V Paraguayi se hnuly ledy: v dubnu byl jmenován ředitelem všeobecné zdravotní pojišťovny IPS vojenský lékař dr. Fretes, který začal zavádět pořádek v této instituci, kterou neúčelně protékaly milióny a byla spojena s mnohými aférami. Dostal se k němu i případ našeho Joaquína – a obratem (od 17. července 2026) získal zaměstnání v největší veřejné nemocnici v Asunciónu a zároveň stipendium na tříleté studium při Katolické univerzitě pro atestaci v oboru rodinný lékař. Píše nám:
8. 8. 2026
Moji milí přátelé, ale spíše vás považuji za rodinu – nikdy jsem vás nepovažoval za pouhé neznámé dárce, protože jste mi vždy byli po boku jako moji průvodci, a přestože jste nevěděli, kdo ve skutečnosti jsem, jste mi pomáhali a povzbuzovali mě v každém okamžiku mého studia, ať už šlo o řešení drobných záležitostí, nebo o mé ambice uspět v životě, čehož jsem díky velkému úsilí, obětavosti a odhodlání dosáhl. Posílám vám tisíce objetí a nyní vám o sobě povím něco podrobněji...
Moji rodiče se rozešli, když mi byl asi rok, a vyrůstal jsem s babičkou, která se dost stěhovala. Když mi bylo asi deset let, chodil jsem rok do školy v Puerto Esperanze, kde byl mým učitelem Carmelo Romero. Byl jsem jeho nejlepší žák, protože mě bavilo se učit. Zůstal jsem s ním v kontaktu, i když jsme se pak zas odstěhovali. Někdy v té době jsem se taky dozvěděl, že existuje rodina a organizace Checomacoco, ale moc jsem se o to nezajímal, protože jsem měl za to, že se to týká a pomáhá pouze členům vlastní rodiny. Chodil jsem pak na střední školu ve Fuerte Olimpo a moji bývalí spolužáci – synové pana učitele Romera – mě lákali, ať jdu s nimi do zemědělského učiliště v Belénu. To by mě nikdy nenapadlo, ale teď jsem si řekl, že když budu mít kvalifikaci jako zemědělský technik, získám nějakou placenou práci a díky tomu bych v budoucnu mohl pokračovat ve studiu na vysoké škole – to mi připadalo jako dobrý plán.
Když jsem napsal svůj první dopis tetě Yvonně, bál jsem se, že mě Checomacoco odmítne, protože nepatřím do rodiny. Ale popsal jsem poctivě a upřímně, jaký jsem, kdo jsem, proč chci studovat a dušoval jsem se, že se mi dá věřit. Odpověď mě dojala k slzám, protože mě teta Yvonna napsala, že jsem přijat do rodiny a že mi věří. Poté jsem pokračoval ve studiu na zemědělské škole v Belénu po dobu dvou let a opět jsem ji opustil jako vynikající student, protože se vždy snažím ze všech sil, abych nezklamal ty, kteří mi pomáhají. Pomoci si vážím a dělám všechno proto, abych jednoho dne mohl zase já pomoci své rodině, své komunitě a obecně všem lidem, kteří pomoc potřebují. Už když jsem chodil na zemědělskou školu, uvažoval jsem, že bych se chtěl stát lékařem, ale ten sen byl pro mě téměř nedosažitelný, protože pocházím z chudých poměrů a v té době bylo velmi obtížné získat stipendium – na rozdíl od dneška, kdy existuje mnoho organizací, které stipendia poskytují. Když jsem tedy v roce 2014 dokončil studium, přestěhoval jsem se do hlavního města Asunciónu, kde jsem hledal nové příležitosti. Ale nikoho jsem tam neznal a bylo po všech termínech přihlášek a stipendií. Zkoušel jsem všechno možné, ale nemohl jsem nic najít, až jsem plakal z bezradnosti a začal jsem propadat panice a stresu. Nevěděl jsem, co mám dělat – věděl jsem jedině, že chci studovat medicínu, to byl můj jediný cíl. Nakonec mi někdo poradil, že existuje stipendium do zahraničí. Absolvoval jsem velice podrobný rozhovor, a nakonec mi řekli, že dostanu šanci, protože jen málo domorodců má odvahu tak usilovat o svůj pokrok. A tak jsem získal stipendium na Kubu, přijal jsem ho bez váhání, říkal jsem si, že nezáleží na tom, kde budu studovat, protože jediné, co chci, je stát se lékařem.
Strávil jsem v Kubě několik strastiplných let, život tam je opravdu těžký a vyžaduje všemožné oběti, ale díky Vašemu povzbuzování a pomoci od Vás – mé rodiny z České republiky, jsem vše vydržel a získal titul doktora medicíny. Měl jsme obrovskou radost a jsem Vám vděčný za všechny ty roky, kdy jste mi byli průvodci a povzbuzovali mě, abych bojoval dál, dokud si nesplním svůj sen.
Paraguay je země, kde je velmi těžké žít a najít si práci, protože do všeho proniká politická manipulace; ten, kdo má přátele mezi politiky, má zelenou a k dobrému místu ani nepotřebuje vysokoškolský titul, zatímco ti, kteří mají skutečné vysokoškolské tituly, zůstávají s prázdnou – je to stálá bitva, výdaje a oběti.
Strávil jsem čtyři zbytečné roky hledáním pracovních příležitostí v oblasti zdravotnictví a nikdy se mi nic nenaskytlo. Z každého dalšího výdaje na notářské ověření mých dokladů se mně vždy rozbolela hlava a byl jsem stále smutnější, protože jsem utrácel zbytečně. Kolik jsem jen předložil žádostí a životopisů na různých místech, ve veřejném i v soukromém sektoru, ale nikdy mi už nikdo nezavolal. A právě když už jsem si myslel, že zase promarním další rok, přišla konečně příležitost! Mám stipendium na specializaci v oboru rodinné medicíny! Budu studovat tři roky. Tuto příležitost jsem dostal díky současnému řediteli IPS. Ocenil, že jsem indián, a přesto jsem to dotáhl tak daleko – že se to málokomu podaří a že mi pomůže, abych se stal kvalifikovaným odborníkem a mohl tak bez strachu a s bohatými zkušenostmi pomáhat svým lidem.
V současné době trávím téměř veškerý čas v nemocnici, kde vykonávám službu a pohotovost; můj běžný pracovní rozvrh v nemocnici je od 7 do 17 hod. od pondělí do soboty a každé tři dny mám 24hodinovou pohotovost. V současné době – ještě ani neuplynul měsíc od mého nástupu – se už v nemocnici velmi dobře vyznám a bez obav přijímám pacienty; moc mě baví se všechno učit. Uvidíme, až dokončím tyto tři roky, možná bych se mohl dále vzdělávat, i když zatím nevím, jakým dalším oborem bych se mohl zabývat, abych mohl poskytovat ještě lepší péči svým pacientům a v komunitách. Vždy se mi sice líbila chirurgie, ale rodinná medicína je také velice krásný obor. Nejvíc se mi líbí, že se zaměřuje se na všechny věkové skupiny, protože chci pečovat o všechny bez ohledu na věk či pohlaví; proto jsem se vydal tímto směrem, protože mě motivuje pomáhat těm, kteří vyhledají naši péči. Studoval jsem medicínu ne proto, že je to v módě, ale proto, že opravdu miluji pomáhat lidem a hledat řešení jejich problémů.
Moje milá rodino, už jsem tedy úspěšně dosáhl cíle, ale vždy s vámi zůstanu v kontaktu a budu vás informovat o svém každodenním životě, když budu mít trochu volného času. Seneca řekl: "Štěstí je to, co se stane, když se příprava setká s příležitostí." Je to tak a já jsem za svoji příležitost nesmírně vděčný. Nikdy jsem žádnou příležitost neodmítl, protože všechno přichází právě včas.
Ještě jednou Vás všechny srdečně objímám, i když jste daleko, ale vždy se na Vás všechny mohu spolehnout, moje drahá rodino z České republiky.
Z Paraguaye, Joaquín 😊
27. 5. 2026.
Joaquín získal v roce 2022 titul MUDr. na kubánské univerzitě, kam ho vyslal na základě mezivládní dohody o stipendiích paraguayský stát. Od návratu podnes mu tentýž stát neumožnil získat práci v oboru, například v jeho kraji Alto Paraguay (velkém jako ČR), kde lékaři fatálně chybějí a s každým problémem je nutné cestovat stovky kilometrů do hlavního města. Celou dobu mu platíme měsíčně cca 3 500 Kč (milion guaranies), aby nemusel jít žebrat. Naše intervence coby krajanského sdružení u MZV nebo zahraničního výboru poslanecké sněmovny či zastupitelských úřadů nemají žádnou odezvu.
Ahoj teto Yvonno, jak se tam všichni u Vás máte? Posílám tisíc pozdravů všem přátelům a známým z Paraguaye.
Čas plyne, měsíce ubíhají – už jsme zas skoro v polovině roku. Co se týče mé situace, neustále, pořád a dokola dělám to samé – obcházím úřady a žebrám o práci, ale bohužel zatím nic, pořád nemohu ani zavadit o žádnou práci. O všem rozhodují politici, a většina z nich jsou lháři.
I ten generální ředitel zdravotnictví v Alto Paraguay, který nám toho minule tolik nasliboval, má pořád spoustu řečí, ale všechno je to lež. Hledal jsem různé způsoby, jak se s ním spojit přes jiné lidi, ale jeho odpověď je vždy stejná. Jedná s tebou, jako by ti už za pár dní měli dát nějakou pracovní smlouvu, na což jsem mu vždy při mých prvních setkáních skočil, ale jsou to jen řeči a manipulace politiků, už mě ani nepřijme k audienci. Také paní doktorka Dalila z DINASAPI (odbor pro nativní zdravotníky na ministerstvu zdravotnictví) vždy říká to samé (nám čtyři roky odepisuje, že "vystavení pracovní smlouvy není jen tak, že všechno má svůj proces"), ale vypadá to, že to všechno jsou taky jen výmluvy, protože lidi z ministerstva pro své příbuzné pracovní smlouvy velice snadno a bez odkladu uzavírají . Poslední dobou za těmito lidmi chodím stále víc jako zkroušený prosebníček, abych je prostě lidsky prosil, ale je mi to velice trapné, že je obtěžuji. Je to strašně vyčerpávající.
Někdy si jdu sednout někam na kafe, když už jsem z toho chození unavený (nemohu jezdit MHD, abych ušetřil), přemýšlím o své situaci, a pak jdu zase dál. Získal jsem titul profesionála, ale je mi to k ničemu – stejně nemohu pracovat nebo mít nějakou – jakoukoliv – práci v oboru, který jsem studoval. Cesta k tomu, stát se lékařem, je dlouhá a plná obětí. Rád bych dále studoval a specializoval se, protože snad jako specialista bych měl větší šanci najít něco ať už ve veřejné nebo soukromé nemocnici. Ale nemohu se ani účastnit nějakých odborných kurzů, protože vždycky musíš mít doporučení a razítko od zaměstnavatele.
