Zdraví

Lékařka Emigdia Barboza (vpravo) vystudovala v letech 2007-2013 s naší finanční výpomocí na Kubě (prestižní univerzitu Escuela Latinoamericana de Medicina navštěvovala na základě mezivládního stipendia). Nyní působí jako lékařka v dětské nemocnici v Asunciónu.

V prosinci 2018 si přidala na facebook tento obrázek s komentářem:

"Tento bělovlasý pán slouží své komunitě Puerto Esperanza jako zdravotník již 26 roků. Obdivuji ho nejen proto, že je to můj dědeček. Je k dispozici komukoliv 24 hodin denně po celý rok. Jeho oddanost službě pacientům se věkem nezmenšuje a na špatné podmínky si nestěžuje."

Rodolfo Ferreira (uprostřed, nar. 1942) je nejstarším vnukem A. V. Friče. Ve svých 54 letech absolvoval s vynikajícím prospěchem několik zdravotnických kurzů a specializovaných školení (1996 pro porodníky, 2002 radiová komunikace, 2003 kurz prevence a očkování, školení o lepře a tuberkulóze). Pracuje ve dne v noci, kdykoliv pro něj někdo přijde, vstane a jde s baterkou za pacientem. Je velmi fundovaný a zodpovědný praktik. V roce 2012 při své návštěvě v pražském IKEMu dokonce kvalifikovaně hovořil i s tamními lékaři. Několik let jsme mu dodávali základní léky, v poslední době je vesnice lépe zásobovaná ze státních prostředků. 

Vzkaz Rodolfa českým přátelům

Někteří pacienti, kterým jsme přispěli 

Rodolfo (78) prodělal v listopadu 2020 těžký covidový zápal plic. Nakazil se pravděpodobně při práci ve zdravotním středisku. Ve vážném stavu ho rodina dopravila do nemocnice v Bahía Negra, ale pro nedostatek místa, personálu i léčebných možností ho poslali domů (na snímku čeká na zpáteční odvoz). Přes veškeré úsilí a improvizovanou domácí péči (mj. podle telefonických instrukcí jeho vnuček MUDr. Emigdie a téměř dostudované zdravotní sestry Rominy) mu poskytli mu základní dvoutýdenní léčbu ve 160 km vzdálené nemocnici ve Fuerte Olimpo. Zaplatili jsme mu cestu půjčeným motorovým člunem do nemocnice i návrat nemocniční sanitkou (která ale nemá erární benzín), celkem cca 2 600 Kč. 

Victor je Rodolfův zeť. V listopadu 2020 také onemocněl covidem, ale trvalo více než tři týdny než se to potvrdilo. Mezitím mu bylo špatně-dobře-špatně, nemohl dýchat, měl horečky. Nakonec odjel se ženou do Asunciónu, kde byl hospitalizován. S manželkou, která se o něj a o jeho stravování i v nemocnici musela postarat, zůstali téměř dva týdny v izolaci. Poslali jsme jim cca 1 200 Kč, aby si mohli koupit balenou vodu, ovoce a jídlo. 

Fanny (51) prochází již druhou sérií chemoterapií, má vážnou onkologickou diagnózu. V červnu 2019 jsme jí zaplatili urgentní kardiologické vyšetření (cca 1 200 Kč). Fanny porodila osm dětí. Jako jedna z prvních z kmene Čamakoko pochopila, že jejich budoucnost je ve vzdělání. Studují i její dvě nejmladší dcery (na snímku vedle ní) - jsou na vojenské akademii a jejich vzkaz na na facebooku pod obrázkem je prostý: "Milujeme tě, mami"...

Emilka (2) je dcerou Aury a jejího paraguayského partnera. Seznámili se v sousedství a poté, co Aury dostudovala, spolu začali žít a narodila se jim dcera. Má bohužel vrozenou toxoplazmózu se závažným postižením centrální nervové soustavy a sítnice. Poslední vyšetření odhalilo, že dívenka je nevidomá. Nešťastní rodiče absolvují všemožná vyšetření, rehabilitace atd., ale výsledky nejsou dobré. Veškerá zdravotní péče je placená, vypomáháme tedy kdykoliv, když výdaje přesáhnou jejich možnosti. V roce 2020 to bylo celkem cca 9 600 Kč.

Enrique (80) je Emilčin dědeček. Žije v Chaku a přes svůj věk patří k nejuznávanějším kovbojům. Na jaře 2020 se při práci těžce zranil a utrpěl komplikovanou zlomeninu stehenní kosti. Přispěli jsme na jeho operaci i na reoperaci po půl roce, celkem částkou cca 8 000 Kč. 

Matusalen (22) pracuje v hlavním městě u ochranky. V březnu 2019 se cestou do práce vyboural na motorce a komplikovaně si zlomil klíční kost. Maminka mu sehnala platinovou náhradu od místní neziskové organice, absolvovali řadu předoperačních vyšetření a v červnu byl úspěšně operován na traumatologické klinice. Zaplatili jsme mu cca 1 200 Kč za nákup léků, které si musel přinést do nemocnice. 

