Milí přátelé,
jednou to přijít muselo: rozhodli jsme se k Novému roku ukončit příjem peněz na náš účet a po dvaceti letech pomalu utlumit naši činnost ve prospěch paraguayských přátel.
Děkujeme Vám za stálou podporu a sympatie; vážíme si Vaší spolupráce a štědrých finančních darů.
Jsme rádi, že
jsme to všechno zažili a Vy s námi. Paraguayská zkušenost
nám změnila pohled na mnohé věci, naučila nás trpělivosti,
vděčnosti a respektu.
Myslíme si, že to byl dobrý příběh.
Chov dobytka, který si "čeští Čamakokové" a jejich babička Hermína tak přáli a požádali nás o pomoc, pořád trvá. V Puerto Esperanze i v Nueva Esperanze. Ti, kteří náš počáteční dar ("věno od dědečka") pojali jako příležitost, z toho mají prospěch. Byli i tací, kteří ho promarnili, ale naštěstí jich nebylo mnoho. Naším úkolem nebylo nikoho vychovávat a poučovat, co by (ne)měli se svým životem dělat.
Dali jsme příležitost ke studiu na zemědělské učilišti i na univerzitních oborech řadě mladých lidí. Někteří stále ještě studují – budeme je finančně i morálně podporovat, dokud nezískají svůj vysněný titul.
Finanční rezervu máme i pro případy, že by se někdo dostal do náhlých zdravotních obtíží – v Paraguayi si zdravotní péči plně hradí pacient.
Pokračování ve vyplácení peněz potřebným nám zaručí pan účetní Gavilán a jeho auditorská kancelář v Asunciónu. Pracuje pro nás už dvacet let – operativně, efektivně a hlavně zadarmo! On i jeho pravá ruka Lic. Estela jsou čestnými členy Checomacoco, stejně jako dr. Carlos Benítez, veterinář, s kterým jsme se kdysi seznámili v Chaku. Dohlíží na očkování "našeho" dobytka a koní, poskytuje telefonické rady chovatelům, ale hlavně působí jako náš studijní koordinátor a mentor VŠ studentů, kteří se dostanou do nějakých nesnází – ať už osobních nebo daných byrokratickými překážkami. Rádi bychom na závěr tyto tři naše přátele, bez kterých by Checomacoco nikdy v Paraguayi nemohlo fungovat, pozvali do České republiky, abychom jsme se jim revanšovali aspoň touto formou. Pozvání přijali, ale termín zatím není stanoven pro zdravotní problémy dvou z nich. Až přijedou, dáme vědět a naplánujeme nějaké/á společné setkání...
Milí přátelé,
nuže, zaprvé: pokračuji ve studiu k další zkoušce, která bude 12. prosince. (Joaquín za uplynulé dva roky již třikrát skládal aprobační zkoušku k výkonu povolání lékaře v Paraguayi, ale nikdy jí neprošel – nikoliv pro nedostatek znalostí...) Ale nyní to hlavní: moje žádost o bezplatnou praxi v nemocnici byla vyslyšena! (Umožnil mu to s naší pomocí zvláštní odbor ministerstva zdravotnictví pro domorodnou problematiku.) Přidělili mě do soukromé Baptistické nemocnice v Asunciónu, měl bych mít stáže na všeobecném oddělení, na pediatrii, chirurgii a gynekologicko-porodnickém oddělení, vždycky tři týdny, denně od 7 do 14 hodin, dají mi i oběd, takže o starost míň a ušetřím. Také mi nabídli, že mohu využívat jejich knihovnu. Mám tam docházet do 6. prosince.
Dnes mi udělali exkurzi po celé nemocnici, abych poznal provoz a jednotlivé primáře, a účastnil jsem se také ranní porady, kdy se rozhodují denní operace – to mi přišlo nejužitečnější. Všichni na mě byli moc hodní a kladli mi na srdce, ať maximálně využiju tuto příležitost, což mám právě v úmyslu, a taky poznám, jak to chodí v praxi v paraguayské nemocnici, kde je to úplně jiné než na Kubě. Už mi to strašně chybělo!
Tu zkoušku získám stůj co stůj, přestože mě to to hrozně stresuje, ale už jsem udělal tolik proto, abych byl lékařem, že překonám i tohle. Chci pracovat – kdekoliv mě nechají – a pomoci každému, kdo to potřebuje – vyšetřovat, diagnostikovat a léčit lidi, vést je k prevenci. Udělal jsem si studijní rozvrh, kolik hodin denně budu studovat – hlavně v noci, když je v okolí trochu víc ticho a klid.
Děkuji Vám za všechno a doufám, že už brzo uvidíte, že všechno to úsilí nebylo nadarmo.
MUDr. Joaquín Chamorro, 13. září 2024
Platíme Joaquínovi podnájem, živobytí a jízdné do nemocnice, celkem cca 7 300 Kč měsíčně
Drazí přátelé,
chci se s Vámi podělit o svou obrovskou radost. Dnes jsem podepsala svou první pracovní smlouvu na zdravotním středisku v Capiatá!!! (předměstí Asunciónu, kde Aury žije se svou postiženou pětiletou dceruškou Emilkou a tříletou Genésis)
Teď budu mít konečně příležitost Vám ukázat, co jsem se naučila a co ve mně je (Aury je diplomavaná zdravotní sestra, univerzitu absolvovala s výborným prospěchem a pochvalou děkana v roce 2022). Nyní konečně získaly registraci u Ministerstva zdravotnictví také ostatní moje soukmenovkyně, které jsme v posledních čtyřech letech dokončily univerzitní vzdělání v oboru zdravotnictví (a které jsme podporovali: Romina, Samanta, Rosaicela, Elci). Budu mít dobrý a pravidelný plat a vyhlídku na důchod.
Píšu také proto, abych Vám poděkovala. Ačkoliv moje cesta za snem byla opravdu nelehká, nikdy jste mi nepřestali věřit, a za to Vám patří mé nekonečné díky. Byly chvíle, kdy jsem byla zcela na dně a myslela jsem, že z toho není východisko, ale Vy jste mě nikdy nenechali na holičkách, vždycky jste mi věřili a po celou dobu mně finančně pomáhali a hlavně mě povzbuzovali – to zůstane napořád v mém srdci.
Slibuji Vám také, že řádně vychovám svoje dcerušky (otec děvčátek rodinu podporuje, ale nežijí společně pro jeho špatný psychický stav kvůli postižené dceři). Emilka vyžaduje mnoho péče, takže Genesis je trochu stranou, ale je velice inteligentní a povedu ji k tomu, aby byla silná a cílevědomá.
Děkuji také panu účetnímu Lic. Gavilánovi, Lic. Estele a všem bezvadným lidem v jejich kanceláři, za všechnu trpělivost a podporu. Vážím si toho, že mě vždycky laskavě přijali a jednali se mnou jako se sobě rovnou. Vždycky mi podali pomocnou ruku a přidali povzbudivý úsměv. Jste všichni andělé, které mi seslal Bůh.
Děkuji Vám za všechno a nikdy na Vás nezapomenu.
Vaše Aury (Asunción, 7. 9. 2024)
Na transparentní účet našeho spolku v roce 2023 přišly dary v hodnotě 304 912 Kč.
Na naše projekty jsme vloni darovali 273 705 Kč (tj. 12 300 dolarů). Od roku 2006 jsme celkem do Paraguaye darovali 5 236 356 Kč.