Dr. Carlos mi vždycky poradí s byrokratickými a praktickými věcmi, někdy chodí na úřady i se mnou. Pan účetní, Lic. Estela a Lic. Irma z si také na mě vždycky udělají čas, i když jsou velmi zaneprázdněni, ale vždy si najdou chvíli na povzbuzení a rozhovor, protože dobře znají obtíže naší země. V současné chvíli se všechno točí kolem politiky, protože v červnu budou volby a pak v říjnu dojde ke změně prezidenta (snad).
Jsem moc rád, že si mohu s Vámi alespoň takto na dálku otevřeně popovídat... Objímám Vás všechny...
Tento emotivní dopis je tečkou za opravdu náročnými léty Gracianiho studia s mnoha peripetiemi, které vždy svou vytrvalostí, pílí a odhodláním překonal. Je jedním z mála vysokoškolsky vzdělaných nativních učitelů – což mu prozatím nijak nepomáhá v tom, aby získal placené místo ve svém kraji. Doufáme, že byrokratický "proces" bude v jeho případě rychlejší než v případě MUDr. Joaquína, který je od roku 2022 stále bez práce!
20. 5. 2028
Milí přátelé - Vy všichni, kteří jste byli dlouhé roky součástí organizace Checomacoco. Přeji si, aby tyto řádky dorazily ke každému z Vás jako projev vděčnosti a nesmírných díků... každému z Vás... Píšu Vám tento dopis z celého srdce, s láskou a náklonností, kterou k vám chovám. Nikdy na Vás nezapomenu, mám Vás hluboko v srdci...
Podařilo se mi dokončit vysokoškolské studium v oboru pedagogika se zaměřením na sociální práci. Dokázal jsem to, díky Bohu a Vám a Checomacoco. Umožnili jste splnění zdánlivě nedosažitelného snu chudého kluka stát se profesionálním učitelem.
V červenci 2025 jsem začal pracovat na své diplomní práci, jako téma jsem si zvolil Důsledky domácího násilí na studijní výsledky studentů středních škol. Byl to náročný a velmi komplexní výzkum a téma mě velmi zajímalo, protože je velmi aktuální a relevantní a má opravdu velký dopad na studenty. Dokončil jsem práci ve stanoveném termínu a 5. 12. 2025 jsem ji obhájil. Byl jsem velice dojatý a šťastný.
A 13. 5. 2026 jsem obdržel svůj vysokoškolský diplom – jsem Licenciado (Mgr.) Je neuvěřitelné, že se mi podařilo překonat všechny překážky. Dosáhnout mého snu nebylo snadné. Byl jsem bosé dítě bez budoucnosti, ale s nadějí, že se jednoho dne věci změní, a tak se také stalo. Dnes je ten chudý chlapec magistrem pedagogických věd!! Na cestě bylo mnoho překážek, těžkostí a utrpení, hodně jsem se naplakal po nocích, ale všechno jsem překonal a nikdy jsem se nevzdal. Držela mě moje hrdost a víra v můj sen, vděčnost za Vaši drahocennou pomoc a stálé povzbuzování všech, kteří mě podporovali po celou dobu studia.
Dnes vím, že se všechna ta námaha vyplatila. Děkuji všem, kteří do mě vložili svou důvěru, nekonečně děkuji... Splnil jsem si nejen svůj sen, ale také jsem učinil hrdými svoje rodiče a dodržel jsem to, co jsem slíbil i Vám – že vytrvám a dosáhnu cíle. Jsem stále stejně skromný a vděčný za možnost změnit svoje bezútěšné životní předurčení – za možnost najít svůj životní cíl a zajistit lepší budoucnost pro celou rodinu.
Budu navždy vděčný každému z Vás – neznámým přátelům z České republiky, členům organizace Checomacoco, každému z Vás, kdo jste mi během mého studia na univerzitě poskytovali svou spolupráci, nezištně mě podporovali a respektovali, z jakých poměrů pocházím a jaký jsem. Chci také poděkovat panu účetnímu Gavilánovi, milé paní Estele a doktoru Carlosovi, kteří mi v Paraguayi vždy podali pomocnou ruku s úctou a bezpodmínečnou podporou. Bůh Vám žehnej navždy, navždy, navždy, navždy. Srdečně vás všechny objímám a nekonečně děkuji.
Nemám Vám co víc říct, loučím se s Vámi těmito slovy s hlubokou vděčností ke každému z Vás. Děkuji, děkuji, děkuji!!!
S úctou, Licenciado Graciani Barboza Balbuena
31. prosince 2024
Milí přátelé,
jednou to přijít muselo: rozhodli jsme se k Novému roku 2025 ukončit příjem peněz na náš účet a po dvaceti letech pomalu utlumit naši činnost ve prospěch paraguayských přátel.
Děkujeme Vám za stálou podporu a sympatie; vážíme si Vaší spolupráce a štědrých finančních darů.
Jsme rádi, že
jsme to všechno zažili a Vy s námi. Paraguayská zkušenost
nám změnila pohled na mnohé věci, naučila nás trpělivosti,
vděčnosti a respektu.
Myslíme si, že to byl dobrý příběh.
Chov dobytka, který si "čeští Čamakokové" a jejich babička Hermína tak přáli a požádali nás o pomoc, pořád trvá. V Puerto Esperanze i v Nueva Esperanze. Ti, kteří náš počáteční dar ("věno od dědečka") pojali jako příležitost, z toho mají prospěch. Byli i tací, kteří ho promarnili, ale naštěstí jich nebylo mnoho. Naším úkolem nebylo nikoho vychovávat a poučovat, co by (ne)měli se svým životem dělat.
Dali jsme příležitost ke studiu na zemědělské učilišti i na univerzitních oborech řadě mladých lidí. Někteří stále ještě studují – budeme je finančně i morálně podporovat, dokud nezískají svůj vysněný titul.
Finanční rezervu máme i pro případy, že by se někdo dostal do náhlých zdravotních obtíží – v Paraguayi si zdravotní péči plně hradí pacient.
Pokračování ve vyplácení peněz potřebným nám zaručí pan účetní Gavilán a jeho auditorská kancelář v Asunciónu. Pracuje pro nás už dvacet let – operativně, efektivně a hlavně zadarmo! On i jeho pravá ruka Lic. Estela jsou čestnými členy Checomacoco, stejně jako dr. Carlos Benítez, veterinář, s kterým jsme se kdysi seznámili v Chaku. Dohlíží na očkování "našeho" dobytka a koní, poskytuje telefonické rady chovatelům, ale hlavně působí jako náš studijní koordinátor a mentor VŠ studentů, kteří se dostanou do nějakých nesnází – ať už osobních nebo daných byrokratickými překážkami. Rádi bychom na závěr tyto tři naše přátele, bez kterých by Checomacoco nikdy v Paraguayi nemohlo fungovat, pozvali do České republiky, abychom jsme se jim revanšovali aspoň touto formou. Pozvání přijali, ale termín zatím není stanoven pro zdravotní problémy dvou z nich. Až přijedou, dáme vědět a naplánujeme nějaké/á společné setkání...
Lorenza – absolvovala právnickou fakultu na Universidad tecnológica Intercontinental v Asunciónu a je "abogada". Má naději pracovat v oboru, v právní kanceláři, kam chodila na praxi. Napsala nám: "Milí přátelé, cíl dosažen! Myslím tím svůj slib, že vystuduji svůj vysněný obor… Absolvovala jsme na výbornou, včetně obhajoby mé diplomky. Ráda bych vzkázala všem mým dárcům, kteří byli po dobu mých studií součástí mého života a podporovali mě až do konce, že já i celá moje rodina jsme Vám hluboce vděční. Díky Vašemu optimismu jsem překonala všechny těžkosti. Je to silný příběh – pracovat společně a pomáhat lidem, kteří to potřebují. Jste naším vzorem. Znovu Vám za všechno děkuji a zdravím srdečně z Paraguaye."
(Alejandra, nejmladší sestra našich právniček Lorenzy a Marie Cecilie, přerušila studium veterinárního lékařství – narodila se jí dcera, která zpočátku měla neurologické zdravotní problémy, obě jsou nyní u rodičů v Chaku; otec dítěte je místní)
Evani – absolvovala pětiletý ekonomický obor na Universidad del Norte v Asunciónu, je účetní. Uchází se o místo ve státní správě v jejím rodném Fuerte Olimpo. Také ona děkuje všem dárcům, že "jste mě vždycky podporovali, věřili ve mě, a po celou dobu jste mi poskytovali úžasnou podporu – děkuji, děkuji za vše." Naše paní účetní Estela vždy Evani velice chválila za její preciznost, dochvilnost a korektní chování.
Graciani absolvoval pedagogický obor Universidad Tecnológica Intercontinental v Concepciónu a stal se učitelem. Během studia se oženil a zabezpečoval živobytí pro svou ženu a dvě děti. Nikdy se nebál fyzické práce a odpovědnosti. Během studia na zemědělském učilišti v Belénu poznal "radost ze vzdělávání", jak se z toho vyznával ve svých dojemných dopisech. Rozhodl se proto pro povolání učitele, aby svůj objev mohl zprostředkovat i dalším dětem. Často pochyboval, jestli zvládne vysokou školu, ale přes těžkosti všeho druhu svého cíle dosáhl. Diplomní práci obhájil na trojku a nyní čeká na svůj "título" – snad v březnu... Tato paraguayská praxe na konci studia, kdy absolvent čeká až rok na svůj diplom (potvrzení dosažené kvalifikace), prý "má svůj proces, ověřování, legalizace, úředních formalit a projednávání", nám zůstává záhadou... Doufejme, že poté nastane úspěšný "proces" získání pracovního místa v nějaké venkovské škole, kde stále chybí učitelé...
MUDr. Joaquín je příkladem takové paraguayské byrokracie. Od roku 2022, kdy se stal lékařem a vrátil se ze studií na Kubě do vlasti, je stále nezaměstnaný. Během úmorného a stále marného čekání na další a další "přijímací řízení", konkurzy, pohovory, neustálé předkládání notářsky ověřených papírů atp. mu pomáháme i nadále přežívat měsíční finanční podporou.
V paraguayském deníku ABC se 25. 9. 2025 objevil článek o jakémsi regionálním politikovi, který označil svého kritika za "Čamakoka", aby ho zesměšnil. Dopisovatel listu z "naší oblasti" se k tomu vyjádřil takto:
"Politik chtěl onoho člověka očernit, ale projevil jen svou etnickou negramotnost. Čamakokové neboli Išir Ybytoso žijí v několika komunitách podél řeky Paraguay v regionu Alto Paraguay, a přestože žijí v tak odlehlých místech, ignorováni státem, jsou to velice pracovití lidé, kteří se o nic neprosí. Nejezdí s rodinami do hlavního města, aby tam blokovali ulice, žebrali, nebo se věnovali prostituci, jako to dělají příslušníci jiných domorodých skupin. Mají zcela odlišnou kulturu: jsou to pracovití lidé.