Estanislao (41), syn Enriqua a bratr Aury, se v roce 2017 vyboural na motorce na nezpevněné cestě mezi dvěma indiánskými vesnicemi. Po transportu do Asunciónu podstoupil několik neúspěšných operací páteře, ale zůstal ochrnutý od pasu dolů. Opakovaně jsme mu přispěli na letecký převoz mezi jeho bydlištěm a hlavním městem (pokaždé cca 1 500 Kč). 

Estanislao v roce 2020 ve věku 44 roků zemřel.

náš transparetní účet u Fio banky pro Vaše dary je 2800123841 / 2010 


ZDRAVOTNICTVÍ V ALTO PARAGUAY

Indiáni kmene Čamakoko sídlí v nejvzdálenější výspě země a obrovská vzdálenost, jež je dělí od všech center, je hlavním problémem. Územně-správní celek Alto Paraguay, rozlohou větší než Česká republika, tvoří jediný zdravotní obvod XVI se sídlem v krajském městě Fuerte Olimpo. Ledabylé praktiky zaměstnanců tamní jediné oblastní nemocnice a jejich nezájem o pacienty bývá často pranýřován v celostátním tisku. Hlavním problémem je nedostatek lékařů, zdravotního personálu, zdravotních dobrovolníků a kapacit na jejich školení (v celé oblasti jsou pouze čtyři lékaři a několik málo profesionálních zdravotníků) a také nedostatek léků, přístrojů a vybavení skromných ordinací. V kraji není k dispozici jediná sanitka. Specializované vyšetření nebo dlouhodobá léčba chronických onemocnění s pravidelnými kontrolami je však prakticky vyloučená. "Během své služby se modlím, aby nepřišel nějaký opravdu akutní pacient," říká indiánská lékařka Emi. "Jediné, co pro něj mohu udělat, je poradit mu, aby se co nejrychleji dostal do Asunciónu." 

Léky do oblastí přiděluje ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím regionálního úřadu, jejichž zdravotní rada pak určuje distribuci jednotlivým lékařům, event. zdravotníkům. Do zdravotního systému tak vstupují politické zájmy. Léky přicházejí z ministerstva podle neprůhledného klíče, nepravidelně a jednostranně: jednou proti parazitům, jednou vitamíny, někdy se jedná i o prošlé zásoby. Nelze zajistit ani povinné očkování pro všechno obyvatelstvo, nejen z důvodů velkých vzdáleností, chybějících cest a dopravních prostředků, ale také z nedbalosti odpovědných osob. Nebývá výjimkou, že zdravotníci s léky kšeftují, nebo si je sami pacienti přeprodávají. 

Indiánské komunity mají zdravotnické asistenty (promotores de salud), někteří jsou dobrovolníci, někteří mají smlouvu s úřadem svého zdravotního obvodu, ale jejich plat je nižší než stanovené minimum. V některých komunitách byla z různých darů postavena provizorní  zdravotnická centra, nemají však ani elektřinu ani vodovod (také Checomacoco přispělo na rekonstrukci chátrajícího puesta de salud v Puerto Esperanze), ale většinou zdravotníci pracují u sebe doma nebo navštěvují nemocné v jejich příbytcích. Závažným problémem, který ohrožuje zdraví indiánských komunit, je nedostatek adekvátních hygienických podmínek, především absence nezávadné pitné vody.

Za všechny zdravotní úkony se v Paraguayi platí, indiáni jsou po předložení speciálního průkazu od některých poplatků osvobozeni. Každá nemoc je však závažným finančním problémem pro širokou rodinu, pacienti např. promarní mnoho času (v řádu měsíců) v hlavním městě čekáním na základní vyšetření a neustálými odklady. Urychlit cokoliv se dá jedině za peníze nebo přes vlivné známosti.
 

Puesto de salud, Puerto Esperanza, 2018
Puesto de salud, Puerto Esperanza, 2018

Nemocnice jako chlív

Bez základního vybavení, děravá střech, plesnivé zdi zvenku i zevnitř. Nelichotivý obrázek o paraguayském zdravotnictví přinesl tento článek celostátního deníku ABC

Státní nemocnice v Bahia Negra (na úrovni okresního města) se nachází v tak žalostném stavu, že místní obyvatelé chtějí na její opravu shromáždit peníze pomocí prodeje hamburgerů a grilovaného masa. Lékaři pracují ve zcela nevyhovujících podmínkách, které se ještě zhoršují při každém dešti, kdy prší dovnitř budovy. Pacientům se nepodává žádné strava, chybějí základní léky. Lékaři se bojí stěžovat si ministerstvu zdravotnictví, aby nebyli postiženi ztrátou zaměstnání, jako se to stalo ředitelce krajské nemocnice ve Fuerte Olimpo v srpnu letošního roku.