Před osobní návštěvou v Paraguayi jsme nakoupili dárky za 27 836 Kč (keramické fotografie na hroby Hermíny, Angely, Fanny a Pabla Romero, sošku Pražského jezulátka pro pana účetního, český křišťál a granát, jezdecké návleky, hlavolamy, poštovní známky, obrázkové knížky pro děti, četbu klasických knih ve španělštině, hračky a drobnosti pro děti, dezinfekce vody). Naše provozní výdaje vloni činily 5 242 Kč (4 918 Kč za www doménu a její provoz, 262 Kč poštovné - rozesílání smluv, 62 Kč nákup v papírnictví). Vše ostatní platíme z osobních zdrojů.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Předem mého dopisu Vám všem chci popřát šťastné Vánoce a všechno nejlepší do nového roku.
Píšu mým dárcům, kteří mě podporují, že dělám všechno, co můžu, abych dostal pracovní povolení. Skoro před rokem a půl jsem promoval jako MUDr. na Kubě a dosud nemůžu pracovat v mé vlasti, protože uznání mého titulu se strašně protahuje. Nemohu to nijak urychlit, tak se jen usilovně učím a připravuji k aprobační zkoušce, která má být v dubnu. Pracovat nesmím.
V Paraguayi je situace ve zdravotnictví těžká. Státní úředníci a některé soukromé firmy mají platit určité zdravotní pojištění, ale nedělají to, a tak nejsou veřejné zdroje na ošetření nemocných. Např. když je někdo hospitalizován, nemocnice nemají ani základní léky, maximálně ti dají nějaký paracetamol (acetaminofen). Specializovaná vyšetření ve veřejných nemocnicích jsou absolutně nedostupná. Kdo má prostředky, může se obrátit na privátní nemocnice, které mají vynikající služby, ale je to velice drahé.
Nikdo z mé rodiny nemá zdravotní pojištění a protože jsme nemajetní, bál jsem se vždycky toho, že někdo z mých příbuzných těžce onemocní. Proto jsem se chtěl stát doktorem, abych mohl pomáhat komukoliv, kdo by to potřeboval. Je tady tolik míst a indiánských osad, kde žijí lidé s tak nízkými příjmy, že nemají přístup k lékařské péči, nemocnice jsou navíc nesmírně vzdálené. Většina lidí nemá žádné povědomí o tom, jak funguje lidské tělo, ani netuší, jak tady (ne)funguje zdravotní péče, nikdy neslyšeli o prevenci apod. Mám v tomto směru mnoho nápadů a plánů, ale musím být trpělivý.
Tak se prostě zatím učím a nějak přežívám, ačkoliv je to dost těžké, protože si zatím nemůžu vydělávat. Zdejší politika všechno manipuje a pro normálního smrtelníka je nemožné nějak ovlivnit, nebo se bez následků domáhat. Snad mi to už brzo dobře dopadne.
Dopis studentů gymnázia MBA:
Vaši oblíbení studenti z BMA jsou, stejně jako loni, zpět. Jako další generace Třeťáků jsme uchovali tuto tradici na naší škole a zaznamenali ještě ve větším a grandióznějším měřítku, než kdy dříve. Několik týdnů jsme pilně připravovali charitativní second hand, vybírali oblečení od studentů a dobrovolníků, a nakonec jsme second hand měli otevřených celých šest dní, protože jsme vůbec poprvé second hand otevřeli pro veřejnost!
Letos byla rekordní nejen velikost našeho secondhandu, ale také částka, kterou jsme byli společnými silami schopni vybrat - 13 500 korun. Tuto bychom chtěli věnovat studentce Alejandře k jejímu studiu na veterině.
Pokud by byly peníze potřeba někde jinde, zvolit výběr na Vás.
Spoustu lásky posílají studenti z 3. ročníku
Uplynul rok, kdy ve věku 55 roků zemřela Fanny. Jedna z jejích dcer, Hadasa, na ni zavzpomínala takto:
Maminka je jen jedna. A žádná nebyla jako ta naše. Neužila si mládí, protože měla nás – osm dětí (a tři, které zemřely) – jedno za druhým. Nikdy nebyla na kosmetice, nemalovala se, nenosila značkové oblečení ani podpatky, aby vynikla její ženská figura a aby vypadala vyšší. Věnovala se jedině mateřství a pomáhala otci vydělávat na domácnost. Společně odvedli jako rodiče skvělou práci při výchově a všem nám dali vzdělání. Maminka vstávala první a poslední chodila spát, za svítání rozdělala oheň, podojila a zadělala na chleba, když měla hotovo, vzbudila děti a snídali jsme kolem jednoho stolu, byli jsme mrňata a nedovedli to ocenit. Po snídani nám rozdala úkoly, aby měl každý něco na starost a abychom se neškorpili, když nás bylo tolik. Pekla a vařila taky na prodej, aby nám přilepšila. Oběd musel být přesně v poledne a odpoledne jsme s ní my děti chodili k řece – ona prala a my jsme řádili ve vodě. Nakonec nás posadila na schůdky do řeky a jednoho po druhém pořádně umyla. Domů jsme se museli vrátit před soumrakem, aby ještě poklidila dům a připravila večeři, než se setmí, protože jsme neměli světlo, jedině voskovou lampičku, kterou maminka udělala. Nikdy neměla paní na hlídání ani žádnou sestru nebo kamarádku, která by jí pomohla s dětmi nebo s domácími pracemi. Když bylo některé z dětí nemocné, celou noc u něj bděla, a ráno zas šla bez odpočinku sbírat polena na oheň a nosila nám z lesa palmové výhonky. Pro své děti zapomínala na sebe, nehleděla na to, že ženské tělo má svoje limity, jen Pán Bůh ví, jak to všechno mohla vydržet. Když dozrávalo ovoce (guayaba, mango a tak) chodili jsme do sadu dědečka a babičky vzdáleného asi 18 km – pro nás to byl prima výlet, ale maminka se vracela naložená ovocem. Nikdy si na nic nestěžovala a dovedla nás všechny k tomu, abychom dokončili střední školu, dohlížela, abychom se připravovali na zkoušky a tatínek nás zkoušel. Postoupit do dalšího ročníku byla povinnost, o které se nediskutovalo. Ale jen oni dva vědí, co úsilí to stálo, abychom vždycky měli školní uniformu, tašku, sešity, pastelky a to všechno, co ve škole požadovali. O své zdravotní obtíže nedbala, k doktorům nechodila, ani si nestěžovala, a my jsme si ničeho nevšimli, dokud ji rakovina nepřemohla. Tatínek chtěl, aby se jela léčit do hlavního města, ale ona nás nechtěla obtěžovat, abychom s ní museli chodit a pobývat po nemocnicích, ačkoliv pro nás to byla pocta starat se o ni, hýčkat ji, užívat si její přítomnosti a vracet jí všechnu lásku, kterou nám dala. Nakonec jí sestřenice Dra. Emigdia nechala udělat pořádné vyšetření, a tak jsme se dozvěděli, že má rakovinu v posledním stádiu. Nenechali jsme ji ani na okamžik samotnou a tři roky jsme bojovali se zdravotnickou byrokracií, abychom jí zajistili adekvátní léčbu. Podlehla po čtyřech letech boje, tiše a bez naříkání, i když musela strašně trpět. Dnes máme jen oči pro pláč a vyčítáme si, že jsme si jí víc neužívali a neděkovali jsme jí víc, jak si ta jedinečná, nezdolná, s nikým nesrovnatelná a nenahraditelná žena zasloužila. Máš maminko všechnu naši lásku. Chtěli jsme být s Tebou až do Tvého stáří drahá maminko, ale rakovina nám Tě vyrvala a nechala nás bez útěchy.