Čamakokové mají mezi sebou potomky Evropanů, kteří v oblasti v minulosti žili, a tento vliv se na nich odráží. Možná proto jsou tak pracovití. Řada z nich je zaměstnaná na rančích, někteří mají dokonce vlastní dobytek, jiní pracují ve stavebnictví v soukromém i veřejném sektoru, jiní jsou rybáři; jejich ženy vytvářejí krásné tradiční rukodělné výrobky a věnují se jejich prodeji. Najdeme u nich i vystudované profesionály: lékaře, učitele, zdravotníky. Nemají čas žebrat, protože pracují. Naopak, množství pracovních míst jim umožňuje pohodlně a moderně bydlet. Většina z nich má vlastní dopravní prostředky, hlavně motocykly – a toho všeho dosáhli svým vlastním úsilím."
Od 11. do 25. června byl v ČR na naše pozvání náš dlouholetý spolupracovník z Paraguaye – veterinární lékař Carlos Benítez. Cestu bohužel musel odložit pan účetní i jeho pravá ruka Estela, oba z vážných zdravotních důvodů. Po vzájemné domluvě se tedy Carlos vydal sám – jako průzkumník; byl to jeho první výlet do vzdálené ciziny... Chodili a jezdili jsme po výletech, setkávali se s přáteli, pozorovali ČR, jedli česká jídla a pili birel... (Praha, Jindřichův Hradec, Vyšší Brod, Šumava, Krkonoše, Ostrava, Plzeň, vodácký výlet na Sázavě, Koněpruské jeskyně, Bílá nemoc v divadle ABC, Balada pro banditu ve Vinohradském divadle, rytířský souboj na zámku Dětenice, zoo, muzea, trampská hudba, filmy se španělskými titulky – největší úspěch měl Limonádový Joe...). S paraguayskou zkušeností v zádech jsme si uvědomovali, jak to tady máme krásné, čisté, fungující... (Náš itinerář můžete vyčíst z výdajů na našem transparentním účtu.) Carlose nejvíc překvapily naše hojné lesy a rozmanitá příroda, milí a vstřícní lidé, jak moc tady sportujeme a trávíme aktivně volný čas, a obecně, jak pořád někam spěcháme a chodíme na čas :-)
Adios Carlos y gracias por todo!
Zde jsou některé Carlosovy dojmy (5. 7. 2025):
Česká republika mě pozitivně překvapila a cítím se velice obohacen – z každého místa, které jsme navštívili, jsem si odnesl kousek historie, často smutné (pozn.: osud Mistra Jana Husa, války, heidrichiáda, ruská okupace...), ale zároveň inspirativní. K mým nejsilnějším zážitkům patří dvě divadelní představení, zejména Bílá nemoc se svým jednoznačným protiválečným poselstvím. V Jindřichově Hradci mě překvapily obrovské Krýzovy jestličky i vyprávění, jak se u vás slaví Vánoce. Ovšem vrcholným zážitkem byla účast Náčelníka v tamním půlmaratonu a jeho vítězství v kategorii nejstarších běžců. Byl jsem také nadšený setkáním s bývalou dlouholetou ředitelkou Základní umělecké školy paní Kulhavou, před jejíž prací smekám. Šumava předčila všechna moje očekávání, tamní příroda tak bujná a plná života, stejně jako Krkonoše – procházel bych se po těch stezkách donekonečna. Podobný údiv jsem zažil také v podzemních jeskyních a nadchla mě i navazující procházka podél Vltavy ze Sv. Jana a historie trampingu a jeho současná podoba. Nezapomenutelná byla také jízda vlakem do a z Ostravy a poznání města tak spojeného s těžkým průmyslem. Také plzeňský pivovar je s ničím neporovnatelný, nejen produkce opravdu nejlepšího piva na světě, ale také celý provoz, historické budovy a sklepení, podobný dojem ve mě nechalo mladoboleslavské muzeum Škody – chápu, že na tuto značku jsou Češi právem tak hrdí. Velice zábavné mně přišlo vysvětlení, co znamená slovo "škoda" a historie písničky "Škoda lásky". Neuvěřitelné technické informace mi také zprostředkovalo Národní technické muzeum a Zemědělské muzeum v Praze. A Praha – s ničím nesrovnatelná. Ani se to všechno nedá vstřebat: takové bohatství historie a kultury, památky, ulice a uličky, rozhledna, ale třeba i alchymistická hospoda! A všechno to skvělé jídlo a zákusky!!
Zaznamenal jsem jedinou negativní věc, a sice, že skoro nikde nemají pro turisty žádné informace ve španělštině.
Takže mi nezbývá než ze srdce poděkovat Yvonně a Pavlovi, že mě tak srdečně přijali ve svém domě, všechno mi vysvětlovali a seznámili mě s bezvadnými přáteli. Všechny dojmy zůstanou už napořád v mém srdci. Děkuji také Hermíně a Albertovi, kteří stáli na počátku tohoto neuvěřitelného příběhu...
14. 4. 2025 Po téměř třech letech nepochopitelných obstrukcí po návratu s lékařským diplomem z Kuby Joaquín konečně složil akreditační zkoušku u ministerstva zdravotnictví a může vykonávat svou vytouženou profesi. Nyní si vyřizuje formality a s napětím dál sledujeme, jaké místo se mu podaří získat. Chtěl by si udělat ještě nějakou specializaci (nejraději chirurgii). Děkujeme všem dárcům, kteří umožnili Joaquínovi přečkat psychicky náročné období od zkoušky ke zkoušce – platíme mu podnájem a malou apanáž na přežití...
Po závěrečných státnicích začíná poslední semestr a společně s kolegyní (studují ekonomii a účetnictví) budou psát práci o solární energii – v Puerto Esperanze se dokončuje státní projet solární elektrárny... V prosinci úspěšně odevzdala "pre-tesis", jakýsi nástin své budoucí práce.
Evani děkuje všem dárcům z České republiky za stálou a pravidelnou podporu.
26. 3. 2025
To má napsáno na tričku od včera Lorenza (ta nejmenší uprostřed). Složila úspěšně státnice na právnické fakultě a na úplný závěr studia (tak to chodí v Paraguayi) bude psát diplomku. V tomto semestru k tomu bude navštěvovat povinný kurs, vybere si téma a pod vedení "tutora" začne psát. Budeme ji nadále podporovat.
23. 3. 2025
Na transparentní účet našeho sdružení v roce 2024 přišly dary v hodnotě 226 850 Kč.
Naše provozní výdaje vloni činily 499 Kč (prodloužení www domény). Vše ostatní jsme zaplatili z osobních zdrojů.
K 1. 1. 2025 zbývá na našem účtu celkem 427 631, 40 Kč (včetně 201 280,40 Kč z roku 2023). Tento zůstatek bude sloužit jako finanční rezerva pro dofinancování našich projektů (studenti, zdraví, cesty 3 osob do ČR).
Včetně tohoto zůstatku jsme darovali od roku 2006 do Paraguaye celkem 5 663 987 356 Kč.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nebyli v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, aby se ozvali na adresou na checomacoco@yahoo.com
Bohužel se mi opět nepodařilo získat aprobační zkoušku. Bylo nás celkem 13, uspěli pouze tři, my ostatní nevíme, proč to tak dopadlo. Jeden venezuelský kolega to už dělal bezúspěšně jedenáckrát. Snažil jsem se připravit co nejlépe a i ze zkoušky jsem měl dobrý pocit. Byl jsem si velmi jistý, že to dnes zvládnu, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak nevím. Teď se cítím velmi špatně a stydím se před všemi mými českými přáteli, kteří mě celou dobu podporují. Ale budu se snažit dál a budu to zkoušet dál... Děkuji, že mě stále podporujete a i přes tyto nezdary mi nadále věříte. Mluvil jsem také s Lic. Estelou o mé situaci, vážím si toho, jak mě stále motivuje, abych neztrácel odhodlání, vysvětlila mi, že tady v Paraguayi má prostě všechno svůj proces... Chci po svátcích mluvit s ředitelem nemocnice, kde jsem byl na praxi, jestli by mě tam nenechali nadále zadarmo pracovat. Tentokrát to bude moje osobní prosba (jeho podzimní praxi se podařilo dojednat přes odbor nativního obyvatelstva na ministerstvu zahraničí) a doufám, že by mi mohli vyhovět, když mě teď už poznali a oceňovali moje pracovní výkony, dochvilnost a zájem o všechny obory, kde jsem působil. Děkuji Vám za všechno...
MUDr. Joaquín Chamorro, 17. prosince 2024
Platíme Joaquínovi podnájem, živobytí a jízdné do nemocnice, celkem cca 7 300 Kč měsíčně
Drazí přátelé,
chci se s Vámi podělit o svou obrovskou radost. Dnes jsem podepsala svou první pracovní smlouvu na zdravotním středisku v Capiatá!!! (předměstí Asunciónu, kde Aury žije se svou postiženou pětiletou dceruškou Emilkou a tříletou Genésis)
Teď budu mít konečně příležitost Vám ukázat, co jsem se naučila a co ve mně je (Aury je diplomavaná zdravotní sestra, univerzitu absolvovala s výborným prospěchem a pochvalou děkana v roce 2022). Nyní konečně získaly registraci u Ministerstva zdravotnictví také ostatní moje soukmenovkyně, které jsme v posledních čtyřech letech dokončily univerzitní vzdělání v oboru zdravotnictví (a které jsme podporovali: Romina, Samanta, Rosaicela, Elci). Budu mít dobrý a pravidelný plat a vyhlídku na důchod.
Píšu také proto, abych Vám poděkovala. Ačkoliv moje cesta za snem byla opravdu nelehká, nikdy jste mi nepřestali věřit, a za to Vám patří mé nekonečné díky. Byly chvíle, kdy jsem byla zcela na dně a myslela jsem, že z toho není východisko, ale Vy jste mě nikdy nenechali na holičkách, vždycky jste mi věřili a po celou dobu mně finančně pomáhali a hlavně mě povzbuzovali – to zůstane napořád v mém srdci.
Slibuji Vám také, že řádně vychovám svoje dcerušky (otec děvčátek rodinu podporuje, ale nežijí společně pro jeho špatný psychický stav kvůli postižené dceři). Emilka vyžaduje mnoho péče, takže Genesis je trochu stranou, ale je velice inteligentní a povedu ji k tomu, aby byla silná a cílevědomá.
Děkuji také panu účetnímu Lic. Gavilánovi, Lic. Estele a všem bezvadným lidem v jejich kanceláři, za všechnu trpělivost a podporu. Vážím si toho, že mě vždycky laskavě přijali a jednali se mnou jako se sobě rovnou. Vždycky mi podali pomocnou ruku a přidali povzbudivý úsměv. Jste všichni andělé, které mi seslal Bůh.
Děkuji Vám za všechno a nikdy na Vás nezapomenu.
