Alberto Vojtěch Frič (1882–1944)
Cestovatel a kaktusář
V rozmezí třiceti let pobýval celkem osmkrát v různých jihoamerických zemích, v letech 1901–1912 žil více v Paraguayi, Brazílii a Argentině než doma.
Došel mezinárodního uznání především jako botanik se specializací na kaktusy, ale také jako etnograf, který získal několik tisíc sbírkových předmětů indiánů Chaka a jihozápadní Brazílie, sestavil slovníky indiánských jazyků, pořídil stovky fotografií atd. Mezi tehdejšími evropskými cestovateli vynikal humánním přístupem k domorodcům, pochopením jejich mentality a uměním komunikovat s nimi.
Popularizátor Jižní Ameriky
Velké úsilí věnoval vzájemné popularizaci zemí, byl autorem desítek článků, publikovaných v dobových časopisech a novinách v Rakousku-Uhersku, Německu, Anglii, Brazílii, Argentině, Paraguayi a Uruguayi. Po založení Československa působil v Jižní Americe jako kulturní a propagační vyslanec Ministerstva zahraničních věcí (1919–1920).
Spisovatel
Generace čtenářů dobrodružné literatury milovaly jeho příběhy z knížek Strýček indián, Dlouhý lovec a Hadí ostrov s ilustracemi Zdeňka Buriana i jeho vzpomínky publikované v novinách a časopisech.
Za druhé světové války vyšel knižně také sborník jeho časopiseckých textů Indiáni Jižní Ameriky, populárně naučné dílo, velmi přínosné po vědecké stránce, ale dosud plně nedoceněné a nepřeložené do jiného jazyka. Převratným spisem se stala studie O kaktech a jejich narkotických účincích.
Na základě jeho rukopisů byly vytvořeny knihy Čerwuiš a Indiánská knížka.
Indiánská dcera
V roce 1905 se za dramatických okolností katastrofické povodně na horním toku řeky Paraguaye sblížil během boje o holý život s indiány kmene Čamakoko-Išir a dívka jménem Lorai (Černá kachna) se stala jeho ženou. Krátce poté se vrátil do Prahy, ale v následujících letech zavítal opakovaně do Paraguaye a pravděpodobně se shledal se svou maličkou dcerou Hermínou. Před opětovným odjezdem do Evropy ustanovil prý pro svou dceru opatrovníka, svého přítele náčelníka Magpiotu, který Hermínu vychoval a ona mu později péči vrátila, když se o něj starala až do jeho smrti kolem roku 1940. Pro nedostupnost oblasti a pro zdravotní problémy se Frič po roce 1911 už do oblasti Alto Paraguay nedostal. O její existenci se Fričova česká rodina, kterou založil v roce 1922, dozvěděla až téměř po sto letech.