Graciani (31) je tatínkem dvou malých dětí, které musí živit, a při tom zvládá chodit na univerzitu. Je v posledním ročníku, bude z něj učitel. Podporujeme ho dlouhá léta, od jeho studia na zemědělském učilišti (2015–2017). V listopadu 2023 nám píše:
Předem mého dopisu Vás všechny srdečně zdravím a mé dárce přátelsky objímám. Dále Vám sděluji, že jsem zdráv, jakož i moje rodina – Bohu díky. Na fakultě všechno v pořádku a už se blížíme do závěru studia. Musím říct, že to pro mě nebylo úplně jednoduché, ale všechno jsem překonal a dnes si mnohem víc věřím a školní práci už zvládám snadno. Během času jsem nabyl hodně nových znalostí a dovedností, taky už se snadno vyjadřuji i písemně ve španělštině – míval jsem problémy, když nám profesoři rychle něco psali na tabuli a v zápětí to smazali, ale dneska už to zvládám úplně v pohodě. Hodně se mi kvůli tomu ulevilo, protože jsem byl vždycky poslední, kdo odevzdával úkoly. Často jsem propadal beznaději, že školu nazvládnu, ale dal jsem Vám slib a s Vaší neustálou pomocí, důvěrou ve mně a povzbuzováním jsem nakonec prošel se vztyčenou hlavou. Doufám, že dobře zakončím a že pak najdu práci v mojí komunitě nebo kdekoliv, kde mi dají příležitost. Tohle všechno mě potkalo jen díky Vám. Jak jsem psal už dřív, nikdy mě nenapadlo, že bych mohl někdy dělat něco jiného než fyzicky pracovat, natož že bych mohl studovat. Pamatuji si, jak jsem v březnu 2013 pomáhal mamince sklízet na naší zahrádce saláty a lidi, co si je k nám přišli koupit, aby nám trochu pomohli, jí říkali: chudák kluk, nemá ani boty, co s ním bude... Nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali a splním, co jste mi říkali: abych jednou zas já pomohl mladým, kteří to budou potřebovat. 🙌 🤗😇
Dopis od Fiorelly, 27. 10. 2023
Jako každý měsíc Vám chci předem mého dopisu poděkovat, že mi pomáháte studovat, ale tentokrát chci také vyjádřit svou vděčnost za to, že jsme mi umožnili pořídit si nové brýle za ty rozbité, nechala jsem si je tentokrát udělat odolnější proti nárazu – a opravdu Vám za to děkuji.
Na fakultě jsme tento měsíc měli čtyři zápočty: geriatrii, urgentní péči a intenzivní péči jsem udělala na plný počet bodů, ale u pracovního práva jsem pár bodů ztratila kvůli nepozornosti v testu – u závěrečné zkoušky si dám lepší pozor, protože jsem se na to dost učila a bylo by to škoda.
Dělali jsme na fakultě akci pro veřejnost o prevenci rakoviny prsu, a příští pondělí to zopakujeme ve fakultní nemocnici – posílám fotku (Fiorella je druhá zprava). Také budu chodit na geriatrickou praxi do policejní nemocnice. Pokračuji ve virtuálním farmaceutickém kurzu, myslím, že mi bude opravdu užitečný při shánění místa. Blíží se konec mého posledního semestru, potom začnu s diplomkou – musím si najít téma a vedoucího, podle toho, kdo to bude, pak napíšu, kolik za něj musím platit a jaké budou náklady na povinné workshopy atd.
Ještě jednou Vám děkuji za Vaši stálou podporu a důvěru. Brzo zase na shledanou!
V červenci a srpnu 2023 jsme po dlouhé době byli opět v Paraguayi.
Navštívili jsme známá místa, setkali se s přáteli, podpořili studenty, předali dárky.
Dvacet let naší činnosti zanechalo stopu... Děkujeme všem, kdo kdy projekt CHECOMACOCO podpořili!
Aury má čtyřletou dcerušku Emily, která se narodila těžce fyzicky i mentálně postižená. Věnuje se jí příkladně a naplno a stará se i o mladší, dvouletou dceru Genesis. S partnerem se dohodli, že budou žít odděleně, jejich psychický stav je takový, že si situaci vzájemně ještě zhoršovali. Tatínek se o ně, podle svých skromných možností, nadále stará. Aury zvolna překovává dlouholetou depresi a chce začít uplatňovat i to, co vystudovala – je diplomovaná zdravotní sestra s vyznamenáním za vynikající prospěch. Rozhodli jsme se (v září 2023), že jí do doby, než získá placené zaměstnání, budeme přispívat částkou cca 3 500 Kč měsíčně, aby si mohla najmout pečovatelku, která by se holčičkám několik hodin týdně věnovala, když si Aury hledá práci. Potřebuje také chodit do počítačového kurzu, který po ní vyžadují všichni potenciální zaměstnavatelé. Začíná pracovat jako dobrovolnice (bez nároku na mzdu) v nemocnici, kam dvakrát týdně dojíždějí s Emilkou na rehabilitaci. Slibuje si od toho, že časem získá pracovní smlouvu...
MUDr. Joaquín, kterého jsme dlouhé roky podporovali při studiu na Kubě, stále nemůže vykonávat svoje povolání... Napřed rok (!) čekal na homologizaci svého diplomu (dostal ji v srpnu 2023), teď čeká dál – na termín rozdílové zkoušky. Rozhodli jsme se (v září 2023) posílat mu měsíčně cca 3 300 Kč (tj. 1 milion guaranies; minimální mzda v Paraguayi je 2.680.373 Gs.), než získá zaměstnání a plat. Děkujeme dárcům, kteří ho podporují! 8. 10. 2023 nám napsal:
...nový termín k zápisu na rozdílovou zkoušku bude vypsán v první polovině listopadu, poplatek je snížen (z původních cca 10 000 Kč na cca 1 600 Kč, změny jsou důsledkem po volbě nového prezidenta) a nebudeme muset na povinnou bezplatnou praxi. Zjistil jsem si všechny podmínky a pokračuju ve studiu všech rozdílů oproti Kubě, lékové vyhlášky atd. Jsem Vám opravdu velice vděčný za finanční pomoc i za Vaši důvěru. Je mi trapné chtít stále něco po mých příbuzných, protože sami mají problém přežívat den ze dne. Bydlím nadále u té sestřenice, které před 5 měsících zavraždili manžela, stále se to neobjasnilo a ona musí pořád vydávat peníze na různé advokáty a vyšetřování, jsem z toho dost stresovaný, ale nemám kam jinam jít. Tak jsem rád, že jí nyní můžu vypomoci s nákupem potravin, jinak si platím jízdenky na MHD (občas musím do centra) a trochu za hygienu. Ještě že jsem se na Kubě naučil tak šetřit! Bohužel jsem se tam ale naučil pít kávu jako stimulant. Také pomáhám různým nemocným, protože v okolí se už rozkřiklo, že je tu doktor, třeba dneska už tu byli tři pacienti. Ale žádné peníze za to brát nesmím a ani nechci. Moc Vám všem děkuji a srdečně zdravím z Asunciónu!
1. června 2023 na Den dětí předvedlo 70 žáčků 1.–5. třídy základní školy Hlásek v kině v Řevnicích divadelní vystoupení inspirované životem A. V. Friče a Čamakoků. Velký obdiv a uznání pro autora a režiséra, učitele Romana Horáka a jeho ženu Kláru! Škola nám navíc darovala výtěžek ze vstupného: 12 426 Kč. Děkujeme všem za skvělou organizaci a výjimečné vedení dětí.
17. dubna 2023 zemřel Pablo Romero (84), někdejší velký náčelník, léčitel a dobrý přítel. Nikdy nezapomeneme...
Video z krásného odpoledne v Puerto Esperanze 2013 zde
V březnu v Paraguayi začíná nový akademický rok. Oslovují nás noví studenti s prosbou o podporu. Jako každý rok jim trpělivě vysvětlujeme, jak funguje naše spolupráce a jaké jsou naše požadavky: předložit potvrzení o studiu, představit se osobním dopisem a sdělit nám, které platby jsou pro ně nejnaléhavější. Podle jejich individuální situace a našich možností se snažíme každému podat pomocnou ruku. Studentům z vyšších ročníků, kteří s námi pravidelně každý měsíc komunikují (to je také naše pravidlo) a plní svoje povinnosti, pak příspěvky navyšujeme.