Vaše Aury (Asunción, 7. 9. 2024)
Na transparentní účet našeho spolku v roce 2023 přišly dary v hodnotě 304 912 Kč.
Na naše projekty jsme vloni darovali 273 705 Kč (tj. 12 300 dolarů). Od roku 2006 jsme celkem do Paraguaye darovali 5 236 356 Kč.
Před osobní návštěvou v Paraguayi jsme nakoupili dárky za 27 836 Kč (keramické fotografie na hroby Hermíny, Angely, Fanny a Pabla Romero, sošku Pražského jezulátka pro pana účetního, český křišťál a granát, jezdecké návleky, hlavolamy, poštovní známky, obrázkové knížky pro děti, četbu klasických knih ve španělštině, hračky a drobnosti pro děti, dezinfekce vody). Naše provozní výdaje vloni činily 5 242 Kč (4 918 Kč za www doménu a její provoz, 262 Kč poštovné - rozesílání smluv, 62 Kč nákup v papírnictví). Vše ostatní platíme z osobních zdrojů.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Předem mého dopisu Vám všem chci popřát šťastné Vánoce a všechno nejlepší do nového roku.
Píšu mým dárcům, kteří mě podporují, že dělám všechno, co můžu, abych dostal pracovní povolení. Skoro před rokem a půl jsem promoval jako MUDr. na Kubě a dosud nemůžu pracovat v mé vlasti, protože uznání mého titulu se strašně protahuje. Nemohu to nijak urychlit, tak se jen usilovně učím a připravuji k aprobační zkoušce, která má být v dubnu. Pracovat nesmím.
V Paraguayi je situace ve zdravotnictví těžká. Státní úředníci a některé soukromé firmy mají platit určité zdravotní pojištění, ale nedělají to, a tak nejsou veřejné zdroje na ošetření nemocných. Např. když je někdo hospitalizován, nemocnice nemají ani základní léky, maximálně ti dají nějaký paracetamol (acetaminofen). Specializovaná vyšetření ve veřejných nemocnicích jsou absolutně nedostupná. Kdo má prostředky, může se obrátit na privátní nemocnice, které mají vynikající služby, ale je to velice drahé.
Nikdo z mé rodiny nemá zdravotní pojištění a protože jsme nemajetní, bál jsem se vždycky toho, že někdo z mých příbuzných těžce onemocní. Proto jsem se chtěl stát doktorem, abych mohl pomáhat komukoliv, kdo by to potřeboval. Je tady tolik míst a indiánských osad, kde žijí lidé s tak nízkými příjmy, že nemají přístup k lékařské péči, nemocnice jsou navíc nesmírně vzdálené. Většina lidí nemá žádné povědomí o tom, jak funguje lidské tělo, ani netuší, jak tady (ne)funguje zdravotní péče, nikdy neslyšeli o prevenci apod. Mám v tomto směru mnoho nápadů a plánů, ale musím být trpělivý.
Tak se prostě zatím učím a nějak přežívám, ačkoliv je to dost těžké, protože si zatím nemůžu vydělávat. Zdejší politika všechno manipuje a pro normálního smrtelníka je nemožné nějak ovlivnit, nebo se bez následků domáhat. Snad mi to už brzo dobře dopadne.
Dopis studentů gymnázia MBA:
Vaši oblíbení studenti z BMA jsou, stejně jako loni, zpět. Jako další generace Třeťáků jsme uchovali tuto tradici na naší škole a zaznamenali ještě ve větším a grandióznějším měřítku, než kdy dříve. Několik týdnů jsme pilně připravovali charitativní second hand, vybírali oblečení od studentů a dobrovolníků, a nakonec jsme second hand měli otevřených celých šest dní, protože jsme vůbec poprvé second hand otevřeli pro veřejnost!
Letos byla rekordní nejen velikost našeho secondhandu, ale také částka, kterou jsme byli společnými silami schopni vybrat - 13 500 korun. Tuto bychom chtěli věnovat studentce Alejandře k jejímu studiu na veterině.
Pokud by byly peníze potřeba někde jinde, zvolit výběr na Vás.
Spoustu lásky posílají studenti z 3. ročníku
Uplynul rok, kdy ve věku 55 roků zemřela Fanny. Jedna z jejích dcer, Hadasa, na ni zavzpomínala takto:
Maminka je jen jedna. A žádná nebyla jako ta naše. Neužila si mládí, protože měla nás – osm dětí (a tři, které zemřely) – jedno za druhým. Nikdy nebyla na kosmetice, nemalovala se, nenosila značkové oblečení ani podpatky, aby vynikla její ženská figura a aby vypadala vyšší. Věnovala se jedině mateřství a pomáhala otci vydělávat na domácnost. Společně odvedli jako rodiče skvělou práci při výchově a všem nám dali vzdělání. Maminka vstávala první a poslední chodila spát, za svítání rozdělala oheň, podojila a zadělala na chleba, když měla hotovo, vzbudila děti a snídali jsme kolem jednoho stolu, byli jsme mrňata a nedovedli to ocenit. Po snídani nám rozdala úkoly, aby měl každý něco na starost a abychom se neškorpili, když nás bylo tolik. Pekla a vařila taky na prodej, aby nám přilepšila. Oběd musel být přesně v poledne a odpoledne jsme s ní my děti chodili k řece – ona prala a my jsme řádili ve vodě. Nakonec nás posadila na schůdky do řeky a jednoho po druhém pořádně umyla. Domů jsme se museli vrátit před soumrakem, aby ještě poklidila dům a připravila večeři, než se setmí, protože jsme neměli světlo, jedině voskovou lampičku, kterou maminka udělala. Nikdy neměla paní na hlídání ani žádnou sestru nebo kamarádku, která by jí pomohla s dětmi nebo s domácími pracemi. Když bylo některé z dětí nemocné, celou noc u něj bděla, a ráno zas šla bez odpočinku sbírat polena na oheň a nosila nám z lesa palmové výhonky. Pro své děti zapomínala na sebe, nehleděla na to, že ženské tělo má svoje limity, jen Pán Bůh ví, jak to všechno mohla vydržet. Když dozrávalo ovoce (guayaba, mango a tak) chodili jsme do sadu dědečka a babičky vzdáleného asi 18 km – pro nás to byl prima výlet, ale maminka se vracela naložená ovocem. Nikdy si na nic nestěžovala a dovedla nás všechny k tomu, abychom dokončili střední školu, dohlížela, abychom se připravovali na zkoušky a tatínek nás zkoušel. Postoupit do dalšího ročníku byla povinnost, o které se nediskutovalo. Ale jen oni dva vědí, co úsilí to stálo, abychom vždycky měli školní uniformu, tašku, sešity, pastelky a to všechno, co ve škole požadovali. O své zdravotní obtíže nedbala, k doktorům nechodila, ani si nestěžovala, a my jsme si ničeho nevšimli, dokud ji rakovina nepřemohla. Tatínek chtěl, aby se jela léčit do hlavního města, ale ona nás nechtěla obtěžovat, abychom s ní museli chodit a pobývat po nemocnicích, ačkoliv pro nás to byla pocta starat se o ni, hýčkat ji, užívat si její přítomnosti a vracet jí všechnu lásku, kterou nám dala. Nakonec jí sestřenice Dra. Emigdia nechala udělat pořádné vyšetření, a tak jsme se dozvěděli, že má rakovinu v posledním stádiu. Nenechali jsme ji ani na okamžik samotnou a tři roky jsme bojovali se zdravotnickou byrokracií, abychom jí zajistili adekvátní léčbu. Podlehla po čtyřech letech boje, tiše a bez naříkání, i když musela strašně trpět. Dnes máme jen oči pro pláč a vyčítáme si, že jsme si jí víc neužívali a neděkovali jsme jí víc, jak si ta jedinečná, nezdolná, s nikým nesrovnatelná a nenahraditelná žena zasloužila. Máš maminko všechnu naši lásku. Chtěli jsme být s Tebou až do Tvého stáří drahá maminko, ale rakovina nám Tě vyrvala a nechala nás bez útěchy.
Graciani (31) je tatínkem dvou malých dětí, které musí živit, a při tom zvládá chodit na univerzitu. Je v posledním ročníku, bude z něj učitel. Podporujeme ho dlouhá léta, od jeho studia na zemědělském učilišti (2015–2017). V listopadu 2023 nám píše:
Předem mého dopisu Vás všechny srdečně zdravím a mé dárce přátelsky objímám. Dále Vám sděluji, že jsem zdráv, jakož i moje rodina – Bohu díky. Na fakultě všechno v pořádku a už se blížíme do závěru studia. Musím říct, že to pro mě nebylo úplně jednoduché, ale všechno jsem překonal a dnes si mnohem víc věřím a školní práci už zvládám snadno. Během času jsem nabyl hodně nových znalostí a dovedností, taky už se snadno vyjadřuji i písemně ve španělštině – míval jsem problémy, když nám profesoři rychle něco psali na tabuli a v zápětí to smazali, ale dneska už to zvládám úplně v pohodě. Hodně se mi kvůli tomu ulevilo, protože jsem byl vždycky poslední, kdo odevzdával úkoly. Často jsem propadal beznaději, že školu nazvládnu, ale dal jsem Vám slib a s Vaší neustálou pomocí, důvěrou ve mně a povzbuzováním jsem nakonec prošel se vztyčenou hlavou. Doufám, že dobře zakončím a že pak najdu práci v mojí komunitě nebo kdekoliv, kde mi dají příležitost. Tohle všechno mě potkalo jen díky Vám. Jak jsem psal už dřív, nikdy mě nenapadlo, že bych mohl někdy dělat něco jiného než fyzicky pracovat, natož že bych mohl studovat. Pamatuji si, jak jsem v březnu 2013 pomáhal mamince sklízet na naší zahrádce saláty a lidi, co si je k nám přišli koupit, aby nám trochu pomohli, jí říkali: chudák kluk, nemá ani boty, co s ním bude... Nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali a splním, co jste mi říkali: abych jednou zas já pomohl mladým, kteří to budou potřebovat. 🙌 🤗😇
Dopis od Fiorelly, 27. 10. 2023
Jako každý měsíc Vám chci předem mého dopisu poděkovat, že mi pomáháte studovat, ale tentokrát chci také vyjádřit svou vděčnost za to, že jsme mi umožnili pořídit si nové brýle za ty rozbité, nechala jsem si je tentokrát udělat odolnější proti nárazu – a opravdu Vám za to děkuji.
Na fakultě jsme tento měsíc měli čtyři zápočty: geriatrii, urgentní péči a intenzivní péči jsem udělala na plný počet bodů, ale u pracovního práva jsem pár bodů ztratila kvůli nepozornosti v testu – u závěrečné zkoušky si dám lepší pozor, protože jsem se na to dost učila a bylo by to škoda.
