Zdraví

Někteří pacienti, kterým jsme přispěli 

Viera (23) byla počátkem května 2023 převezena s velkými bolestmi břicha do hlavního města. Nebyly to ledvinové kameny, jak se domnívali v Chaku, ale zánět slepého střeva, který jí poškodil i vejcovod. Aby mohla být operována, poslali jsme jí obratem cca 1 600 Kč na nemocnicí požadovaná léčiva. Operace proběhla dobře, Viera už se zotavuje u příbuzných v Asunciónu.

Saulo (30) se začátkem roku 2023 vyboural na motorce v hlavním městě, kde pracuje. Vážně si zranil obličej a přišel o šest zubů. Přispěli jsme mu částkou 12 000 Kč na zubní protézu.

Rodolfo (78) prodělal v listopadu 2020 těžký covidový zápal plic. Nakazil se pravděpodobně při práci ve zdravotním středisku. Ve vážném stavu ho rodina dopravila do nemocnice v Bahía Negra, ale pro nedostatek místa, personálu i léčebných možností ho poslali domů (na snímku čeká na zpáteční odvoz). Přes veškeré úsilí a improvizovanou domácí péči (mj. podle telefonických instrukcí jeho vnuček MUDr. Emigdie a téměř dostudované zdravotní sestry Rominy) mu poskytli mu základní dvoutýdenní léčbu ve 160 km vzdálené nemocnici ve Fuerte Olimpo. Zaplatili jsme mu cestu půjčeným motorovým člunem do nemocnice i návrat nemocniční sanitkou (která ale nemá erární benzín), celkem cca 2 600 Kč. 

Victor je Rodolfův zeť. V listopadu 2020 také onemocněl covidem, ale trvalo více než tři týdny než se to potvrdilo. Mezitím mu bylo špatně-dobře-špatně, nemohl dýchat, měl horečky. Nakonec odjel se ženou do Asunciónu, kde byl hospitalizován. S manželkou, která se o něj a o jeho stravování i v nemocnici musela postarat, zůstali téměř dva týdny v izolaci. Poslali jsme jim cca 1 200 Kč, aby si mohli koupit balenou vodu, ovoce a jídlo. V roce 2022 musel Victor podstoupit operaci kolene, která se nezdařila a způsobila mu další potíže. Zaplatili jsme mu rentgenový snímek (1 600 Kč).

Fanny (55) Zemřela v roce 2022. S vážnou onkologickou diagnózou (2019) prošla mnohými vyšetřeními a sérií chemoterapií, přispívali jsme jí průběžně na různé léčebné výlohy, které již byly nad možnostmi její rodiny. Fanny měla osm dětí a jako jedna z prvních žen z kmene Čamakoko pochopila, že budoucnost jejích dětí je ve vzdělání. Na snímku s Hadasou (vlevo) a dvěma nejmladšími dcerami, které vystudovaly vojenskou akademii (jedna nyní pracuje jako elitní policistka v rodném kraji a druhá je městskou zastupitelkou v Bahia Negra). Fanny si v městečku otevřela malý krámek s řeznictvím (její manžel je chovatelem dobytka – základem jeho stáda byly "české krávy", které jsme kdysi nakoupili) a snažila se přivydělat si na léčbu a neustálé výpravy na terapie v hlavním městě.

Emilka (nar. 2019) je dcerou Aury a jejího paraguayského partnera. V důsledku vrozené toxoplazmózy má závažné postižení centrální nervové soustavy. Je nevidomá, hluchoněmá a neovládá svalstvo. Nešťastní rodiče absolvují všemožná vyšetření, rehabilitace atd., ale výsledky nejsou dobré. Veškerá zdravotní péče je placená, vypomáháme tedy kdykoliv, když výdaje přesáhnou jejich možnosti. V roce 2020 to bylo celkem cca 9 600 Kč. Od té doby se přes neustálou rehabilitaci Emilčin stav stále zhoršuje (na fotografii je v roce 2020), nyní je zcela bezvládná a odkázaná na celodenní péči. V dubnu 2022 jsme jí koupili zdravotní kočárek (15 000 Kč) a později domácí rehabilitační přístroj (7 500 Kč).

Enrique (80) je Emilčin dědeček. Žije v Chaku a přes svůj věk patří k nejuznávanějším kovbojům. Na jaře 2020 se při práci těžce zranil a utrpěl komplikovanou zlomeninu stehenní kosti. Přispěli jsme na jeho operaci i na reoperaci po půl roce, celkem částkou cca 8 000 Kč. 

Enricovým synem byl Estanislao, který se v roce 2017 vyboural na motorce na nezpevněné cestě mezi dvěma indiánskými vesnicemi. Po transportu do Asunciónu podstoupil několik neúspěšných operací páteře, ale zůstal ochrnutý od pasu dolů. Opakovaně jsme mu přispěli na letecký převoz mezi jeho bydlištěm a hlavním městem (pokaždé cca 1 500 Kč). V roce 2020 ve věku 44 roků bohužel zemřel.

Matusalen (22) pracuje v hlavním městě u ochranky. V březnu 2019 se cestou do práce vyboural na motorce a komplikovaně si zlomil klíční kost. Maminka mu sehnala platinovou náhradu od místní neziskové organice, absolvovali řadu předoperačních vyšetření a v červnu byl úspěšně operován na traumatologické klinice. Zaplatili jsme mu cca 1 200 Kč za nákup léků, které si musel přinést do nemocnice. 



