku viděli výsledky své práce na výstavě a trzích, pořádaných v areálu školy, které jsou hojně navštěvované – lidé z okolí se sjíždějí, aby nakoupili kvalitní sazenice, biozeleninu a výrobky studentů, kteří návštěvy provádějí po zahradách a jednotlivých pracovištích a vysvětlují svoji práci. Byli také nadšení z dárků, které jim z Čech přivezl strejček Pavel, a že jim promítl fotografie a videa. Nyní všichni odjeli na prázdniny domů. A Virginio píše:

Kdyby to bylo možné, chtěl bych od příštího pololetí také studovat o sobotách maturitní kurz na gymnáziu v Horquetě, jako Joaquín a Julio. Na gymnázium jsem začal chodit už doma, ale musel jsem toho před dvěma roky nechat, naši na to neměli, nemohl jsme si koupit předepsané pomůcky a hlavně platit školné. Rodiče nemají stálou práci a mám mnoho sourozenců, tak to nešlo. Tak kdyby to bylo alespoň trochu možné, že byste mě také podpořili, byl bych vám zavázán. Jinou možnost nemám.


Julio bude dále studovat

16. listopadu 2013

Student druhého ročníku zemědělského učiliště v Belénu píše:

Předem mého dopisu bych chtěl pozdravit všechny moje dárce v České republice. Jsem velice šťastný a spokojený, že jste mě podporovali na škole po celé dva roky. Naučil jsem se tady neskutečné množství věcí ze zemědělství, zelinářství, pěstování ovoce, chovu včel, drůbeže, prasat a o živočišné výrobě vůbec, také o mlékárenství atd. Udělal jsem všechny zkoušky a teď máme krátké prázdniny, než se sem znova vrátíme, abychom si převzali diplom zemědělského instruktora.
Také jsem úspěšně složil zkoušky na gymnáziu (sobotní kurzy) a postoupil jsem do maturitního ročníku. Jsem nesmírně hrdý, že jsem od vás dostal příležitost vrátit se po prázninách ještě na další semestr do Belénu jako praktikant, abych si mohl dodělat maturitu na gymnáziu a mohl se pak hlásit na vysokou školu. Studium mě velice baví a zajímá a snad budu platný také ostatním, protože rád pomáhám lidem. Dodali jste mi tím odvahy a naděje a slibuji, že udělám všechno pro to, abych vás nezklamal a dosáhl vyššího vzdělání.


Sineides a Yudith odmaturovaly

30. prosince 2013

Sineides, studentka střední zemědělské školy v Cerritu (na snímku se sestrou Hadasou je vlevo) a její sestřenice Yudith sdělují, že úspěšně složily závěrečné zkoušky, obhájily závěrečné teoretické práce (Sineides o chovu ovcí, jak by mohl být zaveden v její komunitě, a Yudith o pěstování rajčat) a obdržely maturitní vysvědčení. Obě by chtěly nějakým způsobem pokračovat ve studiu na vyšší odborné škole či univerzitě.

Sineides nám poslala svou maturitní práci v elektronické podobě. V úvodu stojí poděkování:

  • Děkuji Bohu, že mi daroval život a přivedl mě do této prestižní školy, abych se zde vzdělávala a s úspěchem završila své studium.
  • Děkuji rodičům, za jejich finační i morální podporu a hlavně za to, že mi vždy věřili.
  • Děkuji mým drahým příbuzným a přátelům v České republice, kteří mi opatřili prostředky, abych mohla platit školné a další poplatky, nezbytné pro mé studium.
  • Děkuji spolužákům z ročníku za nezištnou pomoc a tři krásné roky společného života.
  • Děkuji své škole a profesorům, že mě nasměrovali a provázeli na nové životní cestě.
  • A v dopise ještě dodává: Jsem Vám neskonale vděčná za všechno, co děláte pro nás pro všechny, je to vskutku velké dílo, které jste vybudovali. Máme obrovské privilegium mít takové příbuzné a přátele, jako jste vy...

    

    Job

    4. října 2013

    Student prvního ročníku zemědělské školy v Belénu se rozhodl odejít ze školy. Od počátku se potýkal se špatnou úrovní znalostí, platili jsme mu doučování z psaní, čtení a matematiky. Přesto, že se mu postupně začínalo dařit, 7. října nám napsal:

    Milá teto Yvonno, promiň, nechtěl jsem vás zarmoutit, ale necítím se dobře. Nevím proč, ale říkám: odcházím. Víš, teto, jsem z toho moc smutný. Studium se mi líbí, ale nevím, co se mnou je, člověk vždycky trpí odloučením, když je daleko od svých, ale je to divné, nevím, co s tím... Je mi to líto, teto, nevím, co k tomu říct víc. Jen sbohem, teto Yvonno.