Dělali jsme na fakultě akci pro veřejnost o prevenci rakoviny prsu, a příští pondělí to zopakujeme ve fakultní nemocnici – posílám fotku (Fiorella je druhá zprava). Také budu chodit na geriatrickou praxi do policejní nemocnice. Pokračuji ve virtuálním farmaceutickém kurzu, myslím, že mi bude opravdu užitečný při shánění místa. Blíží se konec mého posledního semestru, potom začnu s diplomkou – musím si najít téma a vedoucího, podle toho, kdo to bude, pak napíšu, kolik za něj musím platit a jaké budou náklady na povinné workshopy atd.
Ještě jednou Vám děkuji za Vaši stálou podporu a důvěru. Brzo zase na shledanou!
V červenci a srpnu 2023 jsme po dlouhé době byli opět v Paraguayi.
Navštívili jsme známá místa, setkali se s přáteli, podpořili studenty, předali dárky.
Dvacet let naší činnosti zanechalo stopu... Děkujeme všem, kdo kdy projekt CHECOMACOCO podpořili!
Aury má čtyřletou dcerušku Emily, která se narodila těžce fyzicky i mentálně postižená. Věnuje se jí příkladně a naplno a stará se i o mladší, dvouletou dceru Genesis. S partnerem se dohodli, že budou žít odděleně, jejich psychický stav je takový, že si situaci vzájemně ještě zhoršovali. Tatínek se o ně, podle svých skromných možností, nadále stará. Aury zvolna překovává dlouholetou depresi a chce začít uplatňovat i to, co vystudovala – je diplomovaná zdravotní sestra s vyznamenáním za vynikající prospěch. Rozhodli jsme se (v září 2023), že jí do doby, než získá placené zaměstnání, budeme přispívat částkou cca 3 500 Kč měsíčně, aby si mohla najmout pečovatelku, která by se holčičkám několik hodin týdně věnovala, když si Aury hledá práci. Potřebuje také chodit do počítačového kurzu, který po ní vyžadují všichni potenciální zaměstnavatelé. Začíná pracovat jako dobrovolnice (bez nároku na mzdu) v nemocnici, kam dvakrát týdně dojíždějí s Emilkou na rehabilitaci. Slibuje si od toho, že časem získá pracovní smlouvu...
MUDr. Joaquín, kterého jsme dlouhé roky podporovali při studiu na Kubě, stále nemůže vykonávat svoje povolání... Napřed rok (!) čekal na homologizaci svého diplomu (dostal ji v srpnu 2023), teď čeká dál – na termín rozdílové zkoušky. Rozhodli jsme se (v září 2023) posílat mu měsíčně cca 3 300 Kč (tj. 1 milion guaranies; minimální mzda v Paraguayi je 2.680.373 Gs.), než získá zaměstnání a plat. Děkujeme dárcům, kteří ho podporují! 8. 10. 2023 nám napsal:
...nový termín k zápisu na rozdílovou zkoušku bude vypsán v první polovině listopadu, poplatek je snížen (z původních cca 10 000 Kč na cca 1 600 Kč, změny jsou důsledkem po volbě nového prezidenta) a nebudeme muset na povinnou bezplatnou praxi. Zjistil jsem si všechny podmínky a pokračuju ve studiu všech rozdílů oproti Kubě, lékové vyhlášky atd. Jsem Vám opravdu velice vděčný za finanční pomoc i za Vaši důvěru. Je mi trapné chtít stále něco po mých příbuzných, protože sami mají problém přežívat den ze dne. Bydlím nadále u té sestřenice, které před 5 měsících zavraždili manžela, stále se to neobjasnilo a ona musí pořád vydávat peníze na různé advokáty a vyšetřování, jsem z toho dost stresovaný, ale nemám kam jinam jít. Tak jsem rád, že jí nyní můžu vypomoci s nákupem potravin, jinak si platím jízdenky na MHD (občas musím do centra) a trochu za hygienu. Ještě že jsem se na Kubě naučil tak šetřit! Bohužel jsem se tam ale naučil pít kávu jako stimulant. Také pomáhám různým nemocným, protože v okolí se už rozkřiklo, že je tu doktor, třeba dneska už tu byli tři pacienti. Ale žádné peníze za to brát nesmím a ani nechci. Moc Vám všem děkuji a srdečně zdravím z Asunciónu!
1. června 2023 na Den dětí předvedlo 70 žáčků 1.–5. třídy základní školy Hlásek v kině v Řevnicích divadelní vystoupení inspirované životem A. V. Friče a Čamakoků. Velký obdiv a uznání pro autora a režiséra, učitele Romana Horáka a jeho ženu Kláru! Škola nám navíc darovala výtěžek ze vstupného: 12 426 Kč. Děkujeme všem za skvělou organizaci a výjimečné vedení dětí.
17. dubna 2023 zemřel Pablo Romero (84), někdejší velký náčelník, léčitel a dobrý přítel. Nikdy nezapomeneme...
Video z krásného odpoledne v Puerto Esperanze 2013 zde
V březnu v Paraguayi začíná nový akademický rok. Oslovují nás noví studenti s prosbou o podporu. Jako každý rok jim trpělivě vysvětlujeme, jak funguje naše spolupráce a jaké jsou naše požadavky: předložit potvrzení o studiu, představit se osobním dopisem a sdělit nám, které platby jsou pro ně nejnaléhavější. Podle jejich individuální situace a našich možností se snažíme každému podat pomocnou ruku. Studentům z vyšších ročníků, kteří s námi pravidelně každý měsíc komunikují (to je také naše pravidlo) a plní svoje povinnosti, pak příspěvky navyšujeme.
Na transparentní účet našeho sdružení v roce 2022 přišly dary v hodnotě 384 700 Kč.
Na naše projekty jsme vloni darovali 472 000 Kč (tj. 20 000 dolarů); měli jsme na účtě ještě peníze z 2021, kdy se nám je kvůli covidu nepodařilo doručit do Paraguaye. Náš dar v hotovosti jsme pak poslali do Asunciónu v únoru 2022 prostřednictvím českého velvyslanectví v Argentině (pod kterou spadá i Paraguay) a v říjnu 2022 prostřednictvím Institutu ochrany obyvatelstva (Hasičský záchranný sbor ČR), který v Paraguayi uspořádal školení pro hasiče. Od roku 2006 jsme celkem do Paraguaye darovali 4 962 651 Kč Kč.
Naše provozní výdaje vloni činily 1 554 Kč (648 Kč registrace www domény, 780 Kč poštovné - rozesílání smluv, 126 Kč nákupy v papírnictví). Vše ostatní platíme z osobních zdrojů.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Speciální poděkování studentům španělštiny ze 3. ročníku gymnázia Beskydy Mountain Academy za dobročinnou akci s výtěžkem 5 200 Kč ve prospěch dvou našich studentek, Keren Gemimy a Fiorelly.
28. prosince 2022: Maria Cecilia obhájila svou diplomovou práci a stala se právničkou. Byla vynikající studentkou, kterou jsme rádi podpořili. V posledním roce studia pracovala jako praktikantka v advokátní kanceláři, snad získá místo natrvalo. V diplomce se zabývala mezinárodním srovnáním právních pohledů na náhradní (surogátní) mateřství, což by mělo být podnětem k politické diskusi a následné zákonné úpravě tohoto procesu v Paraguayi, kde se "pronájem dělohy" stává motivací pro ženy z nejchudších vrstev, které za tím účelem např. vycestují na potřebnou dobu ze země.
Maria Cecilia vzkazuje českým dárcům: "Děkuji Vám za všechno. Jsem šťastná a spokojená, že jsem dosáhla svého cíle a vážím si Vaší podpory a finanční pomoci, která mi umožnila dojít až do této neuvěřitelné chvíle!"
15. prosince 2022: Aury obhájila diplomku a získala diplom zdravotní sestry na Univerzitě San Lorenzo. Náročnou fázi závěru studia musela odložit kvůli péči o těžce postiženou dcerušku Emily (3), ale nakonec vše zvládla – obdivujeme ji. Za téma své diplomní práce si zvolila svůj vlastní případ: vrozená toxoplasmóza u dětí a jak jí předejít... Aury je vděčná všem českým přátelům za dlouholetou podporu a důvěru: "Je tolik věcí, za které Vám musím poděkovat, hlavně, že jste vždy při mně stáli, takže jsem nikdy nebyla na mé problémy sama. Můj velký úspěch je i Vaším dílem. Dokázali jsme to!!"
31. října 2022 odešla po dlouhé a těžké nemoci Fanny Martínez Baez (54), matka osmi dětí, babička mnohých vnuků. S manželem jako jedni z prvních indiánských rodičů pochopili, že pro lepší budoucnost dětí je potřeba vzdělání, které jim zajistí solidní zaměstnání a živobytí. Jsme hrdí na jejich dcery (učitelka, pracovnice s sociálních službách, policistka, okresní zastupitelka) i syna Vidala, který po mnoha životních peripetiích a jedenácti letech vysokoškolského studia právě dostudoval na veterináře. Jsme zarmoucení, ale současně hrdí na Fanny, jak své děti vychovala. V posledních letech jí dcery poskytovaly náročnou péči a obdivuhodně zajišťovaly její léčení, v Paraguayi plně placené. Podařilo se jim získávat pomoc z neziskových organizací pro onkologické pacienty i z jiných zdrojů; také my jsme drobně pomohli. Čest její památce.
2. srpna 2022 na slavnostním setkání prezidenta republiky se zástupci Puerto Esperanzy byla podepsána smlouva na zavedení elektřiny (solární panely)... Projekt pro vesnici s asi 250 rodinami vyjde na více než dva a čtvrt miliónu dolarů a bude financován mezinárodním konsorciem energetických společností a Meziamerickou rozvojovou bankou...
Září 2022: Po sedmi krušných letech na Kubě získal Joaquín diplom všeobecného lékaře na proslulé univerzitě Escuela Latinoamericana de Medicina de Cuba a pochvalu za vynikající prospěch. Po velkém zvažování, zda zůstat dalších pět let na Kubě a udělat si atestaci z chirurgie, nebo se vrátit domů (kde nebyl šest let) - se rozhodl pro návrat - média v Paraguayi ho oslavují. Budeme mu teď držet palce, aby dostal místo a mohl se věnovat své vysněné chirurgii. Jsme na něho velmi pyšní: byl opravdu výborný student a pro své kariéře obětoval mnoho.
Duben 2023: Joaquinovi paraguayské úřady dodnes nepotvrdily platnost jeho kubánského lékařského diplomu - na studium ho tytéž úřady vyslaly na základě vládního stipendia. Joaquin nemůže pracovat v oboru, živí ho příbuzní.
8. 4. 2022
Pan Petr Feřtek poctil Checomacoco významným darem: 100 000 Kč. Podle jeho přání částku rozdělíme jmenovitě mezi jedenáct studentů (po 5 000 Kč), tři pacientky (15, 10 a 5 tisíc) a tři naše paraguayské spolupracovníky (po 5 000 Kč), kteří s námi již více než deset let obětavě a zdarma spolupracují. Dar není podmíněn žádným účelem užití, je to prostě osobní DÁREK na přilepšenou, s kterým každý může naložit podle svého uvážení. Smekáme a děkujeme!