Lékařka Emigdia Barboza (vpravo) vystudovala v letech 2007–2013 s naší finanční výpomocí na Kubě (prestižní univerzitu Escuela Latinoamericana de Medicina navštěvovala na základě mezivládního stipendia). Nyní působí jako lékařka v Paraguayi.

V prosinci 2018 si přidala na facebook tento obrázek s komentářem:

"Tento bělovlasý pán slouží své komunitě Puerto Esperanza jako zdravotník již 26 roků. Obdivuji ho nejen proto, že je to můj dědeček. Je k dispozici komukoliv 24 hodin denně po celý rok. Jeho oddanost službě pacientům se věkem nezmenšuje a na špatné podmínky si nestěžuje."

Rodolfo Ferreira (uprostřed, nar. 1942) je nejstarším vnukem A. V. Friče. Ve svých 54 letech absolvoval s vynikajícím prospěchem několik zdravotnických kurzů a specializovaných školení (1996 pro porodníky, 2002 radiová komunikace, 2003 kurz prevence a očkování, školení o lepře a tuberkulóze). Pracuje ve dne v noci, kdykoliv pro něj někdo přijde, vstane a jde s baterkou za pacientem. Je velmi fundovaný a zodpovědný praktik. V roce 2012 při své návštěvě v pražském IKEMu dokonce kvalifikovaně hovořil i s tamními lékaři. Několik let jsme mu dodávali základní léky, v poslední době je vesnice lépe zásobovaná ze státních prostředků. Jako dobrovolný zdravotník pracuje i ve svém požehnaném věku.

Vzkaz Rodolfa českým přátelům


ZDRAVOTNICTVÍ V ALTO PARAGUAY

Indiáni kmene Čamakoko sídlí v nejvzdálenější výspě země a obrovská vzdálenost, jež je dělí od všech center, je hlavním problémem. Územně-správní celek Alto Paraguay, rozlohou větší než Česká republika, tvoří jediný zdravotní obvod XVI se sídlem v krajském městě Fuerte Olimpo. Ledabylé praktiky zaměstnanců tamní jediné oblastní nemocnice a jejich nezájem o pacienty bývá často pranýřován v celostátním tisku. Hlavním problémem je nedostatek lékařů, zdravotního personálu, zdravotních dobrovolníků a kapacit na jejich školení a také nedostatek léků, přístrojů a vybavení skromných ordinací. Ojedinělá vozidla sloužící jako sanitky nemají pohonné hmoty. Specializované vyšetření nebo dlouhodobá léčba chronických onemocnění s pravidelnými kontrolami je prakticky vyloučená, problematické jsou i možnosti porodnictví a péče o novorozence. Zubařská péče nebo laboratorní služby jsou v místě nedostupné. "Během své služby se modlím, aby nepřišel nějaký opravdu akutní pacient," říká indiánská lékařka Emi. "Jediné, co pro něj mohu udělat, je poradit mu, aby se co nejrychleji dostal do Asunciónu." 

Léky do oblastí přiděluje ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím regionálního úřadu, jejichž zdravotní rada pak určuje distribuci jednotlivým lékařům, event. zdravotníkům. Do zdravotního systému tak vstupují politické zájmy. Léky přicházejí z ministerstva podle neprůhledného klíče. Nelze zajistit ani povinné očkování pro všechno obyvatelstvo, nejen z důvodů velkých vzdáleností, chybějících cest a dopravních prostředků, ale také z nedbalosti odpovědných osob. Nebývá výjimkou, že zdravotníci s léky kšeftují, nebo si je sami pacienti přeprodávají. 

Indiánské komunity mají zdravotnické asistenty (promotores de salud), někteří jsou dobrovolníci, někteří mají smlouvu s úřadem svého zdravotního obvodu. V některých komunitách byla z různých darů postavena provizorní  zdravotnická centra, nemají však ani elektřinu ani vodovod (také Checomacoco přispělo na rekonstrukci chátrajícího puesta de salud v Puerto Esperanze), ale většinou zdravotníci pracují u sebe doma nebo navštěvují nemocné v jejich příbytcích. Závažným problémem, který ohrožuje zdraví indiánských komunit, je nedostatek adekvátních hygienických podmínek, především absence nezávadné pitné vody.

Za všechny zdravotní úkony se v Paraguayi platí, indiáni jsou po předložení speciálního průkazu od některých poplatků osvobozeni. Každá nemoc je však závažným finančním problémem pro širokou rodinu, pacienti např. promarní mnoho času (v řádu měsíců) v hlavním městě čekáním na základní vyšetření a neustálými odklady. Urychlit cokoliv se dá jedině za peníze nebo přes vlivné známosti.
 

Puesto de salud, Puerto Esperanza, 2018
Puesto de salud, Puerto Esperanza, 2018

Nemocnice na konci světa

Bez lékařů a školeného personálu, bez základního vybavení, děravá střecha, plesnivé zdi zvenku i zevnitř. Nelichotivý obrázek o paraguayském zdravotnictví přinesl v roce 2019 tento článek (lze číst s pomocí google překladače) celostátního deníku ABC.

Státní nemocnice v Bahia Negra (na úrovni okresního města) se léta nacházela v tak žalostném stavu, že místní obyvatelé chtěli na její opravu shromáždit peníze pomocí prodeje hamburgerů a grilovaného masa.

Na konci roku 2021 se nakonec dočkala opravy a uvedení do provozu za účasti samotného prezidenta republiky - článek o tom přinesl opět celostátní tisk.

Problémy s chabou lékařskou péčí v zapadlém regionu, nezřídka končící úmrtím pacientů, jsou častým tématem. Viz např. tento článek o druhé nemocnici v oblasti - ve Fuerte Olimpo.