Na transparentní účet našeho sdružení v roce 2022 přišly dary v hodnotě 384 700 Kč.
Na naše projekty jsme vloni darovali 472 000 Kč (tj. 20 000 dolarů); měli jsme na účtě ještě peníze z 2021, kdy se nám je kvůli covidu nepodařilo doručit do Paraguaye. Náš dar v hotovosti jsme pak poslali do Asunciónu v únoru 2022 prostřednictvím českého velvyslanectví v Argentině (pod kterou spadá i Paraguay) a v říjnu 2022 prostřednictvím Institutu ochrany obyvatelstva (Hasičský záchranný sbor ČR), který v Paraguayi uspořádal školení pro hasiče. Od roku 2006 jsme celkem do Paraguaye darovali 4 962 651 Kč Kč.
Naše provozní výdaje vloni činily 1 554 Kč (648 Kč registrace www domény, 780 Kč poštovné - rozesílání smluv, 126 Kč nákupy v papírnictví). Vše ostatní platíme z osobních zdrojů.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Speciální poděkování studentům španělštiny ze 3. ročníku gymnázia Beskydy Mountain Academy za dobročinnou akci s výtěžkem 5 200 Kč ve prospěch dvou našich studentek, Keren Gemimy a Fiorelly.
28. prosince 2022: Maria Cecilia obhájila svou diplomovou práci a stala se právničkou. Byla vynikající studentkou, kterou jsme rádi podpořili. V posledním roce studia pracovala jako praktikantka v advokátní kanceláři, snad získá místo natrvalo. V diplomce se zabývala mezinárodním srovnáním právních pohledů na náhradní (surogátní) mateřství, což by mělo být podnětem k politické diskusi a následné zákonné úpravě tohoto procesu v Paraguayi, kde se "pronájem dělohy" stává motivací pro ženy z nejchudších vrstev, které za tím účelem např. vycestují na potřebnou dobu ze země.
Maria Cecilia vzkazuje českým dárcům: "Děkuji Vám za všechno. Jsem šťastná a spokojená, že jsem dosáhla svého cíle a vážím si Vaší podpory a finanční pomoci, která mi umožnila dojít až do této neuvěřitelné chvíle!"
15. prosince 2022: Aury obhájila diplomku a získala diplom zdravotní sestry na Univerzitě San Lorenzo. Náročnou fázi závěru studia musela odložit kvůli péči o těžce postiženou dcerušku Emily (3), ale nakonec vše zvládla – obdivujeme ji. Za téma své diplomní práce si zvolila svůj vlastní případ: vrozená toxoplasmóza u dětí a jak jí předejít... Aury je vděčná všem českým přátelům za dlouholetou podporu a důvěru: "Je tolik věcí, za které Vám musím poděkovat, hlavně, že jste vždy při mně stáli, takže jsem nikdy nebyla na mé problémy sama. Můj velký úspěch je i Vaším dílem. Dokázali jsme to!!"
31. října 2022 odešla po dlouhé a těžké nemoci Fanny Martínez Baez (54), matka osmi dětí, babička mnohých vnuků. S manželem jako jedni z prvních indiánských rodičů pochopili, že pro lepší budoucnost dětí je potřeba vzdělání, které jim zajistí solidní zaměstnání a živobytí. Jsme hrdí na jejich dcery (učitelka, pracovnice s sociálních službách, policistka, okresní zastupitelka) i syna Vidala, který po mnoha životních peripetiích a jedenácti letech vysokoškolského studia právě dostudoval na veterináře. Jsme zarmoucení, ale současně hrdí na Fanny, jak své děti vychovala. V posledních letech jí dcery poskytovaly náročnou péči a obdivuhodně zajišťovaly její léčení, v Paraguayi plně placené. Podařilo se jim získávat pomoc z neziskových organizací pro onkologické pacienty i z jiných zdrojů; také my jsme drobně pomohli. Čest její památce.
2. srpna 2022 na slavnostním setkání prezidenta republiky se zástupci Puerto Esperanzy byla podepsána smlouva na zavedení elektřiny (solární panely)... Projekt pro vesnici s asi 250 rodinami vyjde na více než dva a čtvrt miliónu dolarů a bude financován mezinárodním konsorciem energetických společností a Meziamerickou rozvojovou bankou...
Září 2022: Po sedmi krušných letech na Kubě získal Joaquín diplom všeobecného lékaře na proslulé univerzitě Escuela Latinoamericana de Medicina de Cuba a pochvalu za vynikající prospěch. Po velkém zvažování, zda zůstat dalších pět let na Kubě a udělat si atestaci z chirurgie, nebo se vrátit domů (kde nebyl šest let) - se rozhodl pro návrat - média v Paraguayi ho oslavují. Budeme mu teď držet palce, aby dostal místo a mohl se věnovat své vysněné chirurgii. Jsme na něho velmi pyšní: byl opravdu výborný student a pro své kariéře obětoval mnoho.
Duben 2023: Joaquinovi paraguayské úřady dodnes nepotvrdily platnost jeho kubánského lékařského diplomu - na studium ho tytéž úřady vyslaly na základě vládního stipendia. Joaquin nemůže pracovat v oboru, živí ho příbuzní.
8. 4. 2022
Pan Petr Feřtek poctil Checomacoco významným darem: 100 000 Kč. Podle jeho přání částku rozdělíme jmenovitě mezi jedenáct studentů (po 5 000 Kč), tři pacientky (15, 10 a 5 tisíc) a tři naše paraguayské spolupracovníky (po 5 000 Kč), kteří s námi již více než deset let obětavě a zdarma spolupracují. Dar není podmíněn žádným účelem užití, je to prostě osobní DÁREK na přilepšenou, s kterým každý může naložit podle svého uvážení. Smekáme a děkujeme!
1. 4. 2022
Studentka Aury zakončila v březnu 2022 své VŠ studium na zdravotní sestru obhájením diplomové práce. Zvolila si téma "Včasné zachycení toxoplasmózy u těhotných a rizika onemocnění" - tedy něco, co fatálně poznamenalo její vlastní život. Její dceruška Emily (narozená v srpnu 2019) má v důsledku nezjištěného onemocnění maminky těžké postižení centrální nervové soustavy, je nevidící, hluchoněmá, neovládá svaly. Emily se plně věnuje její rehabilitaci a její manžel se snaží (marně) na všechno vydělat ve dvou zaměstnáních (v Paraguayi se za všechny zdravotní služby platí). Vyčerpaní rodiče dostali před časem rado od psychologa, aby si pořídili další dítě – tak mají od prosince 2020 ještě holčičku Genesis – ta je naštěstí zdravá.
Obdivuhodně pečující rodině Emilky se pokoušíme malinko usnadnit život nákupem rehabilitačního zdravotního kočárku, který holčička bude moci používat až do pěti let. Děkujeme Rotary clubu Praha City za dar 15 000 Kč na tento kočárek.
Emilka by potřebovala i další pomůcky jako např. chodítko a polohovací zařízení, snad se na to také časem prostředky sejdou...
Letos v září to bude 140 roků, co se narodil Alberto Vojtěch Frič (1882–1944). Ale i měsíc únor měl v jeho životě významné postavení... Přečtěte si...
Na transparentní účet našeho sdružení v roce 2021 přišly dary v hodnotě 291 842 Kč.
Na naše projekty jsme vloni darovali 107 250 Kč (tj. 5 000 dolarů). Další podporu pošleme v hotovosti prostřednictvím českého velvyslanectví v Argentině (pod kterou spadá i Paraguay), jakmile to bude v současné covidové situaci logisticky možné. Od roku 2006 jsme celkem do Paraguaye darovali 4 490 651 Kč.