1. 4. 2022
Studentka Aury zakončila v březnu 2022 své VŠ studium na zdravotní sestru obhájením diplomové práce. Zvolila si téma "Včasné zachycení toxoplasmózy u těhotných a rizika onemocnění" - tedy něco, co fatálně poznamenalo její vlastní život. Její dceruška Emily (narozená v srpnu 2019) má v důsledku nezjištěného onemocnění maminky těžké postižení centrální nervové soustavy, je nevidící, hluchoněmá, neovládá svaly. Emily se plně věnuje její rehabilitaci a její manžel se snaží (marně) na všechno vydělat ve dvou zaměstnáních (v Paraguayi se za všechny zdravotní služby platí). Vyčerpaní rodiče dostali před časem rado od psychologa, aby si pořídili další dítě – tak mají od prosince 2020 ještě holčičku Genesis – ta je naštěstí zdravá.
Obdivuhodně pečující rodině Emilky se pokoušíme malinko usnadnit život nákupem rehabilitačního zdravotního kočárku, který holčička bude moci používat až do pěti let. Děkujeme Rotary clubu Praha City za dar 15 000 Kč na tento kočárek.
Emilka by potřebovala i další pomůcky jako např. chodítko a polohovací zařízení, snad se na to také časem prostředky sejdou...
Letos v září to bude 140 roků, co se narodil Alberto Vojtěch Frič (1882–1944). Ale i měsíc únor měl v jeho životě významné postavení... Přečtěte si...
Na transparentní účet našeho sdružení v roce 2021 přišly dary v hodnotě 291 842 Kč.
Na naše projekty jsme vloni darovali 107 250 Kč (tj. 5 000 dolarů). Další podporu pošleme v hotovosti prostřednictvím českého velvyslanectví v Argentině (pod kterou spadá i Paraguay), jakmile to bude v současné covidové situaci logisticky možné. Od roku 2006 jsme celkem do Paraguaye darovali 4 490 651 Kč.
Naše provozní výdaje vloni činily 4 849 Kč (z toho 3 641 Kč za registraci www domény a webhosting, 1 208 Kč za poštovné a obálky za rozesílání darovacích smluv). Vše ostatní platíme z osobních zdrojů.
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Po roce covidového oddalování Romina konečně získala kýžený glejt, opravňující ji k vykonávání profese. 18. prosince 2021 píše nám všem:
"Jsem oficiálně diplomovaná zdravotní sestra! V první řadě děkuji Pánu Bohu, že mi dal sílu a odvahu završit tuto etapu života. Děkuji také za důvěru a pomoc, kterou mi po celou dobu poskytovali češti přátelé. Děkuji Vám, že jste mi umožnili, že jsem došla až sem. Mám Vás ráda a modlím se za Vás. Slibuji, že se budu snažit co nejlépe uplatnit, co jsem se dosud naučila, abych pomáhala ostatním. Můj obdiv, lásku a respekt Vám všem. Navždy si Vás ponesu v srdci."
V dubnu 2022 získala místo zdravotnice placené Ministerstvem zdravotnictví - svůj vytoužený kontrakt. Bude působit v regionální nemocnici v Bahía Negra.
Také Rosaicele jsme zaplatili účast na slavnostním předávání diplomů, ale ona se nezúčastnila. Ve stejnou dobu probíhal nábor do očkovacího centra a ona dala přednost možnosti získat zaměstnání:
"Připadalo mi mnohem důležitější jít pracovat než slavit. Takže teď jsem už zaměstnaná a mám docela dobrý plat. Děkuji Vám všem za možnost vystudovat a také za to, že jste se o mě vždycky zajímali a pomohli mi, kdykoliv jsem potřebovala. Opravdu děkuji..."
Znali jsme ji jako holčičku, a teď je z ní třiadvacetiletá maminka dvou dcerušek. Od dětství se jí na krku zvětšovala struma (endokrinologické onemocnění). Nyní má za sebou úspěšnou operaci (nádor nebyl zhoubný), je šťastná a má velké plány do budoucnosti. Teprve v nemocnici se dozvěděla, že bude muset po zbytek života denně užívat léky, nahrazující činnost odebrané štítné žlázy. Pomohli jsme Keiko překonat první dva týdny po propuštění z nemocnice, protože celá její rodina se vydala z peněz kvůli její hospitalizaci (v Paraguayi se za všechno platí, nemají zdravotní pojištění). Poslali jsme jí obratem cca 3 300 Kč na nákup léků, vitamínů a minerálů. Snad najde vlastní způsob, jak si léky stále kupovat. (13. prosince 2021)
9. 12. 2021: Vaši oblíbení studenti z BMA jsou zpět (více o předchozí spolupráci níže). Jako další generace třeťáků jsme se rozhodli pokračovat v tradici, kterou zde zavedla paní profesorka Kasíková. Projekt jsme chtěli uskutečnit už minulý rok, ale covid nám překazil plány :( Přečetli jsme si příběhy na Vašich webových stránkách a rozhodli jsme se pomoci, jak nejlépe umíme.
Seznámili jsme ostatní s Vaším projektem, s příběhy studentů a uspořádali dobročinnou akci, kde jsme prodávali námi připravené pochutiny a sangrii. Součástí akce byl i koncert talentovaného kytaristy a studenta Vincenta. Program tak pokračoval i do odpoledních hodin, v rámci BMA family. Velmi nás bavilo podílet se na tomto projektu. Jsme rádi za tuto příležitost a určitě předáme naše zkušenosti a rady dalším ročníkům.
Studenti nám poslali 4 884 Kč. Po dohodě s nimi z těchto peněz zaplatíme tři měsíce školného a zápis do třetího ročníku studentu pedagogiky Gracianimu. Děkujeme!
Brněnské divadlo Husa na Provázku zdramatizovalo příběh čamakokského indiána Čerwuiše, který přijel v roce 1908 s A. V. Fričem do Čech, aby zde našli lék na záchranu jeho vymírajícího kmene. Představení vzniklo podle stejnojmenné Fričovy knihy, existuje i audioverze ke stažení.
V neděli 12. prosince 2021 se má od 20 hodin představení hrát v pražském divadle ARCHA. Hodinu před začátkem dramaturgický úvod (Yvonna Fričová). Snad to covid dovolí...
Graciani, student druhého ročníku učitelského oboru na univerzitě v Concepciónu (dosud nezažil prezenční výuku, v Paraguayi je již druhým rokem povoleno jen distanční vzdělávání), uspořádal v indiánské komunitě poblíž města oslavu Dne dětí (v Paraguayi se slaví 16. srpna). Oslovil spolužáky z fakulty a profesory, kteří akci podpořili sbírkou šatstva a občerstvením. "Řekl jsem si, že jako budoucí učitel musím pro děti udělat něco navíc, na co by mohly vzpomínat. Možná jsem mohl být kreativnější, ale udělal jsem to tak, jak jsem nejlíp uměl. Sám jsem jako malý nic takového nezažil. Štědrost a velkorysost jsem poznal teprve, když jsem poznal vás. Musím to oplatit."
Autorem videa je jeden z kovbojů... (našich absolventů zemědělského učiliště)
Spolupráce CHECOMACOCO s Rotary Clubem Prague City, který podpořil naše projekty od roku 2006 částkou téměř 300 000 Kč, vyústila v červenci 2021 udělením čestného odznaku Paul Harris Fellow za poskytování materiální pomoci a přispění k lepšímu porozumění a přátelství mezi národy. Patří nejen jmenované, ale Vám všem, kteří jdete s námi. ROTARY INTERNATIONAL, založená americkým advokátem Paulem Harrisem v roce 1905, je dnes nejstarší mezinárodní klubovou organizací na světě. Rotary kluby ve 200 zemích sdružují 1,2 mil. členů, kteří dobrovolně věnují svůj čas a schopnosti ve prospěch druhých pod heslem "Service Above Self" (Služba nad vlastním zájmem). Odznak je určen pro členy, ale výjimečně tak lze ocenit i ne-rotariány (jako v tomto případě), kteří dlouhodobě a výrazně aktivně naplňují společný cíl: dělat svět lepším.
"Sděluji Vám, že jsem zdárně dokončila chybějící praxi, kterou jsme vloni nemohli absolvovat kvůli covidu, takže konečně mohu získat diplom - vystaví mi ho prý během několika měsíců... Pak bych chtěla požádat ministerstvo zdravotnictví o místo stálé zdravotnice v Puerto Esperanze, aby můj dědeček Rodolfo konečně mohl odejít na odpočinek. Mezitím pracuji jako soukromá ošetřovatelka, starám se o jednoho 80letého pána, který prodělal covid, byla jsem s ním v nemocnici a nyní se o něj starám doma. Chci Vám ze srdce poděkovat za veškerou Vaši podporu a nikdy Vám nepřestanu být neskonale vděčná za to, že jste mi po celé 4 roky mého studia věřili. Teď už si začínám sama vydělávat, stavím se na vlastní nohy, platím si podnájem a všechno další už bude na mně. Děkuji Vám a přeji Vám všechno dobré."
"Mám k Vám prosbu: naše univerzita nás povolala do očkovacího cetra, kde máme pomáhat lékařům s očkováním proti Covidu-19. Měla bych tam být celý červenec. Musíme si ale koupit kromě rukavic, respirátorů atd. také speciální bleděmodrou uniformu... Nás zatím očkovat nebudou, protože jako mladé nemáme nárok, ale budeme se moci zaregistrovat. Byla mě navštívit maminka, přivezla z Chaka nějaké artesanie na prodej, ale bohužel to v téhle době nikdo nekupuje. Tak byla zklamaná, že ještě utratila za autobus..."
"Nemohl jsem bohužel uzavřít ročník, chyběl týden do státnice z dermatologie, ale přišla drastická covidová uzávěra. Prý to dokončíme v září, zahájení 6. ročníku by tím nemělo být omezeno. Přes začínající očkování jsou tady všechna zdravotní zařízení přeplněná covid pozitivními a je bohužel stále narůstající počet úmrtí. Také maminka a babička mojí přítelkyně byly tři týdny v nemocnici, ale už snad mají nejhorší za sebou. Já mám problém s kameny v močových cestách, ale mám smůlu, protože zatím nelze provádět žádná vyšetření a léčbu neakutních případů. Tak aspoň piju převařovanou vodu (na Kubě se dává do vody velké množství chlóru), jiné tekutiny, jako minerálka, je tady prakticky nemožné získat. Před krámy stojí nekonečné fronty a prodávají se prakticky jen konzervy. Všechno je čtyřnásobně předražené, ale lidi to kupují, pokud na to mají. Posílám Vám přehled mých nákupů, abyste viděli, za co utrácím a že nikterak nehýřím :-) Kupuji si jen jídlo a hygienu, i když oblečení atd. bych už taky potřeboval. Naštěstí jsem si před čtyřmi lety přivezl z domova dobré boty, chacha..."
