Kdo jsou Čamakokové
Indiáni kmene Čamakoko (Chamacoco, Ishir) byli v minulosti typickým nomádským kmenem etnografické oblasti Gran Chaca, jazykově jsou určeni rodinou Zamuko.
V době před sto lety byli považováni za velmi nebezpečnou komunitu, zejména klan zvaný Chamacoco bravo neboli Tumrahá, který např. v roce 1901 zavraždil italského badatele, malíře a fotografa Guida Boggianiho. Frič byl jedním z mála bělochů, kterým se podařilo navázat s nimi přátelský kontakt, porozumět jejich jazyku včetně dialektů, zaznamenat jejich autentickou mytologii a popsat každodenní život a tradice včetně šamanské praxe. Během 20. století důsledkem civilizačních tlaků počet příslušníků kmene dramaticky klesal, stejně jako počty jiných původních obyvatel Paraguaye.
V současné době kmen Čamakoko sídlí ve své tradiční a obtížně přístupné oblasti na horním toku řeky Paraguay, která je velmi nehostinnou bažinatou oblastí s úmornými vedry a totálním nedostatkem vody v letním období. Na 2 000 etnických příslušníků žije v pěti osadách ve státem garantovaném území. Největší se jmenuje Puerto Esperanza. Má asi 700 obyvatel a území o délce cca 30 km a šířce cca 6 km podél řeky. Část obyvatel v produktivním věku se věnuje rybaření, chovu hovězího dobytka, drobnému domácímu zemědělství nebo výrobě artesanií. Muži se snaží získat práci (jako pomocné síly v zemědělství či ve stavebnictví apod.) na blízkých farmách, ženy si přivydělávají jako pradleny, služky, chůvy. O práci je v kraji nouze, lidé proto stále častěji odcházejí do hlavního města Asunciónu. Oblast je ideálním polem působnosti různých náboženských sekt, od křesťanských po korejské moonovce.

Naším programem je asistenční pomoc z Čech pro indiány kmene Čamakoko (španělsky Chamacoco), kteří se hlásí ke svému českému předkovi Alberto Vojtěchu Fričovi (1882–1944). Sami si proto s jistou nadsázkou říkají Checomacoco ("čeští Čamakokové"). Většina z nich žije posledních 30 let ve vesnici Puerto Esperanza ("Přístav Naděje") na horním toku řeky Paraguaye. Bývalí nomádi – lovci a sběrači – byli nuceni usadit se na místě, protože jejich odvěká území si rozparcelovali farmáři a na vykácených a vypálených obrovských rozlohách chovají hovězí dobytek. Indiáni se přizpůsobují nové situaci a zkoušejí žít jako jiní paraguayští venkované. Pro vlastní zemědělské podnikání však nemají prostředky, znalosti ani zkušenosti; pracovní příležitosti v místě zcela chybějí.