Naše provozní výdaje vloni činily 4 849 Kč (z toho 3 641 Kč za registraci www domény a webhosting, 1 208 Kč za poštovné a obálky za rozesílání darovacích smluv). Vše ostatní platíme z osobních zdrojů.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Po roce covidového oddalování Romina konečně získala kýžený glejt, opravňující ji k vykonávání profese. 18. prosince 2021 píše nám všem:
"Jsem oficiálně diplomovaná zdravotní sestra! V první řadě děkuji Pánu Bohu, že mi dal sílu a odvahu završit tuto etapu života. Děkuji také za důvěru a pomoc, kterou mi po celou dobu poskytovali češti přátelé. Děkuji Vám, že jste mi umožnili, že jsem došla až sem. Mám Vás ráda a modlím se za Vás. Slibuji, že se budu snažit co nejlépe uplatnit, co jsem se dosud naučila, abych pomáhala ostatním. Můj obdiv, lásku a respekt Vám všem. Navždy si Vás ponesu v srdci."
V dubnu 2022 získala místo zdravotnice placené Ministerstvem zdravotnictví - svůj vytoužený kontrakt. Bude působit v regionální nemocnici v Bahía Negra.
Také Rosaicele jsme zaplatili účast na slavnostním předávání diplomů, ale ona se nezúčastnila. Ve stejnou dobu probíhal nábor do očkovacího centra a ona dala přednost možnosti získat zaměstnání:
"Připadalo mi mnohem důležitější jít pracovat než slavit. Takže teď jsem už zaměstnaná a mám docela dobrý plat. Děkuji Vám všem za možnost vystudovat a také za to, že jste se o mě vždycky zajímali a pomohli mi, kdykoliv jsem potřebovala. Opravdu děkuji..."
Znali jsme ji jako holčičku, a teď je z ní třiadvacetiletá maminka dvou dcerušek. Od dětství se jí na krku zvětšovala struma (endokrinologické onemocnění). Nyní má za sebou úspěšnou operaci (nádor nebyl zhoubný), je šťastná a má velké plány do budoucnosti. Teprve v nemocnici se dozvěděla, že bude muset po zbytek života denně užívat léky, nahrazující činnost odebrané štítné žlázy. Pomohli jsme Keiko překonat první dva týdny po propuštění z nemocnice, protože celá její rodina se vydala z peněz kvůli její hospitalizaci (v Paraguayi se za všechno platí, nemají zdravotní pojištění). Poslali jsme jí obratem cca 3 300 Kč na nákup léků, vitamínů a minerálů. Snad najde vlastní způsob, jak si léky stále kupovat. (13. prosince 2021)
9. 12. 2021: Vaši oblíbení studenti z BMA jsou zpět (více o předchozí spolupráci níže). Jako další generace třeťáků jsme se rozhodli pokračovat v tradici, kterou zde zavedla paní profesorka Kasíková. Projekt jsme chtěli uskutečnit už minulý rok, ale covid nám překazil plány :( Přečetli jsme si příběhy na Vašich webových stránkách a rozhodli jsme se pomoci, jak nejlépe umíme.
Seznámili jsme ostatní s Vaším projektem, s příběhy studentů a uspořádali dobročinnou akci, kde jsme prodávali námi připravené pochutiny a sangrii. Součástí akce byl i koncert talentovaného kytaristy a studenta Vincenta. Program tak pokračoval i do odpoledních hodin, v rámci BMA family. Velmi nás bavilo podílet se na tomto projektu. Jsme rádi za tuto příležitost a určitě předáme naše zkušenosti a rady dalším ročníkům.
Studenti nám poslali 4 884 Kč. Po dohodě s nimi z těchto peněz zaplatíme tři měsíce školného a zápis do třetího ročníku studentu pedagogiky Gracianimu. Děkujeme!
Brněnské divadlo Husa na Provázku zdramatizovalo příběh čamakokského indiána Čerwuiše, který přijel v roce 1908 s A. V. Fričem do Čech, aby zde našli lék na záchranu jeho vymírajícího kmene. Představení vzniklo podle stejnojmenné Fričovy knihy, existuje i audioverze ke stažení.
V neděli 12. prosince 2021 se má od 20 hodin představení hrát v pražském divadle ARCHA. Hodinu před začátkem dramaturgický úvod (Yvonna Fričová). Snad to covid dovolí...
Graciani, student druhého ročníku učitelského oboru na univerzitě v Concepciónu (dosud nezažil prezenční výuku, v Paraguayi je již druhým rokem povoleno jen distanční vzdělávání), uspořádal v indiánské komunitě poblíž města oslavu Dne dětí (v Paraguayi se slaví 16. srpna). Oslovil spolužáky z fakulty a profesory, kteří akci podpořili sbírkou šatstva a občerstvením. "Řekl jsem si, že jako budoucí učitel musím pro děti udělat něco navíc, na co by mohly vzpomínat. Možná jsem mohl být kreativnější, ale udělal jsem to tak, jak jsem nejlíp uměl. Sám jsem jako malý nic takového nezažil. Štědrost a velkorysost jsem poznal teprve, když jsem poznal vás. Musím to oplatit."
Autorem videa je jeden z kovbojů... (našich absolventů zemědělského učiliště)
Spolupráce CHECOMACOCO s Rotary Clubem Prague City, který podpořil naše projekty od roku 2006 částkou téměř 300 000 Kč, vyústila v červenci 2021 udělením čestného odznaku Paul Harris Fellow za poskytování materiální pomoci a přispění k lepšímu porozumění a přátelství mezi národy. Patří nejen jmenované, ale Vám všem, kteří jdete s námi. ROTARY INTERNATIONAL, založená americkým advokátem Paulem Harrisem v roce 1905, je dnes nejstarší mezinárodní klubovou organizací na světě. Rotary kluby ve 200 zemích sdružují 1,2 mil. členů, kteří dobrovolně věnují svůj čas a schopnosti ve prospěch druhých pod heslem "Service Above Self" (Služba nad vlastním zájmem). Odznak je určen pro členy, ale výjimečně tak lze ocenit i ne-rotariány (jako v tomto případě), kteří dlouhodobě a výrazně aktivně naplňují společný cíl: dělat svět lepším.
"Sděluji Vám, že jsem zdárně dokončila chybějící praxi, kterou jsme vloni nemohli absolvovat kvůli covidu, takže konečně mohu získat diplom - vystaví mi ho prý během několika měsíců... Pak bych chtěla požádat ministerstvo zdravotnictví o místo stálé zdravotnice v Puerto Esperanze, aby můj dědeček Rodolfo konečně mohl odejít na odpočinek. Mezitím pracuji jako soukromá ošetřovatelka, starám se o jednoho 80letého pána, který prodělal covid, byla jsem s ním v nemocnici a nyní se o něj starám doma. Chci Vám ze srdce poděkovat za veškerou Vaši podporu a nikdy Vám nepřestanu být neskonale vděčná za to, že jste mi po celé 4 roky mého studia věřili. Teď už si začínám sama vydělávat, stavím se na vlastní nohy, platím si podnájem a všechno další už bude na mně. Děkuji Vám a přeji Vám všechno dobré."
"Mám k Vám prosbu: naše univerzita nás povolala do očkovacího cetra, kde máme pomáhat lékařům s očkováním proti Covidu-19. Měla bych tam být celý červenec. Musíme si ale koupit kromě rukavic, respirátorů atd. také speciální bleděmodrou uniformu... Nás zatím očkovat nebudou, protože jako mladé nemáme nárok, ale budeme se moci zaregistrovat. Byla mě navštívit maminka, přivezla z Chaka nějaké artesanie na prodej, ale bohužel to v téhle době nikdo nekupuje. Tak byla zklamaná, že ještě utratila za autobus..."