    Vedení školy nám zaslalo i oficiální Jobovo prohlášení: "Obracím se na Vás, abych Vám oznámil, že odcházím ze školy. Je to moje dobrovolné rozhodnutí z osobních důvodů (stýská se mi po rodině). Není to proto, že bych měl potíže se studiem nebo pobytem ve škole, která mi poskytla příležitost k osobnímu i profesnímu růstu. S uctivým pozdravem Job Vera"

    

    Náčelník v Paraguayi

    ...proti proudu času:

    1. listopadu 2013
    Náčelník navštívil zemědělské učiliště v Belénu. Studenti 2. ročníku se chystají na závěrečné zkoušky, začátkem prosince budou mít slavnostní "promoci". Prvňáci dělají velké pokroky. Všichni "naši" studenti, kterým ve škole říkají checos, jsou velmi chválení, jsou mírní a slušní. Vyniká Joaquín a Virginio. Všichni dostali dárky a dopisy z pražské střední školy cestovníhu ruchu Arcus a od náčelníka kopací merunu a každý vlastní knížku.

    17. října 2013
    Po týdnu v Nueva Esperanze se Náčelník přemístil do Puerto Esperanzy.

    7. října 2013
    Přestalo pršet a bahno vysychá. Náklaďák opět vyrazil do Chaka a večer šťastně dojel do Bahia Negra.

    3. října 2013
    Náčelník se Saulem vyrazili z Asunciónu pronajatým náklaďákem naloženým trubkami a nádržemi. Po několika hodinách jízdy směr Nueva Esperanza a odbočení z asfaltové silnice na nezpevněnou cestu se museli kvůli dešti vrátit do Loma Plata.

    30. září 2013
    Saulo dorazil do Asunciónu a společně s Náčelníkem pořídili vše potřebné pro čerpání vody z tajamáru a přikoupili ukázkový systém pro jímání dešťové vody ze střechy domu (okap, rouru, nádrž). Nové čerpadlo má výkon 10 000 litrů za půl hodiny - tolik krávy v Nueva Esperanze vypijí za den.

    25. září 2013
    Náčelník našeho občanského sdružení je už druhý týden v Asunciónu a čeká na příjezd Saula, náčelníka vesnice Nueva Esperanza, aby společně nakoupili naftový motor, trubky a nádrže, tedy zařízení potřebné pro lepší funkci dvou přírodních vodních rezervoárů (tajamarů). Voda se z nich do napajedel pro dobytek a pro zavlažování políček dosud přečerpává pomocí větrného čerpadla, když však v Chaku nefouká vítr (což někdy trvá i dlouhé týdny), systém nefunguje (více o tom dole). Možnosti dopravy z vesnice jsou omezené a stále se mění.
    Náčelník tedy využívá času k inspekčním návštěvám lidí, kteří pobývají v hlavním městě:

  • učitelka Soledad učí dál ve škole v idiánském "ghettu" API, chtěla by ještě studovat zemědělskou administrativu na městské univerzitě, stejně jako její manžel, aby se pak vrátili do Chaka, kde by získali dobrou práci v tomto oboru. Prozatím zůstávají v Asunciónu a plánují rozšířit svůj domeček o pokoj pro studenty, kterých přibývá...
  • student vetrinární fakulty Vidal je v předposledním ročníku, nestále bojuje s nedostatkem peněz (v srpnu přestal úřad pro indiánské záležitosti INDI vyplácet stipendium, bývalý ředitel prý zdefraudoval fondy). V září byl pokřtěn pentekostátní církví, která mu poslední dobou pomáhá s jeho problémy (osamocení, dlouhodobé zdravotní potíže).
  • čerstvá lékařka Emigdia nyní čeká na autorizaci svého vzdělání, kterého dosáhla na Kubě, a v brzké době dostane umístěnku na práci v sociálních službách (teprve poté se bude moci věnovat vlastní lékařské praxi).
  • Sineides a Yudith, budoucí maturantky na zemědělské škole v Cerritu, pilně připravují svoje závěrečné práce, ve škole se jim velice líbí, nedávno ji zmodernizovali a konečně byla znovu otevřena počítačová učebna, takže můžeme být opět v kontaktu. Obě by chtěly pokračovat ve studiu na městské univerzitě (kde se učí večerně či o víkendech, takže studenti k tomu mohou pracovat), Sineida agronomii, Yudit gastronomii. Obě by pak tyto obory chtěly uplatnit v Chaku.
  • Loňská absolventka Cerrita Maia pracuje v Chaku v administrativě na farmě, je těhotná.
  • loňští absolventi zemědělského učiliště v Belénu: Jonatan si právě vyřizuje v Asunciónu dokumenty. Chtěl by si příští rok dodělat maturitu na gymnáziu, nyní pracuje jako zedník. Také Diego je v Asunciónu i se svou přítelkyní, přijeli do porodnice a právě se jim narodil syn Thiago Ariel. Ostatní spolužáci pracují v Nueva Esperanze, kromě Leonarda, který zůstává s rodinou v Puerto Esperanze,