(duben 2021, video natočili sami indiáni)
Romina přijela do Asunciónu dokončit povinnou nemocniční praxi (promovala jako zdravotnice v prosinci), kterou vloni studenti kvůli distanční výuce nemohli vykonávat. Nyní je sice zdravotní situace v zemi ještě horší, provázená protesty proti neschopné a zkorumpované vládě, ale na třináctitýdenní praxi (včetně té na urgentním příjmu a odděleních přeměněných na covid pracoviště) tyto nové sestřičky musejí. Romina se na nás obrátila ještě jednou s prosbou o finanční pomoc: Očkování pro ně není a dokonce si musejí koupit vlastní ochranné pomůcky: respirátory, obleky, rukavice, brýle, desinfekci atd., vše, co je v nemocnici třeba. Poslali jsme Romině prozatím cca 3 000 Kč na jejich nákup.
Devatenáctiletá dívka pochází z Puerto Esperanzy, ale od dvou let žije v Asunciónu. Její rodiče ji dali do péče tety a strýce, kteří sami mají jen jednoho syna (Iván absolvoval práva v roce 2019, dosud nesehnal práci v oboru) a odešli do hlavního města ze lepším živobytím. Současný tatínek je zedník, maminka je v domácnosti. Fiorella chtěla jít na medicínu, ale protože biologičtí rodiče (její otec je bývalým "podnikavým" náčelníkem v Puerto Esperanze) ji odmítli podpořit, zvolila si méně finančně náročný obor – studuje druhým rokem na zdravotní sestru a má výborné studijní výsledky. Rozhodli jsme se platit jí polovinu školného a internet, cca 1 100 Kč měsíčně.
Na transparentní účet našeho sdružení vloni přišly dary v hodnotě 275 392 Kč. Z roku 2019 nám na účtu zbývalo 62 859 Kč.
Díky tomu jsme v roce 2020 mohli darovat na naše projekty celkem 225 500 Kč (tj. 10 000 dolarů) a začátkem ledna 2021 jsme poslali prostřednictvím českého velvyslanectví v Argentině (pod kterou spadá i Paraguay) dalších 107 250 Kč (5 000 dolarů).
Naše provozní výdaje činily 1 489 Kč (poštovné za rozesílání darovacích smluv, drobné dárky do Paraguaye).
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
6. února 2021, Morón, Cuba: "Zdravím z Kuby a mám dobré i špatné zprávy. Špatná je ta, že zase máme od ledna vojensky hlídaný lockdown, zákaz nočního vycházení, také vnitrostátní i mezinárodní doprava je zastavená, a nevíme dokdy to potrvá, protože covid se šíří, máme až 900 až 1 000 nových případů denně, narůstají i úmrtí. Také mezi zdravotníky se nákaza objevuje. Zatím se nezačalo očkovat, ačkoliv Kuba vyvíjí svoji vakcínu, vedení se rozhodlo, že začnou teprve až bude dostatek dávek pro všechny obyvatele. Ven se moc nedostanu, jen když jdu shánět něco k jídlu, i když je to většinou marné, protože je skoro všude zavřeno, a tam, kde něco mají, se tvoří dlouhé fronty, je to ale příšerně předražené a člověk se tam navíc může snadno nakazit. Děkuji za peníze, nechám si to na kartě a nebudu vybírat, protože jen tak můžu zaplatit v obchodě. Ale teď dobré zprávy. Jako jediný cizinec a ještě 3 Kubánci máme nejlepší studijní hodnocení a zakončili jsme úspěšně ortopedii a traumatologii. Dost si mě oblíbili profesoři, s kterými jsem pracoval, např. při operacích zlomenin. Konec mého studia se blíží, měl bych být hotový příští rok v létě, ale chtěl bych ještě pokračovat dál, prý je to možné v rámci mého stipendia. Znamenalo by to ještě 3 až 4 roky, abych získal titul MUDr. a pak bych měl právo vybrat si specializaci, v mém případě chirurgii. Ještě jsem o tom nemluvil s našima, ale věřím, že s tím budou souhlasit, i když naše odloučení se zase protáhne. Protože i Vy jste moje rodina, chtěl bych znát Váš názor, rady a doporučení. Mám Vás rád a prosím Vás velice, abyste na sebe dávali pozor. Joaquín"
Poslali jsme Joaquinovi přes banku v Asunciónu 4 000 Kč. Děkujeme všem jeho podporovatelům!
Dívky studovaly čtyři roky Universidad centro Médico Bautista v Asunciónu a 7. 12. 2020 úspěšně obhájily svoje diplomní práce, čímž získaly titul Lic. (obdoba našeho Mgr.). Rossy si jako téma zvolila "Prevence nechtěného početí a jak tomu rozumějí dospívající v kmeni Čamakoko (Išir Ybitoso)" a Romina udělala průzkum "Jaké znalosti mají dospívající z indiánské osady v Puerto Esperanze o syfilidě". Potvrzení o dosaženém vzdělání dostanou po paraguaysku až za půl roku... Již před promocí ale mohou titul používat a hledat si práci. V příštím roce ještě musejí dokončit praxi v nemocnicích, na kterou v koronavirovém roce 2020 nemohly nastoupit.
"Jsem vaším dlužníkem..."
Na závěr letošního celoročního distančního vyučování skládají naši vysokoškoláci prezenčně ročníkové zkoušky. Také budoucí učitel Graciani, který celý první ročník absolvoval na dálku, s pomocí spolužáků a učitelů. (Posílá fotografii svých zápisků z hodiny informatiky). Podporovali jsme ho již během středoškolského studia na zemědělském učilišti, nyní mu platíme školné (viz níže). Dnes (3. prosince 2020) nám napsal:
"Jsem vaším dlužníkem za všechno, co pro mě děláte. Byly doby, kdy jsem se cítil jako mrtvý, ale pak jste se v mém životě objevili vy a dali mi příležitost, abych se vzpamatoval a uvědomil si, že ten, kdo chce doopravdy jít za svým cílem, překoná veškerou bídu světa. Kdykoliv vám píšu, tečou mi slzy a moje emoce bouří, když si uvědomím, jak se můj život mění. "
Ukončení univerzitního studia v Paraguayi je především předem neodhadnutelný útok na studentovu peněženku. Teprve po závěrečných zkouškách začíná student pracovat na diplomové práci, která mu zajistí titul. Také Aury (viz Podporujeme indiánské studenty) úspěšně zkoušky složila už koncem roku 2018 a pak čekala dlouhé měsíce na bezplatné "schválení tématu". Mezitím se jí narodila Emilka, bohužel s vrozenou toxoplasmózou, která jí i celé rodině způsobuje hodně problémů (pomáháme s některými platbami za nedosažitelně drahá lékařská vyšetření). Holčičce už je rok, a Aury se rozhodla, že diplomku dodělá stůj co stůj. S pomocí najatého tutora (vedoucího práce) jí bylo schváleno téma - "Toxoplasmóza"... Profesor jí také vyčíslil cenu za (povinnou) pomoc při zpracování: cca 14 000 Kč. Rozhodli jsme se Aury s touto platbou (která je nereálná pro její domácí rozpočet už tak zatížený náklady na léčbu Emilky) pomoci v několika splátkách.
"Mám neskutečnou radost," reagovala Aury, "a děkuji ze srdce všem českým dárcům, kteří při mě stáli od samého začátku mého studia a provázejí mě i při mých současných potížích. Chtěla bych téma zpracovat jako manuál pro nastávající maminky, aby udělaly vše pro to, aby se jejich děti narodily zdravé a šťastné..."
Také našemu medikovi Joaquínovi (a celé Kubě) komplikuje život pandemie a její ekonomické důsledky, které ještě vystupňovaly vleklý neutěšený stav. Letní semestr se prakticky nekonal – vše se nyní musí dohnat během září a října (včetně dvou obávaných zkoušek z gynekologie-porodnictví a chirurgie), od listopadu začíná pro Joaquina pátý ročník. Situace v zásobování na Kubě je naprosto zoufalá, nakupovat se dá pouze v obchodech, kde lze uplatnit platební kartu. Složitou cestou (přes vklad v hotovosti v hlavním městě Paraguaye v tamní měně) se nám podařilo poslat mu na zkoušku 50 USD. Vzápětí přišel děkovný dopis:
"S kartou se mi podařilo nakoupit věci, které jsem tady už měsíce neviděl: 3 kg rýže (5,25$), 3 plata malých jogurtů po 4 ks (6,40$), balíček pepře (2,40$), 3 půlkilové prací prášky (6,60$) a 4 roličky toaletního papíru (2$). Nakupovat jinak než kartou se nedá, chudáci Kubánci, kteří ji nemají! Zbývá černý trh, ale vše je šíleně předražené. Jsem Vám nesmírně vděčný za tuto možnost, měl jsem velké obavy, jak to dál bude. Budu moct s vaší pomocí i nadále počítat?"
Školní rok začíná v Paraguayi v březnu a trvá do prosince. Letos bez osobní účasti studentů na výuce. Po měsících improvizací a nejistot všechny vysoké školy přešly na nějakou formu on-line výuky a virtuálních zkoušek, nejdále to trvalo státní univerzitě v Asunciónu (do srpna).
Nejčastější formou podpory našich vysokoškoláků je tedy letos příspěvek na internet a na většinou snížené školné. V současné době podporujeme deset studentů.
"Moje jméno mi naši dali podle strýčka Lorenza, který v minulém století na úřadech vymohl Čamakokům území Puerto Esperanzy. Já jsem ale dosud bydlela s rodiči ve Fuerte Olimpo, kde má tatínek domácí pekárnu a maminka mu pomáhá. Mám ještě dvě mladší sestry, které chodí na střední a starší sestra Maria Cecilia je v Asunciónu na vysoké. Také já jsem nyní v prvním ročníku na právech jako ona."
Přispíváme Lorenze na podnájem, který sdílí se sestrou, cca 1 200 Kč měsíčně.
"Pocházím z Asunciónu, z předměstí. V patnácti letech jsem se seznámila se Saulem, jehož teta bydlí v sousedství, je učitelka na penzi a její dcery jsou moje kamarádky. Saul se rozhodl pro vojenskou službu, ačkoliv by do armády nemusel, protože je indián. Zamilovali jsme se do sebe, ale počkali jsme si na moji plnoletost a pak jsme se vzali. Máme ročního synka Benjamína. Jeho rodina je bezvadná, přijali mě bez výhrad, a já je. Jsou moc milí, mají krásný jazyk a moc hezky se k sobě chovají. Já jsem vystudovala gymnázium a nyní jsem začala chodit na technickou univerzitu, abych získala znalosti o administrativních pracech a ekonomii. Chtěli bychom se Saulem v budoucnosti mít vlastní podnik – on už měl v Chaku autoopravnu, ale všechno prodal, aby mě mohl podpořit na studiích – zaplatil mi zápisné. Teď se tu kvůli nemoci covid nedá sehnat žádné zaměstnání, tak jsme si aspoň otevřeli u našeho domku okénko a prodáváme sendviče. Snad nevadí, že nejsem indiánka?"