"Nemohl jsem bohužel uzavřít ročník, chyběl týden do státnice z dermatologie, ale přišla drastická covidová uzávěra. Prý to dokončíme v září, zahájení 6. ročníku by tím nemělo být omezeno. Přes začínající očkování jsou tady všechna zdravotní zařízení přeplněná covid pozitivními a je bohužel stále narůstající počet úmrtí. Také maminka a babička mojí přítelkyně byly tři týdny v nemocnici, ale už snad mají nejhorší za sebou. Já mám problém s kameny v močových cestách, ale mám smůlu, protože zatím nelze provádět žádná vyšetření a léčbu neakutních případů. Tak aspoň piju převařovanou vodu (na Kubě se dává do vody velké množství chlóru), jiné tekutiny, jako minerálka, je tady prakticky nemožné získat. Před krámy stojí nekonečné fronty a prodávají se prakticky jen konzervy. Všechno je čtyřnásobně předražené, ale lidi to kupují, pokud na to mají. Posílám Vám přehled mých nákupů, abyste viděli, za co utrácím a že nikterak nehýřím :-) Kupuji si jen jídlo a hygienu, i když oblečení atd. bych už taky potřeboval. Naštěstí jsem si před čtyřmi lety přivezl z domova dobré boty, chacha..."
(duben 2021, video natočili sami indiáni)
Romina přijela do Asunciónu dokončit povinnou nemocniční praxi (promovala jako zdravotnice v prosinci), kterou vloni studenti kvůli distanční výuce nemohli vykonávat. Nyní je sice zdravotní situace v zemi ještě horší, provázená protesty proti neschopné a zkorumpované vládě, ale na třináctitýdenní praxi (včetně té na urgentním příjmu a odděleních přeměněných na covid pracoviště) tyto nové sestřičky musejí. Romina se na nás obrátila ještě jednou s prosbou o finanční pomoc: Očkování pro ně není a dokonce si musejí koupit vlastní ochranné pomůcky: respirátory, obleky, rukavice, brýle, desinfekci atd., vše, co je v nemocnici třeba. Poslali jsme Romině prozatím cca 3 000 Kč na jejich nákup.
Devatenáctiletá dívka pochází z Puerto Esperanzy, ale od dvou let žije v Asunciónu. Její rodiče ji dali do péče tety a strýce, kteří sami mají jen jednoho syna (Iván absolvoval práva v roce 2019, dosud nesehnal práci v oboru) a odešli do hlavního města ze lepším živobytím. Současný tatínek je zedník, maminka je v domácnosti. Fiorella chtěla jít na medicínu, ale protože biologičtí rodiče (její otec je bývalým "podnikavým" náčelníkem v Puerto Esperanze) ji odmítli podpořit, zvolila si méně finančně náročný obor – studuje druhým rokem na zdravotní sestru a má výborné studijní výsledky. Rozhodli jsme se platit jí polovinu školného a internet, cca 1 100 Kč měsíčně.
Na transparentní účet našeho sdružení vloni přišly dary v hodnotě 275 392 Kč. Z roku 2019 nám na účtu zbývalo 62 859 Kč.
Díky tomu jsme v roce 2020 mohli darovat na naše projekty celkem 225 500 Kč (tj. 10 000 dolarů) a začátkem ledna 2021 jsme poslali prostřednictvím českého velvyslanectví v Argentině (pod kterou spadá i Paraguay) dalších 107 250 Kč (5 000 dolarů).
Naše provozní výdaje činily 1 489 Kč (poštovné za rozesílání darovacích smluv, drobné dárky do Paraguaye).
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
6. února 2021, Morón, Cuba: "Zdravím z Kuby a mám dobré i špatné zprávy. Špatná je ta, že zase máme od ledna vojensky hlídaný lockdown, zákaz nočního vycházení, také vnitrostátní i mezinárodní doprava je zastavená, a nevíme dokdy to potrvá, protože covid se šíří, máme až 900 až 1 000 nových případů denně, narůstají i úmrtí. Také mezi zdravotníky se nákaza objevuje. Zatím se nezačalo očkovat, ačkoliv Kuba vyvíjí svoji vakcínu, vedení se rozhodlo, že začnou teprve až bude dostatek dávek pro všechny obyvatele. Ven se moc nedostanu, jen když jdu shánět něco k jídlu, i když je to většinou marné, protože je skoro všude zavřeno, a tam, kde něco mají, se tvoří dlouhé fronty, je to ale příšerně předražené a člověk se tam navíc může snadno nakazit. Děkuji za peníze, nechám si to na kartě a nebudu vybírat, protože jen tak můžu zaplatit v obchodě. Ale teď dobré zprávy. Jako jediný cizinec a ještě 3 Kubánci máme nejlepší studijní hodnocení a zakončili jsme úspěšně ortopedii a traumatologii. Dost si mě oblíbili profesoři, s kterými jsem pracoval, např. při operacích zlomenin. Konec mého studia se blíží, měl bych být hotový příští rok v létě, ale chtěl bych ještě pokračovat dál, prý je to možné v rámci mého stipendia. Znamenalo by to ještě 3 až 4 roky, abych získal titul MUDr. a pak bych měl právo vybrat si specializaci, v mém případě chirurgii. Ještě jsem o tom nemluvil s našima, ale věřím, že s tím budou souhlasit, i když naše odloučení se zase protáhne. Protože i Vy jste moje rodina, chtěl bych znát Váš názor, rady a doporučení. Mám Vás rád a prosím Vás velice, abyste na sebe dávali pozor. Joaquín"
Poslali jsme Joaquinovi přes banku v Asunciónu 4 000 Kč. Děkujeme všem jeho podporovatelům!
Dívky studovaly čtyři roky Universidad centro Médico Bautista v Asunciónu a 7. 12. 2020 úspěšně obhájily svoje diplomní práce, čímž získaly titul Lic. (obdoba našeho Mgr.). Rossy si jako téma zvolila "Prevence nechtěného početí a jak tomu rozumějí dospívající v kmeni Čamakoko (Išir Ybitoso)" a Romina udělala průzkum "Jaké znalosti mají dospívající z indiánské osady v Puerto Esperanze o syfilidě". Potvrzení o dosaženém vzdělání dostanou po paraguaysku až za půl roku... Již před promocí ale mohou titul používat a hledat si práci. V příštím roce ještě musejí dokončit praxi v nemocnicích, na kterou v koronavirovém roce 2020 nemohly nastoupit.
"Jsem vaším dlužníkem..."
Na závěr letošního celoročního distančního vyučování skládají naši vysokoškoláci prezenčně ročníkové zkoušky. Také budoucí učitel Graciani, který celý první ročník absolvoval na dálku, s pomocí spolužáků a učitelů. (Posílá fotografii svých zápisků z hodiny informatiky). Podporovali jsme ho již během středoškolského studia na zemědělském učilišti, nyní mu platíme školné (viz níže). Dnes (3. prosince 2020) nám napsal:
"Jsem vaším dlužníkem za všechno, co pro mě děláte. Byly doby, kdy jsem se cítil jako mrtvý, ale pak jste se v mém životě objevili vy a dali mi příležitost, abych se vzpamatoval a uvědomil si, že ten, kdo chce doopravdy jít za svým cílem, překoná veškerou bídu světa. Kdykoliv vám píšu, tečou mi slzy a moje emoce bouří, když si uvědomím, jak se můj život mění. "
Ukončení univerzitního studia v Paraguayi je především předem neodhadnutelný útok na studentovu peněženku. Teprve po závěrečných zkouškách začíná student pracovat na diplomové práci, která mu zajistí titul. Také Aury (viz Podporujeme indiánské studenty) úspěšně zkoušky složila už koncem roku 2018 a pak čekala dlouhé měsíce na bezplatné "schválení tématu". Mezitím se jí narodila Emilka, bohužel s vrozenou toxoplasmózou, která jí i celé rodině způsobuje hodně problémů (pomáháme s některými platbami za nedosažitelně drahá lékařská vyšetření). Holčičce už je rok, a Aury se rozhodla, že diplomku dodělá stůj co stůj. S pomocí najatého tutora (vedoucího práce) jí bylo schváleno téma - "Toxoplasmóza"... Profesor jí také vyčíslil cenu za (povinnou) pomoc při zpracování: cca 14 000 Kč. Rozhodli jsme se Aury s touto platbou (která je nereálná pro její domácí rozpočet už tak zatížený náklady na léčbu Emilky) pomoci v několika splátkách.