Betanii platíme školné cca 1 000 Kč měsíčně a cca 300 Kč přispíváme na splátky notebooku (zbytek cca 700 Kč si platí sama)
S naší podporou vystudoval střední zemědělské učiliště, které absolvoval v roce 2017. Oženil se, narodila se mu dcera. Protloukal se po farmách jako námezdní dělník. Nyní by se chtěl vrátit ke studiu. Píše:
Rád bych Vám sdělil, že jsem se zapsal na učitelský obor na Universidad Tecnológica Intercontinental v Concepciónu, kde nyní bydlím u mé ženy Sonii. Za ty poslední dva roky jsem poznal, jak se člověku změní život a přibudou starosti, když má dítě a vlastní rodinu. Mé dcerce Zoemi už budou v dubnu dva roky! Vím, že byste raději viděli, kdybych pokračoval v oboru a šel studovat agronomii, ale fakulta je příliš daleko odtud. Vybral jsem si proto tuto soukromou vysokou školu, kam mohu snadno docházet. Být učitelem mě napadlo už na učilišti. Díky Vám jsem poznal, jaké to je nabývat vzdělání, a jak mi to změnilo život. Také jsem si uvědomil, jak jsou učitelé pro moji komunitu důležití. Vím, že to bude těžké studovat dlouhé roky, když mám rodinu, ale věřím, že i tohle s Vaší pomocí dokážu. Vím, že jste mi vždy podali pomocnou ruku a nikdy jste nás studenty na učilišti neopustili, i když nastaly různé problémy. Omlouvám se, že nyní žádám znovu o podporu.
Gracianimu platíme školné cca 950 Kč měsíčně
Píše nám náš účetní, pan Víctor Gavilán Mazacote. Posledních 15 let je naším nepostradatelným pomocníkem. V jeho auditorské kanceláři máme deponovanou hotovost, kterou operativně vydává jeho zástupkyně Lic. Estela podle našich pokynů studentům, nemocným apod. Naše činnost by bez této (bezplatné!) pomoci byla jen obtížně možná.
Drazí přátelé z České republiky,
obracím se na Vás všechny z daleké Paraguaye, abych Vám popřál všechno nejlepší do nového roku a poděkoval za dlouhá léta spolupráce – je neuvěřitelné, že vstupujeme již do patnáctého roku! Ten čas tak rychle uplynul, někdy člověk pochyboval, když přišly nezdary, jindy se radoval z úspěchů. Ale dnes s jistotou vím, že to všechno stálo za to. Naši přátelé Čamakokové dnes vidí život z nové perspektivy, a to mě motivuje i nadále je podporovat. Já osobně to dělám a budu dělat, dokud budu moci, ne kvůli nějaké jejich vděčnosti, ale pro svůj dobrý pocit, že jsem alespoň něčím přispěl pro jejich lepší budoucnost. Od Vás za to, milí přátelé, dostávám mnohem víc, než by byly peníze – získal jsem Vaše přátelství a důvěru a také možnost setkat se blíže s našimi indiánskými bratry, což se mi do té doby jevilo nemožné.
Ať jste především zdraví a ať Vám všechno vychází! Objímám Vás, Váš Víctor
Na transparentní účet našeho sdružení letos přišly dary v hodnotě 282 765 Kč.
Díky Vaší štědrosti (včetně zůstatku na účtu za rok 2018) jsme tedy v roce 2019 mohli darovat na naše projekty celkem 430 880 Kč (tj. 17 800 dolarů do Paraguaye a 800 euro pro studenta Joaquína na Kubu).
Naše provozní výdaje činily 5 027 Kč (obálky a poštovné za rozesílání darovacích smluv, platba za webhosting, drobné dárky do Paraguaye).
Prosíme dárce, kteří s námi dosud nejsou v kontaktu a hodila by se jim pro daňové účely darovací smlouva, o laskavou zprávu s adresou na checomacoco@yahoo.com
Buenos días, somos estudiantes de la escuela de idiomas BMA. Nuestra escuela está en una ciudad pequeña. La escuela tiene solo 120 estudiantes. Nuestra profesora nos dijo sobre los Checomacocos y eso nos interesó mucho, así que nos enteramos sobre su organización y sus proyectos.
Leímos todo en su página web, hicimos una presentación y la presentamos en cada clase de la escuela. Así informamos también a nuestros compaňeros que no estudian espaňol. Creamos un cartel (ver anexo). Quisimos donar algo y por eso organizamos una colecta caritativa en nuestra escuela. En casa hicimos bollos, magdalenas, flan, galletas y perritos calientes y después durante tres días en las pausas entre las clases vendemos todo. Sacamos 2305,- Coronas Checas. Ustedes pueden usar este dinero para lo que necesiten.
Děkujeme studentům i paní učitelce španělštiny Denise Kasíkové
26. 11. 2019
Naše krásná studentka Aury je novopečenou zdravotní sestrou a také maminkou. V srpnu se jí narodila holčička Emily. Nevyvíjí se jak má, má vrozenou toxoplasmozu a poškozený mozek, hrozí, že bude mít i poruchu hybnosti a zraku. Aury i její partner jsou zoufalí, chodí z nemocnice do nemocnice a modlí se za zázrak. Na základě prosby Aury se velice rychle složili čeští dárci na Emilčinu magnetickou rezonanci mozku - potřebovala cca 5 200 Kč.
Zpráva od Aury, 15. prosince 2019:
Vážení přátelé v ČR: už jsme absolvovali magnetickou rezonanci a na jejím základě nám doktor řekl, že Emilka má hydrocefalitidu, ale že množství mozkomíšního moku není zatím kritické. Pokud by k tomu došlo, museli bychom na operaci. Modlíme se za Emilku a také vzdáváme Bohu díky za to, že nám přivedl ku pomoci Vás. Vaši pomoc vidí a žehná Vám, oplatí Vám to. I my Vám děkujeme z celého srdce a prosíme Boha, ať Vás provází.
Rodiče Emilky mají i jiná značná vydání, protože v Paraguayi je zdravotní péče placená a neexistuje zdravotní pojištění. Děkujeme všem dárcům, kteří nadále na toto děťátko přispívají. Se souhlasem rodičů připojuji fotografii Emilky.
Leda Vanessa (na společném snímku vlevo v druhé řadě) pokračuje úspěšně ve studiu kurzu pro letušky. V září se zúčastnila výcviku přežití po ztroskotání letadla... Vyvezli je autobusem asi dvě hodiny za hlavní město a vysadili v pusté oblasti. 14 dívek dostalo celkem 2 litry vody na den a žádné jídlo. Postavily si přístřešek a zkoušely ulovit něco k snědku. Našly jen pár kokosů...
Paulina studuje prvním rokem pedagogickou fakultu. Žije s bratrancem v předměstské indiánské kolonii. O víkendu jim někdo vypálil dřevěný domek, který si sami postavili. Uhasili požár, zachránili polovinu věcí a příbytek si provizorně opravili. Nejvíc je mrzí ztráta trvanlivých potravin. Přispěli jsme Paulině jednorázovou částkou cca 1 200 Kč na nový nákup...
Romina si našla nový podnájem, protože majitel studentské ubytovny zdražil od příštího měsíce o 100 %.
S prosbou o pomoc pro svoji matku se na nás obrátila Hadasa, která žije již trvale v Asunciónu a pracuje v neziskové organizaci jako "streetworkerka" - má na strarosti indiánské děti a mládež v Asuncionu, kteří žijí a živí se na ulici. (Pro zajímavost: není mezi nimi ani jeden Čamakok)
2. září 2019
Milí přátelé z České republiky, dobrý den.
Píše Vám indiánka z kmene Čamakoko Hadasa Baez Martinez z Paraguaye s prosbou o finanční pomoc pro moji maminku Fanny Martinez. V lednu jí diagnostikovali pokročilou rakovinu prsu a od té doby statečně bojuje a snaží se neztrácet naději a víru. My se zas snažíme shánět prostředky na její léčbu (pozn. v Paraguayi nemají veřejné zdravotní pojištění a veškerá lékařská péče je plně hrazená pacienty). Asi před měsícem nás informovala její lékařka z onkologické nemocnice, že maminka potřebuje léčbu lékem pertuzamab, a to 18 dávek. Dala nám lhůtu do poloviny září, abychom si lék sehnali. V lékárně stojí jedna dávka cca 168 000 Kč (přepočet ze 42 milionů paraguayských guaranies), takže na požadovaných 18 dávek bychom potřebovali asi 3 miliony korun! To je pro nás samozřejmě nereálné. Obrátili jsme se na vládní nadaci Diben, která pomáhá lidem bez prostředků, jako jsme my, ale po dvou týdnech nám sdělili, že cena léků je příliš vysoká i pro ně, že by nám mohli přispět jen nepatrnou částkou. Našli jsme potom soukromou Asociación de Guerreras de Cancer (Sdružení bojovnic proti rakovině), kde nám doporučili najmout si advokáta, který podá dovolání na Ministerstvo zdravotnictví, a pokud uspějeme, tak nám zaplatí celou léčbu. Sehnali jsme všechna potřebná potvrzení, výsledky atd., ale nyní bychom potřebovali cca 6 000 Kč, abychom mohli zaplatit toho advokáta, aby to podal. Během 14 dnů bychom měli znát výsledek, mělo by to vyjít. Protože tato platba je pro nás těžko dosažitelná, napadlo mě obrátit se s prosbou o pomoc pro moji maminku na přátele v České republice. Děkuji Vám za pochopení.
19. 9. 2019
Děkujeme dárcům, kteří obratem Fanny podpořili!
Fanny na podzim 2019 pokračuje dalším cyklem chemoterapie a čeká na operaci. V prosinci již nastoupila do nemocnice, ale termín jí změnili na druhou polovinu únoru...
Nueva Esperanza (Nová naděje) je osada, která vznikla v důsledku českého daru. Asi polovina rodin, které získaly "české krávy" odehnala svůj dobytek hlouběji do vnitrozemí vnitrozemí. Je tam lepší pastva (i v období sucha), klid i bezpečí (přes jaguáry, kteří loví telata). V osadě žije trvale několik lidí v několika dřevěných domech, kteří se...
Rozhovor s Yvonnou Fričovou v čísle 31/2019 z 2. srpna
Státní veterinární správa v Paraguayi dohlíží na pravidelné očkování dobytka. Při té příležitosti se sčítají a úředně registrují přírůstky za posledních šest měsíců. Např. Nicanor hlásil v červenci 2019 osmnácz nových telat, Mally dvanáct. Do Nueva Esperanzy se sjeli "brigádníci", aby sehnali dobytek z rozlehlých pastvin do centrální ohrady, staví se a opravují ploty. Očkuje se, značkuje. Ženy vaří, děti se všude pletou. Veterináře dovezl zaplaveným Chakem traktor, který zapůjčila radnice v Bahía Negra.