"Mám neskutečnou radost," reagovala Aury, "a děkuji ze srdce všem českým dárcům, kteří při mě stáli od samého začátku mého studia a provázejí mě i při mých současných potížích. Chtěla bych téma zpracovat jako manuál pro nastávající maminky, aby udělaly vše pro to, aby se jejich děti narodily zdravé a šťastné..."
Také našemu medikovi Joaquínovi (a celé Kubě) komplikuje život pandemie a její ekonomické důsledky, které ještě vystupňovaly vleklý neutěšený stav. Letní semestr se prakticky nekonal – vše se nyní musí dohnat během září a října (včetně dvou obávaných zkoušek z gynekologie-porodnictví a chirurgie), od listopadu začíná pro Joaquina pátý ročník. Situace v zásobování na Kubě je naprosto zoufalá, nakupovat se dá pouze v obchodech, kde lze uplatnit platební kartu. Složitou cestou (přes vklad v hotovosti v hlavním městě Paraguaye v tamní měně) se nám podařilo poslat mu na zkoušku 50 USD. Vzápětí přišel děkovný dopis:
"S kartou se mi podařilo nakoupit věci, které jsem tady už měsíce neviděl: 3 kg rýže (5,25$), 3 plata malých jogurtů po 4 ks (6,40$), balíček pepře (2,40$), 3 půlkilové prací prášky (6,60$) a 4 roličky toaletního papíru (2$). Nakupovat jinak než kartou se nedá, chudáci Kubánci, kteří ji nemají! Zbývá černý trh, ale vše je šíleně předražené. Jsem Vám nesmírně vděčný za tuto možnost, měl jsem velké obavy, jak to dál bude. Budu moct s vaší pomocí i nadále počítat?"
Školní rok začíná v Paraguayi v březnu a trvá do prosince. Letos bez osobní účasti studentů na výuce. Po měsících improvizací a nejistot všechny vysoké školy přešly na nějakou formu on-line výuky a virtuálních zkoušek, nejdále to trvalo státní univerzitě v Asunciónu (do srpna).
Nejčastější formou podpory našich vysokoškoláků je tedy letos příspěvek na internet a na většinou snížené školné. V současné době podporujeme deset studentů.
"Moje jméno mi naši dali podle strýčka Lorenza, který v minulém století na úřadech vymohl Čamakokům území Puerto Esperanzy. Já jsem ale dosud bydlela s rodiči ve Fuerte Olimpo, kde má tatínek domácí pekárnu a maminka mu pomáhá. Mám ještě dvě mladší sestry, které chodí na střední a starší sestra Maria Cecilia je v Asunciónu na vysoké. Také já jsem nyní v prvním ročníku na právech jako ona."
Přispíváme Lorenze na podnájem, který sdílí se sestrou, cca 1 200 Kč měsíčně.
"Pocházím z Asunciónu, z předměstí. V patnácti letech jsem se seznámila se Saulem, jehož teta bydlí v sousedství, je učitelka na penzi a její dcery jsou moje kamarádky. Saul se rozhodl pro vojenskou službu, ačkoliv by do armády nemusel, protože je indián. Zamilovali jsme se do sebe, ale počkali jsme si na moji plnoletost a pak jsme se vzali. Máme ročního synka Benjamína. Jeho rodina je bezvadná, přijali mě bez výhrad, a já je. Jsou moc milí, mají krásný jazyk a moc hezky se k sobě chovají. Já jsem vystudovala gymnázium a nyní jsem začala chodit na technickou univerzitu, abych získala znalosti o administrativních pracech a ekonomii. Chtěli bychom se Saulem v budoucnosti mít vlastní podnik – on už měl v Chaku autoopravnu, ale všechno prodal, aby mě mohl podpořit na studiích – zaplatil mi zápisné. Teď se tu kvůli nemoci covid nedá sehnat žádné zaměstnání, tak jsme si aspoň otevřeli u našeho domku okénko a prodáváme sendviče. Snad nevadí, že nejsem indiánka?"
Betanii platíme školné cca 1 000 Kč měsíčně a cca 300 Kč přispíváme na splátky notebooku (zbytek cca 700 Kč si platí sama)
S naší podporou vystudoval střední zemědělské učiliště, které absolvoval v roce 2017. Oženil se, narodila se mu dcera. Protloukal se po farmách jako námezdní dělník. Nyní by se chtěl vrátit ke studiu. Píše:
Rád bych Vám sdělil, že jsem se zapsal na učitelský obor na Universidad Tecnológica Intercontinental v Concepciónu, kde nyní bydlím u mé ženy Sonii. Za ty poslední dva roky jsem poznal, jak se člověku změní život a přibudou starosti, když má dítě a vlastní rodinu. Mé dcerce Zoemi už budou v dubnu dva roky! Vím, že byste raději viděli, kdybych pokračoval v oboru a šel studovat agronomii, ale fakulta je příliš daleko odtud. Vybral jsem si proto tuto soukromou vysokou školu, kam mohu snadno docházet. Být učitelem mě napadlo už na učilišti. Díky Vám jsem poznal, jaké to je nabývat vzdělání, a jak mi to změnilo život. Také jsem si uvědomil, jak jsou učitelé pro moji komunitu důležití. Vím, že to bude těžké studovat dlouhé roky, když mám rodinu, ale věřím, že i tohle s Vaší pomocí dokážu. Vím, že jste mi vždy podali pomocnou ruku a nikdy jste nás studenty na učilišti neopustili, i když nastaly různé problémy. Omlouvám se, že nyní žádám znovu o podporu.
Gracianimu platíme školné cca 950 Kč měsíčně
Píše nám náš účetní, pan Víctor Gavilán Mazacote. Posledních 15 let je naším nepostradatelným pomocníkem. V jeho auditorské kanceláři máme deponovanou hotovost, kterou operativně vydává jeho zástupkyně Lic. Estela podle našich pokynů studentům, nemocným apod. Naše činnost by bez této (bezplatné!) pomoci byla jen obtížně možná.
Drazí přátelé z České republiky,
obracím se na Vás všechny z daleké Paraguaye, abych Vám popřál všechno nejlepší do nového roku a poděkoval za dlouhá léta spolupráce – je neuvěřitelné, že vstupujeme již do patnáctého roku! Ten čas tak rychle uplynul, někdy člověk pochyboval, když přišly nezdary, jindy se radoval z úspěchů. Ale dnes s jistotou vím, že to všechno stálo za to. Naši přátelé Čamakokové dnes vidí život z nové perspektivy, a to mě motivuje i nadále je podporovat. Já osobně to dělám a budu dělat, dokud budu moci, ne kvůli nějaké jejich vděčnosti, ale pro svůj dobrý pocit, že jsem alespoň něčím přispěl pro jejich lepší budoucnost. Od Vás za to, milí přátelé, dostávám mnohem víc, než by byly peníze – získal jsem Vaše přátelství a důvěru a také možnost setkat se blíže s našimi indiánskými bratry, což se mi do té doby jevilo nemožné.
Ať jste především zdraví a ať Vám všechno vychází! Objímám Vás, Váš Víctor
Na transparentní účet našeho sdružení letos přišly dary v hodnotě 282 765 Kč.
Díky Vaší štědrosti (včetně zůstatku na účtu za rok 2018) jsme tedy v roce 2019 mohli darovat na naše projekty celkem 430 880 Kč (tj. 17 800 dolarů do Paraguaye a 800 euro pro studenta Joaquína na Kubu).
Naše provozní výdaje činily 5 027 Kč (obálky a poštovné za rozesílání darovacích smluv, platba za webhosting, drobné dárky do Paraguaye).
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Buenos días, somos estudiantes de la escuela de idiomas BMA. Nuestra escuela está en una ciudad pequeña. La escuela tiene solo 120 estudiantes. Nuestra profesora nos dijo sobre los Checomacocos y eso nos interesó mucho, así que nos enteramos sobre su organización y sus proyectos.
Leímos todo en su página web, hicimos una presentación y la presentamos en cada clase de la escuela. Así informamos también a nuestros compaňeros que no estudian espaňol. Creamos un cartel (ver anexo). Quisimos donar algo y por eso organizamos una colecta caritativa en nuestra escuela. En casa hicimos bollos, magdalenas, flan, galletas y perritos calientes y después durante tres días en las pausas entre las clases vendemos todo. Sacamos 2305,- Coronas Checas. Ustedes pueden usar este dinero para lo que necesiten.
Děkujeme studentům i paní učitelce španělštiny Denise Kasíkové
26. 11. 2019
Naše krásná studentka Aury je novopečenou zdravotní sestrou a také maminkou. V srpnu se jí narodila holčička Emily. Nevyvíjí se jak má, má vrozenou toxoplasmozu a poškozený mozek, hrozí, že bude mít i poruchu hybnosti a zraku. Aury i její partner jsou zoufalí, chodí z nemocnice do nemocnice a modlí se za zázrak. Na základě prosby Aury se velice rychle složili čeští dárci na Emilčinu magnetickou rezonanci mozku - potřebovala cca 5 200 Kč.
Zpráva od Aury, 15. prosince 2019:
Vážení přátelé v ČR: už jsme absolvovali magnetickou rezonanci a na jejím základě nám doktor řekl, že Emilka má hydrocefalitidu, ale že množství mozkomíšního moku není zatím kritické. Pokud by k tomu došlo, museli bychom na operaci. Modlíme se za Emilku a také vzdáváme Bohu díky za to, že nám přivedl ku pomoci Vás. Vaši pomoc vidí a žehná Vám, oplatí Vám to. I my Vám děkujeme z celého srdce a prosíme Boha, ať Vás provází.
Rodiče Emilky mají i jiná značná vydání, protože v Paraguayi je zdravotní péče placená a neexistuje zdravotní pojištění. Děkujeme všem dárcům, kteří nadále na toto děťátko přispívají. Se souhlasem rodičů připojuji fotografii Emilky.
Leda Vanessa (na společném snímku vlevo v druhé řadě) pokračuje úspěšně ve studiu kurzu pro letušky. V září se zúčastnila výcviku přežití po ztroskotání letadla... Vyvezli je autobusem asi dvě hodiny za hlavní město a vysadili v pusté oblasti. 14 dívek dostalo celkem 2 litry vody na den a žádné jídlo. Postavily si přístřešek a zkoušely ulovit něco k snědku. Našly jen pár kokosů...
Paulina studuje prvním rokem pedagogickou fakultu. Žije s bratrancem v předměstské indiánské kolonii. O víkendu jim někdo vypálil dřevěný domek, který si sami postavili. Uhasili požár, zachránili polovinu věcí a příbytek si provizorně opravili. Nejvíc je mrzí ztráta trvanlivých potravin. Přispěli jsme Paulině jednorázovou částkou cca 1 200 Kč na nový nákup...
Romina si našla nový podnájem, protože majitel studentské ubytovny zdražil od příštího měsíce o 100 %.
S prosbou o pomoc pro svoji matku se na nás obrátila Hadasa, která žije již trvale v Asunciónu a pracuje v neziskové organizaci jako "streetworkerka" - má na strarosti indiánské děti a mládež v Asuncionu, kteří žijí a živí se na ulici. (Pro zajímavost: není mezi nimi ani jeden Čamakok)
2. září 2019
Milí přátelé z České republiky, dobrý den.
Píše Vám indiánka z kmene Čamakoko Hadasa Baez Martinez z Paraguaye s prosbou o finanční pomoc pro moji maminku Fanny Martinez. V lednu jí diagnostikovali pokročilou rakovinu prsu a od té doby statečně bojuje a snaží se neztrácet naději a víru. My se zas snažíme shánět prostředky na její léčbu (pozn. v Paraguayi nemají veřejné zdravotní pojištění a veškerá lékařská péče je plně hrazená pacienty). Asi před měsícem nás informovala její lékařka z onkologické nemocnice, že maminka potřebuje léčbu lékem pertuzamab, a to 18 dávek. Dala nám lhůtu do poloviny září, abychom si lék sehnali. V lékárně stojí jedna dávka cca 168 000 Kč (přepočet ze 42 milionů paraguayských guaranies), takže na požadovaných 18 dávek bychom potřebovali asi 3 miliony korun! To je pro nás samozřejmě nereálné. Obrátili jsme se na vládní nadaci Diben, která pomáhá lidem bez prostředků, jako jsme my, ale po dvou týdnech nám sdělili, že cena léků je příliš vysoká i pro ně, že by nám mohli přispět jen nepatrnou částkou. Našli jsme potom soukromou Asociación de Guerreras de Cancer (Sdružení bojovnic proti rakovině), kde nám doporučili najmout si advokáta, který podá dovolání na Ministerstvo zdravotnictví, a pokud uspějeme, tak nám zaplatí celou léčbu. Sehnali jsme všechna potřebná potvrzení, výsledky atd., ale nyní bychom potřebovali cca 6 000 Kč, abychom mohli zaplatit toho advokáta, aby to podal. Během 14 dnů bychom měli znát výsledek, mělo by to vyjít. Protože tato platba je pro nás těžko dosažitelná, napadlo mě obrátit se s prosbou o pomoc pro moji maminku na přátele v České republice. Děkuji Vám za pochopení.
19. 9. 2019
Děkujeme dárcům, kteří obratem Fanny podpořili!
Fanny na podzim 2019 pokračuje dalším cyklem chemoterapie a čeká na operaci. V prosinci již nastoupila do nemocnice, ale termín jí změnili na druhou polovinu únoru...
Nueva Esperanza (Nová naděje) je osada, která vznikla v důsledku českého daru. Asi polovina rodin, které získaly "české krávy" odehnala svůj dobytek hlouběji do vnitrozemí vnitrozemí. Je tam lepší pastva (i v období sucha), klid i bezpečí (přes jaguáry, kteří loví telata). V osadě žije trvale několik lidí v několika dřevěných domech, kteří se...
Rozhovor s Yvonnou Fričovou v čísle 31/2019 z 2. srpna
Státní veterinární správa v Paraguayi dohlíží na pravidelné očkování dobytka. Při té příležitosti se sčítají a úředně registrují přírůstky za posledních šest měsíců. Např. Nicanor hlásil v červenci 2019 osmnácz nových telat, Mally dvanáct. Do Nueva Esperanzy se sjeli "brigádníci", aby sehnali dobytek z rozlehlých pastvin do centrální ohrady, staví se a opravují ploty. Očkuje se, značkuje. Ženy vaří, děti se všude pletou. Veterináře dovezl zaplaveným Chakem traktor, který zapůjčila radnice v Bahía Negra.
